Koncert

Přestože se v budování komiky využívá klišé o divoké, ale zároveň citlivé a melancholické ruské duši, rasových stereotypů o romech a židech, stejně tak bordelu v postsovětském Rusku, nelze upřít dobrý casting, timing pro gagy a dravé tempo v první půli (takové kusturicovské to je). Ovšem po příjezdu Rusů do Paříže se staví na typu humoru o buranech v lepší společnosti a i ten v průběhu ustupuje absurdní zápletce, tentokrát využívající klišé o Rusku sovětském. V závěru nás proto drtí Brežněv s gulagy a jako bonus k tomu výlevy o síle a důležitosti hudby. Druhá slza kape, dojetí nad svým dojetím rozněžňuje, Kundera se směje. (01.04.2010)

Nečekaně příjemné překvapení na obrazovce ČT2 - a to jsem přitom prvních 20 minut uvažoval, jestli by nebylo lepší tu blbost radši vypnout :-) Tahle koprodukční komedie si mě ale nakonec rychle získala a zcela jsem jí propadl - z hlediska soukromého diváckého zážitku jí nemohu téměř nic vytknout, ten film mě opravdu strašně bavil! A to byl přitom vysílán v českém dabingu, což je hrozná škoda, protože dabing nesnáším (a už jenom samotný Miroslav Táborský, který namluvil hlavní postavu, nestojí jako dabér fakt za nic). Proto mě mrzí, že ten film je současně... řekněme hodně divný, a je tam celá řada věcí, která bije do očí svou nepochopitelnou fušeřinou (retrospektivní prostřihy) či vyloženou scenáristickou debilitou (rádobyvtipné utahování si ze stereotypů o Rusech, komunistech, apod.). Výsledkem je vlastně prapodivná podívaná, která docela určitě nesedne každému, ale pokud patříte jako já mezi fandy klasické hudby, pravděpodobně si zde přijdete na své - tento film totiž mimo jiné docela hezky umožňuje trochu nakouknout do zákulisí přípravy velkého koncertu a závěrečná sekvence v Théâtre du Châtelet je opravdu hodně vydařená a emotivní. A v neposlední řadě, v tomto filmu má velmi hezkou roli Mélanie Laurent, která mě tady v každém záběru strašně bavila, a pořád jsem si říkal, odkud já ji jenom znám, než mi konečně došlo, že to je přece Shosanna Dreyfus z Tarantinových Hanebných panchartů, a už jsem byl doma :-) To děvče mělo v roce 2009 štěstí na dvě opravdu skvělé role a v obou naprosto zazářilo - jsem okouzlen. No nic, teď bych si celkem dal nějakého toho Čajkovského, ideálně jeho Houslový koncert D dur, op. 35 :-) (14.11.2012)

Písmeno po písmenu můžu podepsat komentář Marigolda. Tentokrát je mezi námi naprostá shoda a přesně dokázal vystihnout, v čem je slabina snímku. Co je platné, že Mélanie Laurent je skvělá, film má velmi příjemné herecké obsazení a docela chytrý nápad, ze všeho nejvíc pak výborně využívá motivů klasické hudby, když jednotlivé složky scénáře mezi sebou vůbec neladí, resp. tluče se pokus o crazy komedii s melodramatickým příběhem, který citově vydírá, jak to jenom jde. Prvních 15-20 minut jsem se skvěle bavil a nepochyboval jsem o 5* jako vyšitých, jenže s přibývajícím časem, když Radu Mihaileanu stupňoval pokusy o dojímání, tak se můj příznivý pocit začal rychle rozplývat. Nefunguje to. Respektive nefunguje nadsázka, na které je scénář založený, ve spojení s tragickým příběhem, který chce vyprávět. Celkový dojem: 45 %. (14.09.2014)

Jeden charismatický ruský dirigent a jeden 30 let starý sen o dokonalé harmonii. Andrej Filipov si rozhodně zaslouží, aby se dočkal svého Čajkovského, a vy mu v tom dozajista budete držet palce. Navíc se taky velmi pobavíte, protože na pomoc si Andrej přizve már skutečně skrz naskrz ruských kumpánů, kteří obstarají slušnou dávku humoru. Le Concert zkrátka rozhodně stojí za shlédnutí a pro fanoušky hudby to platí dvojnásob. P.S.: Pro fanoušky klasiky trojnásob. P.P.S.: Pro fanoušky Mélanie Laurent čtyřnásob. P.P.P..S.: Už držim hubu.. (16.12.2011)

Z první půlky jsem byla lehce rozpačitá. Humoristická přítomnost cikánů nebo sotva uvěřitelná situace, ve které se během dvou týdnů seskupí orchestr a nacvičí Tchaikovskyho. Připadalo mi to trochu jako furiantská fraška. Závěr ale vykreslil zajímavou hudební i citovou mezilidskou pointu a tak jsem si nakonec z filmu odnesla dobrý zážitek. (17.03.2019)