Koncert

To, co zpočátku vypadá jako skvělá komedie o ruském přístupu k životu a tak vůbec, se v závěru násilně překroutí v kultivovanou kýčařinu a velmi krkolomnou snahu o drama. Některé "éterické" výroky o podstatě hudby zavánějí mlácením prádzné slámy a verbální onanií, některé záběry (zejména reminiscence z gulagu) tím nejlacinějším klišé. Škoda, protože herecky se jedná o perfektní věc, navíc s místy velice vtipnými dialogy... Jenže snaha o oduševnělost se s prvky jasně parodickými nesnese, alespoň ne tak, aby vytvořily soudržný celek. Mihaleanův talent je nesporný (perfkektně zrytmizované tempo závěru ve spojení s Čajkovského hudbou), ale v jeho Koncertu je cítit disharmonii a faleš – alespoň mě ve druhé polovině začínaly bolet uši. Škoda, protože do té doby jsem byl přesvědčený, že mě otřepané klišé o outsiderech, co dobyli svět, opět dostane do kolen. (31.03.2010)

Přemýšlím, jestli by tento film fungoval bez židovského bolu, Brežněva a rozpustilých cikánů … jasně že fungoval!!! Přeci nepotřebujeme kečup, hořčici a glutaman sodný, abychom si užili chuť skvělé filmové potravy. Pokud odhodím všechny své niterní předsudky … moc se mi to líbilo, bylo to pěkné, bylo to milé, bylo to příjemné. (01.04.2019)

To, co je na tomto filmu nejúchvatnější, je samotný Čajkovského houslový koncert. Ten fantastickým způsobem, který svou dokonalostí dokáže pohnout i kamenem, zahrál Budapešťský symfonický orchestr s houslovou sólistkou Sarah Nemtanu. Komediální stránka filmu je skvělá. Ta směsice ruštiny a francouzštiny, s hrstí hebrejštiny a špetkou cikánštiny je svižná, hravá a snad i též bizarní. A především je vtipná a baví. Ten odkaz dávného dramatu je snad až příliš vtíravý a vydírá. Naštěstí je tu stále ten humor a hudba. Rád, s nadšením a porozuměním poslouchám teskné, žalostné i veselé kvílení smyčců klezmeru. V těch tónech se odhaluje část z tajemství života a smrti. Podobně to mám i s cikánskou hudbou, kde se v jedné skladbě může ukrývat bezbranná radost i nekonečný smutek zároveň. A nesmí se zapomenout na ty zatoulané noty na dně číše, bez kterých by byl svět o mnoho chudší ve výrazech i prostředích. Čajkovskij ukryl celou tu tklivou a vznešenou krásu odkazu starobylé hudby v těch nebeských tónech houslových strun. Celý jeden i všechny národy proměněné v noty a tóny, které dokáží uchvátit svého posluchače a odnášet ho k výšinám stolové hory, na které se pozvedává ambrosie k přípitku nesmrtelnosti. Hlavní postavou je bývalý slavný dirigent Andrej Simonovič Filipov (zajímavý Alexej Guskov), který se díky neopakovatelné možnosti pokouší smířit se životem i svou vlastní minulostí. Andrejovi zdatně pomáhá jeho nejlepší přítel s velkým srdcem a umný cellista Alexandr Abramovič Grosman (příjemný Dmitrij Nazarov). Třetím do party drzých pořadatelů zahraničního výletu je přesvědčený komunista a manažer orchestru Ivan Gavrilov (solidní Valerij Barinov). Hlavní ženou je houslová sólistka s tajemstvím minulosti Anne-Marie Jacquet (šarmantní Mélanie Laurent). Z dalších rolí: ředitel pařížského divadla Chatelet Olivier Morne Duplessis (François Berléand), Annina opatrovnice a manažerka Guylène de La Rivière (Miou-Miou), Oliverův zneužívaný asistent Jean-Paul Carrère (Lionel Abelanski), ambiciózní sponzor orchestru Pjotr Treťjakin (Vlad Ivanov), Andrejova oddaná manželka Irina (Anna Kamenkova), živelný cikánský virtuos Vassili (Anghel Gheorghe), starý kšeftař Viktor Vikič (Alexandr Komissarov), jeho talentovaný syn Moïse (Vitalie Bichir), či samolibý šéf Velkého divadla Leonid Viničenko (Valentin Teodosiu). Petr Iljič Čajkovskij není mrtev. Jeho nesmrtelná hudba stále žije a vynáší nás do chvilek a momentů povznášejícího se pocitu života, kdy zrovna můžeme rozumět tomu nesmyslnému smyslu. (05.04.2016)

Přenádherný film jednoho z mých nejmilejších režisérů. 5 hvězdíček nejen pro to, že jsem milovnice vážné hudby (i té méně vážné). Smích přes slzy, slzy přes smích, takový je film Radu Mihaileanu a nekonečné emoce- v kontextu celého filmu- v závěrečném Čajkovského houslovém koncertu D dur. https://www.youtube.com/watch?v=aOPGepdbfpo (12.04.2014)

Taký disidentský príbeh o popoluške v mužskom vydaní. To zháňanie osadenstva pre nový Baľšoj ťiátr po všetkých čertoch nemalo chybu a k tomu burácajúca hudba, to bol naozaj zážitok. Hudba a celý zvuk je silnou stránkou filmu, ako inak keď ide o koncert, výnimočne som si film musel pustiť nie na sluchátka, ale na externú reprosústavu pre maximálny zážitok. Hľadanie konečnej harmónie sa podarilo a našiel som ju aj ja v tomto filme. Prispela aj krásna huslistka, to nebudem zapierať. –––– Andreji, já se s tebou rozvedu...! Jestli tam nepojedeš. –––– Obchodovat, to je jako jezdit na kole. To se nedá zapomenout. –––– Moje babička říkala: Slunce vychází ráno. Vždycky ráno, nikdy né večer. –––– Ruský prezident je pozván na mou daču. Máme západní Evropě zarazit plyn?! (13.09.2014)