Listy pre Júliu

Trošku přeslazená romanťárna, ve stylu "dva v jednom" Příběh totiž sleduje hned dvě linie a to mezi Claire hledající svého Lorenza a Sophii, která otevírá své srdce suchopárnému Charliemu. První varianta sazí na osvědčené motto „stará láska nerezaví“ a ta druhá zase na „co se škádlívá, to se rádo mívá“. Scenáristé, ale ke škodě filmu nevyužili potenciálu, jejž nabízela setkání s falešnými Lorenzi, což by mohlo příběh alespoň trochu oživit. Na můj vkus příběh totiž ztrácel dech a nad vodou ho neudrželi ani poitalštěné verze romantických hitů. Netvrdím, že se mi film vůbec nelíbil, ale jednoduše mi nenabídnul nic, co by mne přimělo, si na něj za týden vzpomenout. (07.01.2016)

Dělat si z tohoto filmu terč vlastního ostrovtipu je až příliš snadné. Motivy lásky v Evropě, střet mladého a staršího hledání "toho pravého," zapojení místní legendy a turistického lákadla, střet britského sarkasmu a amerického naivního pozitivismu a mohli bychom takhle pokračovat dále. Winickovi se vcelku podařilo z toho vytepat fungující atmosféru, slunná Itálie, Amanda, která splňuje definici hezké "typické" američanky včetně těch baculatých tváří, laskaví a veselí Italové a láska. Jenže scénář psal brouk pytlík, jenž se narodil v kině Zábradlí a viděl tam ty nejslavnější rom-kom za poslední 50. let a naprosto bezostyšně z nich krade beze špetky vlastního vkladu či invence. V první hodině je to škoda, ale Winock to atmosférou ustojí, ale co se děje a říká v poslední půlhodině, to vám nezařídí ani extáze. Gary nám všem definitivně dokáže, že vyprávět neumí a s kamerou dovede jen to, co se dělalo už před třiceti lety. Celé to peklo začne rozhovorem před prvním polibkem, pokračuje příjezdem na koni a vyvrcholí dvojitou Patricií, povím vám, to by nezvládli ani v Jižní Koreji (možná v Severní, ale musel by to točit sám Kim). Mám pro Amandu slabost, středomoří je mi sympatické, s Bernalovým charakter bych rád prošel ochutnávky (ač mi bylo líto, co vše zde musel "hrát"), happyend ani láska mi na plátně nevadí, ale italské disko v autě a 30 minut lacinné náhražky emocionálního cukru přejít nedokážu. Američanka přijede s workoholickým manželem do Itálie, odkud poblázní Britku do její mladistvé lásky a sama si udělá ve svých vztazích bordel, jo a budou tam ty věty o prvním pohledu, osudu, "nikdynevzdávání" a samozřejmě záměna sokyně v lásce... 45% (09.12.2010)

Jasně, bylo to prvoplánové. Už z upoutávky se dalo dokonale vyčíst, jak to skončí ... ale Itálie měla své romantické kouzlo a ústřední dvojice Vanessa Redgrave a Franco Nero byli pár k pohledání a Amanda se svým slzavým údolím a Christopher Egan s nesmělým úsměvem a naprosto příšerným stylem běhu byli k sežrání :) Čistě pro mou romantickou duši bych klidně napsal Julii a nebo i Rómeovi :) (24.07.2010)

Ano,chápu,že je tohle spíše čistě holčičí záležitost,tedy-předvídatelná a přeslazená záležitost.Neteče tady krev,žádné speciální efekty..takže si to automaticky zaslouží maximálně šedesát procent.Tak to dneska prostě je.Ale pokud máte někdo rád sentimentální,ale přesto romantické lovestory s kapkou vtipu,tenhle film je pro vás jako dělaný.Co mi imponovalo nejvíce je nádherné a slunné prostředí Itálie,které mě doslova uchvátilo a kam si odteď přeju se podívat.Až se najednou stydím za to,jak vypadá moje rodná zem.Každopádně jak už jsem zmínila,příběh je sice předvídatelný,ale to jsou asi všechny slaďárny a myslím,že to filmu nijak neškodí.Námět je zajímavý,ve snílcích jako jsem já probudí dávno zapomenuté naivní představy lásky a prázdninového dobrodružství.Jinak bych si ten konec ani nepředstavovala.Navíc Amanda Seyfried je tak přirozeně krásná a talentovaná,skvěle do filmu zapadala.Jediný,kdo mě nijak nenadchnul byl Sophiin snoubenec,kterého jsem za jeho sobectví měla chuť někam nakopat.Nicméně film si podle mě ty čtyři hvězdičky zaslouží:) (24.03.2011)

Na Dopisy pro Julii začnete zapomínat tak deset minut po skončení filmu. Musela bych totiž dlouho vzpomínat na film, který nedokáže překvapit ani v jediné scéně. Hezky se na to kouká, když si s děvčaty chcte užít večer s barvením nehtů, ale nic víc nečekejte. Většina dnešních romantických filmů dokáže zaujmout alespoň vedlejšími postavami (hláškař nebo promiskuitní kamarádka) nebo sympatickým ústředním párem. Dopisy pro Julii mají jenom okouzlující prostředí letní Itálie. To už ale dnes není ani na průměr. (26.11.2010)