Listy pre Júliu

Velice pohodová romance. Začátek se mi moc nezdál, asi zhruba prvních dvacet minut, pak se už ale konečně začalo něco dít, a celé to začínalo mít grady. Pěkná atmosféra Itálie, hudba ideální k filmu, a krásná Amanda Seyfried. (pozn.: zde lehce nechápu, jak někdo může říct "odporná Seyfried"?...) Konec filmu se rozhodně dál čekat, a v tomhle případě happyend rozhodně potěší. A ačkoliv to tak ze začátku nevypadalo, nakonec i tomuto filmku dávám pětihvězdičkové hodnocení. Prostě se mi to líbilo. (16.09.2010)

Dělat si z tohoto filmu terč vlastního ostrovtipu je až příliš snadné. Motivy lásky v Evropě, střet mladého a staršího hledání "toho pravého," zapojení místní legendy a turistického lákadla, střet britského sarkasmu a amerického naivního pozitivismu a mohli bychom takhle pokračovat dále. Winickovi se vcelku podařilo z toho vytepat fungující atmosféru, slunná Itálie, Amanda, která splňuje definici hezké "typické" američanky včetně těch baculatých tváří, laskaví a veselí Italové a láska. Jenže scénář psal brouk pytlík, jenž se narodil v kině Zábradlí a viděl tam ty nejslavnější rom-kom za poslední 50. let a naprosto bezostyšně z nich krade beze špetky vlastního vkladu či invence. V první hodině je to škoda, ale Winock to atmosférou ustojí, ale co se děje a říká v poslední půlhodině, to vám nezařídí ani extáze. Gary nám všem definitivně dokáže, že vyprávět neumí a s kamerou dovede jen to, co se dělalo už před třiceti lety. Celé to peklo začne rozhovorem před prvním polibkem, pokračuje příjezdem na koni a vyvrcholí dvojitou Patricií, povím vám, to by nezvládli ani v Jižní Koreji (možná v Severní, ale musel by to točit sám Kim). Mám pro Amandu slabost, středomoří je mi sympatické, s Bernalovým charakter bych rád prošel ochutnávky (ač mi bylo líto, co vše zde musel "hrát"), happyend ani láska mi na plátně nevadí, ale italské disko v autě a 30 minut lacinné náhražky emocionálního cukru přejít nedokážu. Američanka přijede s workoholickým manželem do Itálie, odkud poblázní Britku do její mladistvé lásky a sama si udělá ve svých vztazích bordel, jo a budou tam ty věty o prvním pohledu, osudu, "nikdynevzdávání" a samozřejmě záměna sokyně v lásce... 45% (09.12.2010)

Soundtrack Andrea Guerra: 1.You Got Me ,2.Chianti Country ,3.Verona ,4.Un Giorno Così ,5.Per Avere Te ,6.Quando, Quando, Quando ,7.Variations On A Theme By Mozart (Magic Flute) Op. 9 ,8.Sospesa ,9.Per Dimenticare ,10.Sono Bugiarda (I'm A Believer) ,11.Guarda Che Luna # Love Story # What If (05.05.2011)

Maličko nadprůměrná romaňťárna, která je zvláštní svým provedením, ale jinak běží v totálně zaběhlých scénářových kolejích. Už od první chvíle víte jakým směrem se to bude ubírat. Vanessa Redgrave je jedničku, její energie je neskutečná a její nápadníci jsou asi tou jedinou vtipnou pasáží (možná jich je víc, ale na jiné si nevzpomínám). (10.07.2010)

Psát dopisy je roztomilý anachronismus, kterému by se vysmála i beznadějně romantická Meg Ryan před deseti lety v Lásce přes internet. Psát dopisy a lepit je na zeď, aby na ně odpovídala partička italských paňmám, to už je diagnóza. Nicméně Christopher Egan má tak neodolatelný britský přízvuk a cynické wildovské repliky, že pokud vytěsníte z hlavy odporný italský soundtrack a chudáka Bernala v roli manického taliánského šéfkuchaře, lze to s trochou dobré vůle dokoukat. Problém nastane v okamžiku, kdy režisér přitlačí na romantickou pilu. Začne vám totiž praskat bránice. (09.09.2010)