Réžia:
Federico FelliniScenár:
Federico FelliniKamera:
Giuseppe RotunnoHudba:
Nino RotaHrajú:
Donald Sutherland, Tina Aumont, Dudley Sutton, Reggie Nalder, Diane Kurys, Chesty Morgan, Sandra Elaine Allen, Daniel Emilfork, Mary Marquet, Micha Bayard (viac)Obsahy(2)
Felliniho Casanova, jedno z nejnádhernějších děl italského maestra, je film výjimečné vizuální odvahy a imaginace, pozorně a pečlivě promyšlený do posledního políčka. Donald Sutherland v něm předvádí úžasný herecký výkon jako Casanova za zenitem, který se při svých cestách po Evropě sužované nemocemi podmanivě, ale s nádechem znuděné lhostejnosti, zaplétá do nejrůznějších milostných a politických dobrodružství. Film prosycený romantickým pesimismem boří mýtus o Casanovi jako velkém milenci a místo toho ho představuje jako obyčejného muže, strhávaného neobyčejnými okolnostmi. Felliniho Casanova je pozoruhodný i podmanivou hudbou režisérova dlouholetého spolupracovníka Nina Roty a pyšní se také Oscarem za kostýmy Danila Donatiho. Film, kompletně natočený v ohromných římských ateliérech Cinecittá, bývá s oblibou vnímám jako režisérovo elegické rozloučení s uplynulou érou italské kinematografie. (Magic Box)
(viac)Recenzie (39)
Casanovu, svého Casanovu, ale také českého duchcovského Casanovu Fellini vykládá jako řetěz životních příhod muže, který je pro něj tak trochu esencí mužné italskosti. V tom je přednost, ale i slabina tohoto díla. Velkolepě komponované obrazy pro toho, kdo nezná podrobně život tohoto velkého bonvivána (požitkáře) 18. století a komu je cizí italská exaltovanost (tak působí Ital na Středoevropana), se CASANOVA mění v značně šedý sled zaměnitelných obrazů, které provází poněkud articistní erotika. V druhém případě se před poučeným divákem za velkolepou režijní kulisou rýsuje režisérova osobnost. Osobnost muže AMARCORDU, osobnost neméně smyslná, vášnivá a intelektu a duchu vůbec oddaná a poddaná. (Jakoby stranou zůstává Felliniho vytříbený smysl pro dekadenci doby - schylovalo se k velkým světovým revolucím 18. století, které z kořene vyvrátily tuto pozdně barokní a a duchaplně zhýralou rokokovou společnost korzetů a paruk a mimořádný Sutherlandův výkon v hlavní roli.) České kulisy - skvěle vystižené - tomuto pohledu dodávají přesvědčivost i tam, kde v předcházejících částech filmu mohla snad být méně zřetelná. V odhadu kvality svého díla se Federico nemýlil; v odhadu toho, co dokáže snést jeho divák, byl úspěšný podstatně méně. ()
PPP vs. FF. Saló, aneb 120 dnů Sodomy vs. Casanova, jedna nula. Co mají oba filmy společné? Je to snaha jít skrze alegorii a podobenství až na nejzazší mez zobrazovaného tématu, pomocí metafory prozkoumat samotné limity věci a jít dokonce až těsně za ony limity, kde se teprve vyjevuje pravá podstata věci. Oba filmy vyobrazují marnost a pokleslost zdánlivě vznešeného života (vyšších vrstev, ale pro Felliniho tento detail asi nehrál roli), skrytou esenci lidské zábavy, která se rychle změní v škleb a zpustlé orgie atp. Ale zatímco Pasolini měl odvahu podstoupit tuto filmovou hru na hledání totální krajní meze, kam až společnost i film mohou ve své podstatě dojít, aby toto vše metaforicky zobrazily, Felini končí někde v půlce. Jeho Casanova tak není v ničem překvapující film, vlastně by to celé mohli natočit i Američani, jen by museli sehnat Evropana, který by film zabalil do barviček a pozlátek á la rokoko. Inu, není divu že FF získal několikrát v kariéře Oscara, zatímco Pasoliniho potkala rok předtím jiná pocta, která však o jeho umění vypovídá mnohem více, než Felliniho pozlacený panák (a jsem zpět u toho pozlátka, pane Fellini, kdepak jen ty vaše dřívější filmy jsou...). ()
Divný až bizardný film a divím sa mladému Sutherlandovi, že sa na niečo také nechal nehovoriť. A ešte k tomu obrovská stopáž, v ktorej je mnoho hluchých miest. Sukničkár Casanova je zamilovaný doslova do každej, ktorá mu dá, dokonca aj do pohyblivej drevenej panáčice (!) a predvádza pri každej grotesktné až fraškoidné kvázisexuálne pohyby. Občas sa dá posmiať nad kúzlom nechceného alebo dobrodružstvami po rôznych kútoch Európy, ale to je tak všetko. Zaujímavé je, že pri takejto téme sa tu takmer nevyskytujú žiadne nahotinky. Divností a fádnych papundeklov je však bohužiaľ plno. ()
Některé z výjevů ze života Casonovy, které Fellini řadí volně za sebou, se vryjí do paměti, stejně jako nikdy neselhávající hudba Nina Roty. Jenže film ani jeho hrdina nemají žádný vývoj; už po půl hodině víme to, co na konci: že Casanova byl vlastně chudák žijící v sebeklamu o svých renesančních schopnostech (a přitom ho ostatní degradovali na sexuální mašinu). Trochu málo na téměř tři hodiny filmu. ()
Šílenost dekadence anebo dekadentní šílenost? 1) Přiznám se, že dekadence mě naposledy bavila u prokletých básníků. Fellini Casanovu oblékl do úděsné noční košile (byť dobové), na hlavu mu nasadil nechutnou paruku a ze sexuálního predátora udělal dekadentní symbol úpadku mravů beze špetky přitažlivosti. 2) Výtvarná stránka filmu chvílemi uchvacuje, to ano. Ale jako celek jsem se nudil. 3) Zajímavé komenty: tomtomtoma*****, MR007****. ()
Galéria (80)
Fotka © Gaumont
Zaujímavosti (5)
- Moře ve filmu je záměrně vytvořeno z černé nastříhané igelitové fólie. Fellini tak chtěl vyjádřit plasticitu Casanovovy životní cesty. (FilmFan24)
- Distributoři předpokládali, že Casanovu bude hrát Robert Redford, ale Fellini nápad zavrhl. (FilmFan24)
Reklama