Nezabudni na mňa

Na tomhle snímku mě předně dostaly bezchybné výkony VŠECH herců. Pattinson a Ravin odehráli svůj part s nadmírou realističnosti, Cooper s Brosnanem - na to je škoda slov, ale překvapivě dobré byly i všechny ostatní postavy, což se zas tak často nestává. Nesklouzávají totiž do jednorozměrných figurek, ale hlavně jak se blíží konec, stávají se komplexnější a plastičtější. Tu jednu hvězdu do plného počtu má na svědomí pár náznaků romantických klišé, obzvlášť to se sázkou je jak z teen komedie pochybných kvalit. Spolehlivě to ovšem vyvažuje konec. Ten je v rámci žánru, ale i toho, co divák při sledování cítí a očekává, moc pěkná rána po hlavě. Posledních cirka pět minut má takovou sílu, jako jsem už dlouho u filmu nevnímala. Bez toho konce by se REMEMBER ME těžko vyšvihlo nad průměr, ale takhle se stává jedním z nejzajímavějších dramat poslední doby. PS: A Pattinson umí hrát, ne že ne! (31.03.2010)

Remember me je krásný film. Na konci jsem byl jednu slzu od 5* hodnocení, ale přesto jsou mé hvězdičky plné silných pocitů. Na první pohled je to film dost jednoduchý, s tradičním schématem syn-rebel naštvaný na svého bohatého otce rozvedeného se svou matkou. Příběh se však postupně mění spíše na metaforu náhody v lidském životě a odvahy nalézt cestu přes těžké chvíle. Vše pak naprosto změní závěr, po kterém mi otevřeně spadla čelist a celý příběh dostal úplně jinou hloubku, kterou může kdejaký romanťák závidět. A to, že hrál i slušně Robert beru jako bonus, protože vedle Pierce to ani asi jinak nešlo:). Spoiler: je skvělé vidět, jak původně rebelský syn v závěru filmu pochopí, že jako "dítě" prostě nedokázal pochopit vlastní rodiče a jeho zloba a nenávist nemá praktické opodstatnění. Z rebela se tak stává jen hloupý mladík, který méně myslel a chtěl poznat, než konal. Ten prodloužený závěr s monologem má podle mě silný a důležitý význam. Není to rada, je to pohled na lidi, kterým se právě mění život. A takových lidí je každý den opravdu mnoho... (10.12.2011)

První komentář po roce a Rememer Me? Přiznávám, že když jsem se rozhodla si promítnout tento kousek z dílny Allena Coultera, neměla jsem příliš velká očekávání. Robert Pattinson mi je čímsi ne příliš sympatický už díky Twilightu, a tudíž ve mně film už od prvního spatření propagačních plakátů vyvolával dojem laciné a fádní mainstreamové cetky. Pravda je ta, že jsem ani netušila, že Remember Me tu má pěkných 77%. Po mých počátečních skeptických myšlenkách jsem ale od prvních scén filmu byla mile překvapená. Snímek se zprvu jevil až skoro nadprůměrně, ale pak příběh zabředl přesně tak, jak jsem očekávala. Předvídatelný, prvoplánový scénář, ale nevím proč, v tomhle případě mi to nevadilo. Asi jsem si chtěla jen pustit něco oddechového, co ani neurazí, ani nijak zvlášť nepotěší. I toho Roberta jsem tam snesla, ačkoli se mi jeho styl hraní jeví jako značně nepřesvědčivý a jeho věčný trpitelský výraz mne irituje. Jinak jsou herecké výkonny zdařilé. Taťka Brosnan coby "krkavčí otec", mladičká Emilie de Ravin už není Lost, ale vy se pomalu ztrácíte v jejích až hypnotizujících modrých očích, ovšem nejhezčí výkon zde podle mého názoru předvádí talentovaná sestra hrdinně čelící stupidním spolužačkám ve škole. Celkově mě film nijak hluboce nezasáhl, ani při závěrečných scénách z tragického okamžiku, který se navždy zapsal v lidských dějinách, i když to je možná mým prohlubujícím se cynismem :-D Překvapilo to, bylo to milé, s příjemným piánem a plakáty Amnesty International na zdi. 3* a víc ani ťuk. (26.02.2011)

Byla jsem zvědava, jak se Robert Pattinson popere s rolí, která má mnohem blíže k herectví, než ta, jíž se zhostil ve Stmívání. Mnohem více jsem však byla na pochybách, jak bude jeho výkon vypadat a jestli náhodou nezapomene odhodit ten svůj Edwardovsky "plochý ksicht", který nosil po celou Twilight ságu. Ze začátku jsem si tak nějak musela zvykat a odprostit se od myšlenky, že už to není Edward. Poté jsem se dokázala přehoupnout do jiné roviny a zjistila, že Robert je opravdu dobrý. Možná to bylo díky jeho roli opravdového rebela, vždy s cigárkem po ruce. Připomínal mi z nějakého důvodu Jamese Deana. Těšila jsem se rovněž na Chrise Coopera, opět ve vedlejší roli, tentokrát coby starostlivý tatík a polda, kde opět nezklamal. Nezapomeň na mě rozhodně neobsahuje nijak originální milostný příběh, vlastně se jedná o možná ten nejohranější. Oba dva prožili v minulosti rodinnou tragédii, která je v mnohém poznamenala. Jejich osudy se jednoho dne spojí a oni spolu naváží na klasický vztah. Občas něco zaskřípe, něco se provalí, někdo bude lhát, někdo se naštve a někdo vylítne z kůže. Nejdříve musí oba projít mnohými útrapami, aby poté mohli být šťastni. Jenže to ještě divák netuší, co za šokující konec na něj čeká. Do té doby jsem byla zcela spokojena se skvělým obsazením, scénářem a krásnou hudbou. Nyní k závěru snímku. Z poslední doby si nepamatuji film, jehož konec by mě tak odrovnal. Všechno začíná zdánlivě nevinně, kdy Tylerova sestřička sedí ve škole a poté je záběr na tabuli, na níž je napsáno datum. A poté, mi to všechno docvaklo. A ta scéna, kde se Tyler dívá z okna v pracovně, kde je na návštěvě svého otce a ještě neví, že... Poslední zhruba dvě minuty mě mrazilo po těle a měla jsem slzy v očích. Jeden z nejsilnějších a nejpřekvapivějších konců v žánru drama za poslední dobu. (09.01.2013)

60% za vedlejší postavy, kterým nebyl dán důstojný prostor pro sebeprezentaci (2x otec, sestra, matka), také za překvapivě vyrovnaný výkon páně Pattisona, a fungující vztahovou rovinu filmu. Rozřešení -respektive šokující překvapení na závěr filmu- mě však hluboce zklamalo svým ryzím americkým stigmatem doby. (03.10.2010)