Zakázaná planéta

Zbožňuju staré hororové klasiky (o to méně však ty klišoidní plakáty, ve kterých vždy nějaké monstrum drží bezmocnou dívku v náručí - což je mnohdy úplně mimo ). Při koukání na Zakázanou planetu, jako kdybych se dívala na předka Star Treku. Hodně kvalitní sci-fi. Povinnost pro všechny fanoušky science fiction i klasiky. Je zajímavé porovnávat, jaké charaktery hrál Leslie Nielsen v 50. letech a jakého pšoukajícího blbce ze sebe dělá teď. (16.02.2009)

Veľmi dobré sci-fi odľahčené štipkou humoru, ale zároveň s pôsobivým finále. Atmosféra je zo začiatku uvoľnená, ale postupne sa ju podarí vygradovať. Hudba v štýle jednoduchej elektroniky a kreslené efekty tomu dodávajú zvláštne čaro, ktoré som ešte pri žiadnom zo starších filmov nezažil. Určite stojí za pozretie, miestami to pripomína Star Trek, Vesmírnu odyseu, ale aj Votrelca. 80 % (04.03.2014)

Výborné a inteligentní sci-fi, které v záplavě šíleností své doby muselo působit jako zjevení. Škoda jen poměrně dlouhé "expozice" (s tím, že rozumím, že o žádnou expozici nešlo a ukazovalo gró filmu před lehce očekávatelnou pointou), byly tam krapet uspávající části, jež zmizely až prohlídkou krellských vynálezů. Kulisy jsou spíš roztomilé než hezké, zvlášť v doktorově rezidenci působí až kýčovitě, ale jednoduchost výpravy zase dala možnost soustředit se spíš na myšlenku než na vizuální či akční projevy. Freudovské finále nebylo nijak okázalé, ale vydrželo patřičně gradovat až do chytrého závěru. K tomu všechny scény s k zulíbání vybízející Anne Francisovou - místy jsou i opravdu vtipné, několikrát mě při sledování napadlo, jaké by bylo být Frankem Drebinem a tohle dlouhonohé koťátko zaučovat. A Robby měl potenciál stát se kultovní postavičkou. Možná poslední dobou plným počtem hvězd příliš plýtvám, ale když jsem volil, zda čtyři, anebo pět, za všechny klady prostě musím dát tu vyšší. (29.03.2014)

Pitomost, klasika, poselství a forma.¬         Jestliže zavrhneme formu a ponecháme pouze myšlenkový odkaz díla, má "Zakázaná planeta" nezanedbatelnou hodnotu, srovnatelnou s hodnotou kreseb našich dítek, na nichž se maminka s tatínkem drží za ruce a nad nimi svítí sluníčko, vedle pak domeček se zahrádkou (standardně oplotovanou). Zavrhneme-li však formu v umění, zavrhli jsme umění samo stejně, jako zavrhneme-li poselství aktu na úkor formy. Zatímco však forma bez poselství může býti uměním, poselství bez patřičné formy nikoli — je pak pouhým manifestem, výrokem. Takovým manifestem je i snímek "Zakázaná planeta". Takové počiny, počiny špatně oděné ovšem škodí i jejich poselství, neboť forma pomáhá zesíliti účinek pocitový nezanedbatelně.¬                 Tento snímek svým chatrně šitým hávem inklinuje k pitomosti a tento fakt nezachraňuje ani to, že byl snad ve své době klasikou genru vědecké fantastiky. (10.04.2019)

Klasické sci-fi v literárním slova smyslu. Bez problémů by tenhle film mohl fungovat jako jedna z epizod Star Treku, pro který byla ostatně jeho technická stránka jednou z možných inspirací. Škoda, že údajně první elektronická filmová hudba zůstala víc v rovině experimentální než tvůrčí, hlavně díky ní nezapadne film v papundeklovém padesátkovém průměru. (30.08.2012)