Réžia:
Ján RoháčKamera:
Jiří LebedaÚčinkujú:
Miloslav Šimek, Luděk Sobota, Petr Nárožný, Zuzana Burianová, Pavel Bobek, Jana Robbová, Zdenka Lorencová, Jana Giergielová, Miroslav Paleček, Michael JaníkObsahy(1)
Z pořadů, které zaznamenala televize v divadle Semafor, jsme tentokrát vybrali ten s trojicí protagonistů. Po úmrtí J. Grossmanna (1971) si M. Šimek přizval ke spolupráci dva komiky – excentrického Luďka Sobotu a tehdy neherce Petra Nárožného. V představení Ze Soboty na Šimka aneb Návštěvní den v divadle Semafor vytvořili různé typy – L. Sobota svého typického popletu a P. Nárožný rtuťovitého a vzteklého nápovědu. Vytvořili tak zábavné představení, kde kromě scének tradičně zazní písničky v podání P. Bobka (Vincent, Dík, že smím pár přátel mít), dua M. Janík a M. Paleček a dalších. (Česká televize)
(viac)Recenzie (26)
V divadle Semafor vznikla spousta legendárních scének a neméně skvělých písniček, avšak tohle představení jimi nedisponuje. Snad jen závěrečná scénka dvou maminek s blbečkem, který nemá rád ostrá jídla (meče, žiletky), byla opravdu vtipná a kdyby Pavel Bobek nezapěl Vincenta, tak bych tentokrát neváhal hudební produkci označit za sotva průměrnou. Přesto však z jeviště sálala ta podivně pohodová atmosféra, jakou takřka vždy dokázal Semafor záhadně vytvořit a tak nebudu více hanět. Nicméně, kdybych představení Ze Soboty na Šimka neviděl, tak bych si obou pánů vážil o něco víc. Výjimkou je samozřejmě pan Nárožný, jehož nápověda, uvaděč i blbeček byli tradičně dokonalí. ()
Šimek je velmi přeceňovaný.Dnes už není žádným tajemstvím, že ve dvojici s Grossmannem byl mozkem této dvojice Jiří Grossmann.Poté už byl Šimkův humor úplně jiný.velice násilný a místy trapný.Vrcholem jeho konce byla dvojice s Krampolem, to už bylo úplně o ničem.Ve své době to špatné nebylo, ale dnes to působí opravdu trapně. ()
První roky trojice Šimek/Sobota/Nárožný byly skvělé. Semaforské pásmo sice muselo povinně stát na leporelu scének, hudebních vstupů a různých výplní, ale i tak hlavní trojice brzy vyrostla mezi krále českého humoru a statečně převzala štafetu po milované dvojici Š + G. Sobota původně z Ypsilonky následně zaujal Cimrmany, zatím ale bylo nutné v pauzách přetrpět afektovanou Robbovou a povinnou blondýnu v mini Burianovou. ()
Šimek, Sobota a Nárožný pokračují v tradici zábavných pořadů Šimka a Grossmanna a koncipují podobně i svůj pořad. Scénky jsou prokládány písničkami, někdy jen na kratičký výstup hned navazuje písnička. Humor už je samozřejmě zcela jiný, přizpůsobený Sobotově "tupovitému" a Nárožného "nervovému" herectví. A tak se dočkáme jejich verze v úryvku z Lucerny, pak Sobota ze své snahy o Cyrana se dostane až do hraní stylem spícího herce a na závěr si komická trojice popovídá u vrhačských koulí o nápovědě. Pořad je to sice výrazně zábavný, ale Šimek s Grossmannem - to bylo přeci jen o něčem jiném. A povídky - ty opravdu chybějí. 29. ledna 2014 vyhrabala ČT z archivu díl č. 3 (pokud jsem to dobře poznal z úvodních titulků) a odvysílala tak díl, který jsem před tím nikdy neviděl. Styl představení je naprosto tradiční, jen je to celé tak nějak o ničem. Nic nevypovídající scénky o kapesníku, Sobotův výstup s mečem při Nárožného nápovědě, písničky Šimka se Sobotou na "š", a pak už nic. Tenhle díl může být opravdu zapomenut v archivu, na něm totiž vtipné není téměř nic. ()
Jsem velkým fanouškem Šimkova humoru, ale tohle období jeho tvorby mi připadá nejméně vtipné. Inteligentní humor tu jaksi schází, je to úplně jiná liga, než jakou Šimek dělal s Grossmannem a později s Krampolem a Bubílkovou. Některé scénky se Sobotou ještě ujdou (i když těch povedených není zrovna mnoho), ale s Nárožným je to vyloženě nudné. Nárožný zkrátka humorista a bavič nikdy nebyl a je to na něm znát, ve scénkách i dialozích zde působí vyloženě jako rušivý element. I těch zpívaných pasáží bylo na můj vkus až moc, daleko víc, než mluveného slova, takže víc jak 2 * a 45% dát nemůžu. ()
Reklama