Prorok

Dvou a půl hodinová epopej o tom, jak se z devatenáctiletého kusu nepopsaného papíru stane v nehostiném a krutém protředí francouzské věznice... Prorok (nebojte, nebudu spoilerovat). Film je stejně jako etnické a mocenské uskupení ve věznici (potažmo ve francozské společnosti) rozdělen do mnoha segmentů, vyprávějící tu o určitém časovém období, tu o konkrétní osobě. Jak už tady několikrát zaznělo, jde opravdu o velice neotřelou symbiózu vězeňského a mafiánského filmu. Tahar Rahim je v ústřední roli výborný, skvěle mu ale sekunduje Niels Arestrup aka Anthony Hopkins. Navzdory všemu jsem se však po skončení filmu nemohl ubránit pocitu, že jsem byl o něco ochuzen - středobod filmu? (Vím, že mi tady někdo namítne - a co Malik? Já to ale myslím trochu jinak) Oblouk? Nebo jen něco konkrétnějšího, co bych si z filmu odnesl. Prostě - něco co by z velice dobrého filmu udělalo film nezapomenutelný. 70% (02.03.2010)

Pro něj začíná peklo na Zemi, pro mě vstup do filmového nebe. Snímek, který skvěle využil "skuliny" ve zločineckých ságách, tedy konkrétně období zabásnutí. Obvykle se tím začíná (popřípadě končí) či se to přeskočí titulkem "o x let později". Audiard zvládá navodit hodně syrovou a nepříjemně autentickou atmosféru, ale přitom je to mnohdy plné poetiky, takové kterou do filmu často propašovává Michael Mann. Prostě mistrovský, pomalu plynoucí film. Nic víc, nic míň. Ono také ničeho více netřeba. (16.09.2009)

Audiard hodně zabodoval. Výtečně a podrobně vykreslené vězenské drama, které mě přes značnou délku ani chvilku nenudilo. Všechno pěkně šlape, od kamery přes herce až po hudbu. Dobrou práci podtrhuje parádní konec podbarvený nádhernou verzí klasického Mack the knife. Vybrat tento kousek na závěrečnou scénu byl opravdu majstrštyk. (23.05.2010)

Jeden z horkých kandidátů na největší filmový zážitek roku, který u mě přebíjí i velmi slavné mafiánské ságy minulosti. Jde o nekašírovanou sondu do dnešního francouzského podsvětí, kde ruční kamera, výběr prostředí a herců zprostředkovává maximálně autentický ponor do světa zlodějíčků, kšeftařů všeho druhu a pašeráků drog v dnešní multikulturní Francii. Francouzské, korsické, arabské a italské gangy tu soupeří o místo na slunci. Snímek líčí vzestup jednoho drobného delikventa z pařížského předměstí, který se dostane do vězení a díky službičkám zkušenějšímu mafiánovi buduje vlastní pozici a stoupá na žebříčku ve světě galerky. Prakticky každý moment filmu jsem měl pocit věrohodnosti a neměl jsem problém s logikou viděného děje, což se mi stává jen zřídka. Věznice je v podání Jacquese Audiarda krajně nevlídné místo k životu a pohled na příslušníky podsvětí je prost nějaké vznešenosti a mytologie typické pro americké mafiánské ságy. Film má nicméně jednu vadu, není tak vstřícný vůči divákům, takže je někdy docela složité orientovat se v množství postav s typicky středomořskými snědými rysy a stejně tak v jejich motivaci. Celkový dojem: 95 %. Hlavní předností Audiardova filmu je vedle zmíněné autenticity i psychologie postav. Nejde zkrátka jen o typy, jako je tomu např. u Tarantina. (01.02.2010)

Prolnutí dvou žánrů - mafiánské ságy a vězeňského dramatu - a oněmi žánry specifikovaných světů dělá z Proroka hodně osobitý film. Jacques Audiard je už nekorunovaným králem novodobé francouzské drsné gangsterky, v níž po několikáté variuje svá oblíbená témata (především specifický svět vězení a motiv vězně...) a kterou ozvláštňuje spojením naturalisticky popisného prostředí s poetickými scénami, jež dávají snímku funkčně umělecký rozměr. Symbolická postava zavražděného spoluvězně, která nevyčítá a nepronásleduje, leč naopak apelativním výkladem snů pozitivně ovlivní životní peripetie hlavního hrdiny, morálně relativizuje vyznění celému snímku, neboť přináší svět, v němž nejen že neexistuje svědomí, zábrany, jasné rozlišení dobra a zla, ale už ani mrtví nechodí ve spaní vyčítat vinu původcům svého utrpení. S kým v takovémhle vidění světa vlastně sympatizovat? Prorok je silný film, přesto jsme v něm občas postrádal výjimečný příval katarze, která by mi v diváckém zážitku přinesla punc mimořádnosti. Návštěva kina nebyla tentokráte událostí, na kterou nebudu moci dlouhou chvíli zapomenout...chyběly tomu mimořádné scény či třeba macho knírek a neodolatelné charisma režisérem Jacquesem Audiardem též dříve obsazeného Vincenta Cassela alias přímé konkurence v podobě Richetova Veřejného nepřítele č.1... (22.01.2010)