Vertige
High Lane
High Lane
High Lane
Réžia:
Abel FerryKamera:
Nicolas MassartHudba:
Jean-Pierre TaïebHrajú:
Fanny Valette, Johan Libéreau, Nicolas Giraud, Raphaël Lenglet, Maud Wyler, Justin Blanckaert, Thérèse Perreault, Maude LaurendeauObsahy(2)
Skupina přátel se rozhodne navštívit terén, který byl pro veřejnost uzavřen. Stezky se nacházejí vysoko v horách. Je tu však ještě něco nebezpečnějšího než samotný výstup. Skupinka zjistí, že v horách nejsou sami. Dobrodružství se promění v noční můru. (oficiálny text distribútora)
Videá (1)
Recenzie (249)
Rozjezd je velmi dobrý, jak už bylo ostatně několikrát řečeno. Působivé prostředí, hluboké skalní strže, nápaditá práce s kamerou a především vzrůstající očekávání směrem ke klíčové druhé polovině. Bohužel, společně s první obětí jakoby se chytil do pasti i samotný scénář, nemůže se vyprostit z pevného sevření klišé a tuctovitosti, které je drtivé většině novodobých hororů zřejmě souzené. Kamera je čím dál více roztržitá, ve zběsilém střihu a navíc v úplné tmě se divák špatně orientuje a skutečné napětí odchází s příchodem vraždícího maniaka. Ten se sice pravda s ničím nepáře a v rekordním čase se snaží sejmout co nejvíce našich hrdinů, čímž ale nijak výrazně nepřispívá ke stovkám jiných vyvražďovaček, které jsou vesměs stejně stupidní a vyznačují se dvěma různými konci. Buďto se vrahem ukáže být zdánlivě kladná postava, nebo všecno končí nějakým velkolepým odrovnáním padoucha a velkým happy endem. Alespoň že zde se tvůrci něčeho takového vyvarovali, byť dle jejich mínění je člověk s podříznutým krkem schopen uběhnout ještě celý maraton:)) Nedadchlo, ale ani nijak nezklamalo.. ()
Ono i ten výstup sám o sobě dokázal ze začátku navnadit, těma kamerama dolů z vejšek se závrať dělala parádně a situace gradovala. Pak už to byla jenom průměrná vyvražďovačka, kterejch ale není nikdy dost. Pokud se to drží určitejch pravidel a není to úplně bez logiky. Tady ho sice měly postavy párkrát na lopatě, a taky to tak dopadlo podle očekávání. Aspoň že ty herce ve Francii uměj najít rozumně, když nepočítam Antona. Jinak to nebyl úplně špatnej počin z horskýho prostředí. ()
Ať se snažím sebevíc, tak mě opravdu teď nenapadne ani jeden film, který jsem v posledních dnech viděl a dokázal mi naservírovat tolik filmových chyb a nelogických situací jako právě komentovaný Vertige. Myslím, že kdybych je chtěl všechny spočítat, tak mi budou obě ruce málo a je to rozhodně velká škoda, protože díky nim jsem musel srazit i celkové hodnocení. Teď se už budu asi opakovat a lidi, kteří čtou mé komentáře častěji už nejspíše tuší co chci napsat, ale já vážné ty filmy z prostředí lesní přírody zbožňuju a je mi prakticky v tu chvíli úplně ukradený o jaký žánr právě jde. Vertige se vyžívá hlavně ve sklaních převisech a je to opravdu nádhera, ale bohužel která netrvá věčně, protože zhruba od druhé poloviny snímku, začnou hrát ostré struny, pytlacké pastičky a jiné podobné serepetičky, které film shazují na kvalitě zase o kousek níž a níž. Závěr už je čistě vycucaný z nouze a chtě nechtě jsem si musel zprominutím odplivnout, protože hůře to asi vymyslet už nešlo. Na poli vyvražďovaček jde proto o podprůměrný horror, který však má kde čerpat na poli okolních exteriérů a proto hodnotím 3mi hvězdičkami, ale pochopitelně s velkým vykřičníkem na konci. ()
Další z filmů, co jsem chtěl vidět jako malý. A tenhle jsem navíc už kdysi rozkoukal, ale nudil mě už ze začátku. Jaj, to mě to ale zklamalo... První polovina, kdy je to čistě horolezecká noční můra, je strašně napínavá a to až tak, že jsem od toho nemohl odtrhnout oči. Doufal jsem, že se to takhle udrží až do konce, jenže když se začalo ukazovat, že nepůjde jen o to, šlo mé nadšení sice trochu dolů, ale pořád jsem byl napnutý. A zhruba do 50.minuty (prostě do té scény, kdy najdou dům) tenhle stav trval, jenže pak ten film obrátil o 180°, postavy se chovali totálně idiotsky, nedalo se nikomu fandit a už to byl jenom sled kravin, včetně toho závěrečného zvratu. A taková škoda to je, tak dobrý horor to mohl být... Silné 3* tomu dám, ale zachraňuje to hlavně skoro až bezchybná první polovina (a těch pár neskutečných náhod a záchran na poslední chvíli bych ještě odpustil). ()
Galéria (33)
Fotka © Gaumont
Zaujímavosti (2)
- Ačkoliv se děj odehrává v Chorvatsku, tak se celý film natáčel ve Francii. Natáčelo se od září do 28. října 2008 v Alpách v Aussois a Avrieux na několika via ferratách (La Montée au Ciel, Les Rois Mages a Le Parc du Diable) za pomoci průvodců z regionu. A pak v Pyrenejích ve Font-Romeu a Lac des Bouillouses. (bianci)
- Ve části, kdy skupina v dešti vymýšlí, co dál, se střídají scény, kdy Karine (Maud Wyler) čelovku má a nemá čelovku na hlavě. (Timy68)
Čím se liší práce kameramana, hudebního skladatele a scénáristy? Která z těchto profesí je nejnáročnější? Vertige na tuhle otázku velmi zajímavým způsobem odpovídá, neboť kamera tu je velmi dobrá (velkorysé záběry přírody, subjektivní prožitky jednoho z bojácných hrdinů), hudba je spíše průměrná (respektive žánrová, nabízející jednu polohu pro scény napětí, druhou polohu pro scény akce, a někde mezitím střední tempo pro ony velkorysé záběry přírody na začátku, ačkoliv je třeba přiznat, že toto střední tempo v sobě obě předchozí polohy, napětí i akci, celkem důmyslně obsahuje a předvídá tak budoucí dění; s Goldsmithovým Omen se to nicméně a pochopitelně srovnávat nedá) a scénář je velmi slabý (problémem není ani tak schématičnost, jako spíš nemotivovanost řady událostí, které se dějí dosti náhodně, navíc je ten scénář notně bulvární, neboť si vymýšlí jakési nesmysly o mizejících lidech na Balkáně). Klíčové je ovšem to, že tenhle kvalitativní sešup po ose dobrá kamera-průměrná hudba-slabý scénář není podle mě vůbec náhodný, protože kameraman se může vždycky opřít o realitu, kterou snímá, zvlášť v horách jako tady. Hudebník má oproti kameramanovi roli sice stíženou, nicméně i on může vyjít z dopředu vytvořených pravidel, například ze stupnic, v nichž je řada tónů uspořádaných podle určitých pravidel (durové jsou radostné, mollové vážnější), stejně tak ví, že po napjaté dominantě by měla přijít klidnější tónika (existuje prostě nějaký logický sled akordů), navíc je filmová hudba značně eklektická a umožňuje lehce opisovat. Jenže co takový scénárista, který sedí před devadesáti prázdnýma stránkama a musí je od první do poslední zaplnit (1 stránka odpovídá ve filmu zhruba 1 minutě), ale nemůže se opřít ani o realitu, kterou by jednoduše nasnímal, ani o pravidla hudební nauky/teorie? Scénárista prostě nemá tu možnost podobně jako hudebník zavelet k zvýšení dynamiky (hlasitosti), rychlejšímu tempu, k přenášení přízvuku (synkopy), protože scénáristika se na rozdíl od hudby neřídí přesnými zákony akustiky a matematiky (hudba se svými zlomky-takty, frekvencemi-výškou či kruhy-kvintkvartovými je velmi matematickou disciplínou) – když takový hudebník posune celou stupnici C dur o jeden půltón výš, dostane Cis dur, ovšem pokud by chtěl scénárista posunout třeba písmenka ve svém textu, dostane tak maximálně nějakou šifru, ale rozhodně nic smysluplného. Je zkrátka velký rozdíl mezi člověkem-hudebníkem, který má v ruce nástroj, třeba klarinet A, a člověkem-scénáristou, který má v ruce tužku, která ale nikterak vyladěná není, je to prostě jen tužka. Závěr z toho je ten, že zatímco kamera představuje jeden extrém, čistou realitu, z níž lze velmi dobře čerpat, a hudba druhý extrém, naprosto abstraktní umění, z něhož se sice nečerpá tak snadno jako z reality, ale pořád nabízí člověku spousty užitečných výše zmíněných zákonitostí, třeba ty stupnice, a nějak ho vede, tak scénáristka se nachází někde mezi tím, není ani ryze reálná ani ryze abstraktní, a to ji nepochybně dosti limituje. Nechci samozřejmě jakkoliv bagatelizovat práci kameramanů, natož skladatelů, říkám akorát tolik, že skutečnost, že je v tomhle filmu kamera dobrá, hudba průměrná a scénář slabý, není tak úplně náhoda, ale spíš důkaz toho, že existují nějaký obecný zákonitosti a podmínky těchto profesí. () (menej) (viac)