Odnikiaľ niekam

Po dramatickej stránke mi to nesadlo. Námet duševnej prázdnoty a momentu kedy si človek uvedomí, že má všetko no zároveň však nemá nič by sa dal spracovať aj lepšie. Strašne nevýrazné, pocitovo neutrálne, plytké a hlavne odtažité, dokonca tu výraznejšie nevynikol ani vzťah otca s dcérou. Pár momentov sa podarilo, ale celkovo ma to žiaľ nijak neoslnilo, snímku by sa skôr hodil názov Odnikiaľ nikam. Toto filmové spracovanie mi k téme nič nové ani zaujímavé nepovedalo. 50/100 Videné v rámci - Project 52 Films by Woman. (11.01.2016)

Mám rád vcelku osobitý styl Sofie, takže je vcelku jasný, že se mi film líbil. Je fajn, že nic není sděleno polopaticky a celek se utváří postupně, aby náhle vyplul napovrch. Film pak končí právě včas a nechal mě příjemně ukolébaného a snad šťastného z drobného filmového zážitku. Barový tanečnice byly nejvtipnější :-) HUDBA: Phoenix - je jen málo režisérů, kteří dovedou pracovat ve filmu s hudbou tak, jak se mi to líbí. Jedním z nich je M. Mann, druhou Sofia Coppola. Hudba hraje prakticky jen reprodukované nebo živá, takže do snímku přesně padne. Trochu mě zklamalo, že režisérka poprvé nevyužila žádné písničky od Air, ale bohatě to vynahradila Sebastianem Tellierem na večírku, který od nich není zas až tak daleko. (04.01.2011)

Sofia si zjevně potrpí na statické záběry a příběhy o slavných hercích, kteří se i přes ta kvanta lidí, co je obklopují, cítí osamělí a potřebují nějakou mladou duši, který by je z bludného kruhu vyvedla ven. Scénami v Itálii mi Somewhere velmi připomnělo Lost in Translation. Kvalit tohoto díla s Billem Murraym dle mého tento mladší bráška zdaleka nedosahuje, ale i tak se nedá popřít, že dvojice Stephen Dorff & Elle Fanning je jednoduše kouzelná. Tak 3,5 hvězdy. (13.12.2010)

Nejlepší na prázdnotě je ten okamžik, kdy si ji uvědomíte. Mít k tomu to Ferrari, tak ty skvělé scény na (odcizené a chladné) dálnici natočím s chutí sám. Mám chuť říct, že by se ten film dal nacpat do 5 minut, ale chápu, že by to pak nebylo "ono"... Mé 3* rozhodně nejsou zklamání, spíše jen nenaplněné očekávání větší hloubky a intenzity prožitku té prázdnoty(?!). (12.10.2011)

Nejlepsi film Sofie Coppoly je Lost In Translation, na tom se vetsina lidi shodne a Sofie uz zrejme byla otravena z toho, ze ji to vsichni predhazovali, tak udelala Lost In Translation 2, ktere se ale odehrava primo doma v LA. Problem je v tom, ze kombinace Billa Murrayho s exotickym Tokyem byla to, co ten film delalo tak skvelym, takze hned jsme o uroven niz. Dalsi lehke minus bych videl v tom, ze Sofia je precijen specialistka na zenske hrdinky a jejich mentalitu, kdyz se snazi psat muzskou perspektivu, tak to dopadne hur, kdy povrchne predhazuje, ze chlapek = stripterky a ferrari (i kdyz uznavam, ze to cerne ferrari bylo hodne v pohode.) On i ten vyber soundtracku je celkove povrchnejsi, takze zatimco i ve slabsi Marii Antoinette Sofia ukazovala dobry vkus v podobe The Cure, New Order, nebo Aphex Twin, tak v Somewhere to skoncilo u podstatne mainstreamovejsich kousku typu Foo Fighters a Gwen Stefani. Nic z toho ale nemeni fakt, ze ta meditacni indie sablona funguje i zde a Somewhere je dalsim povedenym a shlednuti-hodnym kouskem Sofie. Napr. masazni scena byla dobrej joke. A mimochodem - Stephen Dorff v tomhle filmu vypada 1:1 jako Dennis Quaid za mlada. Ve vysledku je to presne na pomezi 3 a 4, tentokrat budu hodny. 7/10 (20.05.2011)