Casshern Sins

Život a smrt.¬         Animované akční vědeckofantastické drama převedené do televizního seriálu "Casshern" scénáristou Jasukou Kobajašim a režiséry Šigejasou Jamaučim a Naojukim Itó patří k vrcholům japonské animované tvorby spojené s myšlenkovým odkazem starých mythických nauk; zde jsou tato stará myšlenková schémata propojena s novodobými a přizpůsobena dnešní době, takže se vytváří most mezi minulostí a dneškem, jímž je odstraněna "zkostnatělost" a určitá nečitelnost minulostních schémat, a jejich přizpůsobení dnešku umožňuje vnímati určitá schémata a hodnoty i široké divácké vrstvě.¬                 Celý děj vyúsťuje do zřetelně podaného odkazu, jemuž ovšem předchází bohatý svět významů provázející diváka postupně od začátku až ke konci. Animaci samu je třeba hodnotiti poněkud odlišně, než animační počiny evropské kultury, která hodnotí kromě myšlenkových hodnot vysoko i propracovanost a prokreslenost; japonské vnímání a vůbec vnímání Východu vůbec se zaměřuje hlavně na psychologický účin, jemuž je podřízeno vše ostatní; pro to animační vypracovanost projektu "Casshern" zaostává za evropskou špičkovou tvorbou, aby ale o to více její dynamika a jistá zkratkovitost vyvedení, ve spojení s použitými statickými prvky a vhodně umístěnými zámlkami a v propojení s nezanedbatelným působením vynikající moderně pojaté hudby (a všeho ozvučení) Kaory Wady, působily účinně ve zmíněné oblasti psychologického účinku. Jinými slovy, dá se také říci, že krása podání je až na dalším místě.¬                 Příběh sám je podán dosti zmatečně, mnohdy nelze dobře odděliti skutečnost od snění, věci se dějí tak trochu beze skladnosti, nespořádaně, scénář jako celek se mi nejeví býti propracován s nějakou zvláštní péčí. Další výhradu mám k rozdělení na mnoho krátkých částí (24 dílů po pouhých 24 minutách); dílu a jeho konsistenci by prospělo rozdělení do daleko méně částí, počtem nepřevyšujícím dvanáct či třináct. To, co píšu v tomto odstavci, je asi největším záporem celého seriálu, jehož hlavní síla tkví v jeho myšlenkách podaných způsobem popsaným v odstavci prvním.¬                 Seriál "Casshern" lze bez výhrady doporučiti dospělým i dětem; nemá co říci a nebude se líbiti pouze senilním a nebo vyprázdněným lidem; nebo také lidem bez fantasie, což ovšem je určitým druhem vyprázdněnosti.¬                 Stručné a výstižné opoznámkování: uživ. draxus. (24.12.2017)

Motivem prostupujícím celým seriálem je hledání smyslu a hodnoty života vzhledem k jeho konečnosti, resp. otázka, nakolik smysluplnou je s ohledem na lidský způsob prožívání touha po nesmrtelnosti. Jeho svět je plně prostoupen neustávajícím zánikem a každý díl různým způsobem ilustruje řečené dilema na více či méně pohnutém údělu dalšího z jeho obyvatelů. Vyprávění jsou velmi osobní a před hloubkou upřednostňují líbivý a dojímavý účinek. Prostředí není příliš propracované, avšak má přesvědčivou základní mytologii a v žánru anime patří pravděpodobně mezi nejlepší. Svými kulisami, náladou, ale i častým epizodickým putováním mi připomíná prostřední část Wolf's Rain. Kamenem úrazu je z mého pohledu skutečnost, že ke svému sdělení seriál využívá těch nejexplicitnějších výrazových prostředků (i opotřebení životem je překvapivě zobrazeno prostřednictvím odpadávání kusů těl robotů): k čemu by vnímavému dílu postačoval jemný náznak, je zde vyjádřeno s bombastickou dramatičností, patetickými (a polopatickými) promluvami, zoufale doslovnou a v zájmu působivosti nemístně přehnanou symbolikou a prvoplánovou snahou o dojetí (do pohnuté dětské tváře divák kouká každou chvíli). Zpracováním naprosto nerealistické souboje jen dosvědčují, že se v jádru křehké téma stalo součástí atrakce, jež má diváku zprostředkovat adrenalin i dojetí a přitom zanechat pocit hlubokého zážitku. Četl jsem v téže době Hölderinova Hyperiona, knihu obdobného vyznění, rovněž oděnou v šat krásy, a toto srovnání nevyznívá pro Cassherna vůbec dobře. Na rozhraní ** a ***. (21.09.2014)

Dost se divím, jak něco takového může vzniknout. Konkrétně něco tak dobrého a přitom tak, řekl bych, divácky nevděčného. Sice jsou zde mraky působivých soubojů, skvělá hudba, sem tam dojemná nebo cool scéna, ale o tohle vůbec nejde. Seriál je nadupaný takovým množstvím filosofie, že by se do něj nevešla ani celosvětová produkce za jeden rok. Hned na začátek se mě učarovalo, že se konečně někdo nezabývá tím ohraným smyslem života, ale mnohem zajímavějším důvodem, proč žít a co znamená nesmrtelnost. A jak člověk postupně poznává jednotlivé postavy s různými motivacemi, tak z totální deprese začíná prýštit jiskra radosti. To vše vede k tomu, že na závěr se odhalí něco, co veškeré smýšlení posune o další úroveň dál. Myslím, že kvůli tomuhle seriálu budu mít drsnější kritéria pro další filmy, co uvidím. Jen si stále nedovedu představit, proč to vzniklo, protože to rozhodně není seriál pro odreagování a víc jak dva díly týdně bych nedoporučil. Dovedu si to představit v programu možná tak na ČT2 někdy kolem půlnoci v úterý, ale pochybuju, že by i při těchto kvalitách byla odpovídající sledovanost. (22.06.2011)

Subjektiv by z toho rád udělal nejbombastičtější anime všech dob, ale má to dvě ale: 1) Zabil jsem Lunu. Zabil jsi Lunu. a pořád dokola a dokola a dokola... 2) Epizodní epizody. Skoro nikam se to neposunuje, jenom se chodí z jednoho zdevastovaného místa na druhé a potkávají nové postavy, a pak od nich odcházejí. Animace nádherná. - 70 % (04.02.2011)