Oči války

Na jedné straně máme přímé účastníky válečných konfliktů (vojáci, povstalci, žoldáci ad.), na té druhé nepřímé (doktoři, ošetřovatelé ad.), pak je tu třetí strana, která stojí někde uprostřed - váleční fotografové, kteří se snaží co nejvěrohodněji a nejrealističtěji zprostředkovat skutečný obraz, skutečnou tvář války a utrpení obětí. Jedním z nich je i Mark Walsh (Colin Farell), jenž si svou psychickou újmu jako mnoho ostatních nese sebou domů a ponese si ji až do konce života. Vyrovnat se s ní mu pomáhá Joaquín Morales (Christopher Lee), a jak tomu v takových filmech bývá, musí jít až na úplnou dřeň, aby se mu podařilo Marka navést správým směrem. To je v podstatě základní dějová kostra filmu, v němž Colin Farrell předvádí jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů. Podobný typ filmu je pro herce hlavní role vždy velkou výzvou, vzpomeňme např. na Lovce jelenů, Narozen 4. července aj. (05.03.2011)

Skvělý Colin Farrell hraje válečného fotografa Marka Walshe, který už přes svůj objektiv viděl příliš mnoho. Traumata z války nechávají mnohdy horší následky na duši než na těle a po všem prožitém je těžké se vrátit do normálního života, zvlášť pokud ještě člověk skrývá děsivé tajemství. Silný psychologický příběh o hrůznostech války a jejích dopadech. (05.10.2010)

Co Colin Farrel přestal chlastat, objevuje se v čím dál zajímavějších filmech. Zato já z těch depresí, ve kterých hraje, asi začnu chlastat místo něj. A není divu: sledovat hoďku a půl fotografa, co se tak intenzivně snaží zazdít vzpomínky na to, co zažil, že z toho ochrne do půli těla a všude s sebou tahá symbolický žlutý a modrý štítky, jako by nevěděl, který z nich chce sám sobě dát, doktora, který si spíše než operační náčiní čistí kvér, protože tím svým pacientům pomůže spíš než skalpelem, a všechny ty lidičky, kteří můžou žít na druhém konci světa, a přesto jim válka v Kurdistánu a dalších koncích světa spolehlivě rozesere životy, fakt na dobrý náladě dvakrát nepřidá. Musím přiznat, že byť je mi všech těchhle lidí líto, jako dobrovolník se asi přihlásit nepůjdu. Zato mě vedle Platónova moudra napadá ještě jedno: "Zlo může vítězit jen tehdy, když se slušní lidé dívají jinam." Jenže kdo to ksakru je, ti slušní lidé? Možná je to Mark Walsh, možná vy nebo já. Ale ať se dívám, jak se dívám, ty války pořád nějak ne a ne přestat... Možná je to tím, že žádní slušní a neslušní lidé nejsou, možná jsou to prostě jenom lidé. (30.08.2010)

Škoda, tohle je ten příklad filmu, který měl o tolik větší potenciál. Nevyvážený děj a malá propracovanost postav jsou největšími kameny úrazu. Vůbec nechápu, jaký přínos měla mít postava Christophera Lee, přišla mi naprosto zbytečná. Zbytečný ovšem rozhodně není Colin Farrell, který se dokonale sžil se svou rolí. 6/10 (22.02.2010)

Neměli jsme to s Markem lehký, já osobně jsem se musela poprat s předpojatostí pramenící z čistý nenávisti k blbcům, co když prýští láva, burácí zemětřesení či šílí Tsunami, tak radši cvakaj spouští, místo aby zdrhali. Pochopit jeho (ne)počínání taky nebylo jen tak (a ani se mi to úplně nepovedlo), ale já si z filmu odnesla, že lidská psychika je složitý bludiště, kam někdy něco se zavázanýma očima upustíme, abychom k tomu už nenašli cestu zpět. A jak naše podvědomí instinktivně hledá, začne v panice tahat za různý nitky, sahat na páčky a mačkat čudlíky, co vedou úplně jinam. A uprostřed týhle úvahy mi došlo, že mě dostal, hoša jedna nemytá... (01.12.2010)