Oči války

Nejlepší (resp. nejpůsobivější) byla část z polní nemocnice s doktorem Branko Djuricem a pak, když se na scéně zjevil Christopher Lee. Colin Farell to uhrál na jedničku, o tom žádná, nicméně pro mě nebyl jeho výkon ničím absolutně výjimečným, prostě usoužená duše. Zato se mi moc líbily jak temperamentní Paz Vega, tak krásná Kelly Reilly, která doufám dostane víc příležitostí. Konec filmu se po emoční stránce celkem povedl, dost diváků to asi skolí. Děj mezi tím mě ale nijak zvlášť nezaujal, pořád se mi vracel pocit, že něco podobného jsem už viděla víc, než jednou. (11.09.2011)

Tak tohle bylo velmi slušné a to i přes to, že jsem podobně jako další očekával něco trochu jiného ! Krapet jsem se rozmýšlel mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale nakonec zaokrouhluji nahoru. Námět je originální a přitom docela prostý. Nevím proč, čekal jsem od toho více válečného, ale nakonec z toho bylo spíše hutné psychologické drama. A přiznám se, to mně bavilo víc, než boje v Kurdistánu v roce 1988... Moc se mi líbila postava kurdského doktora ve vojenském táboře. Ale z koho jsem byl nadšen byl Christopher Lee. Škoda, že nebylo rozmlouvání Farella s ním dáno více protoru... Klidně bych zvládl o třicet minut navíc. Samozřejmě Farell hrál na jedničku. Lidská duše je zkrátka úžasná a zvláštní. Člověk není zkrátka schopen (normální člověk) dlouhodobě sledovat nejroztodivnější hrůzná zvěrstva jaká se jen ve válkách na celém světě dějí. Jednoho dne se zkrátka přepne do nouzového režimu. A o tom je tento film. Dávám 4 žluté pásky. * * * * (04.12.2012)

Jedna věc je jistá, válečný reportér musí stát na nějaké straně, chca, nechca, jinak by se nedostal vůbec nikam. Tento postoj pak samozřejmě ovlivňuje jeho náhled na realitu. Jak se potom vyrovnat s faktem, že na druhé straně jsou také lidé, kteří prožívají totéž peklo, to fakt netuším. Je jasné, že je třeba zcela otupět, otrnout a to měkké vevnitř opancéřovat lépe než Tygra. Jednomu pak asi jebne a přestane rozlišovat to skutečné od toho ostatního, tp správné od toho nesprávného a to normální od toho šíleného. Peklo těchto lidí pak začne doopravdy až v okamžiku, když se pokusí vrátit se do normálního, rozuměj civilního, života. Náraz reality na jejich krunýř bývá většinou fatální. Ten náš svět raději vidí, jakkoli je to perverzní, ty dvě nejjednodušší věci na světě (Sonnery:-)), jak si vzájemně čistí nádobí, než jak někdo přijde o nohu, ruku, barák, rodinu, celou vesnici, město, všechno všecičko jen proto, aby nějaký čůrák ve stetsonu a vysokejch botách mohl jezdit ve svém obrovském autě za stejně nízkou cenu benzínu za galon jako jeho fotr. Tak, asi tak (03.11.2010)

Velmi povedený snímek, který má vskutku co říct. Colin Farrell je tu bezchybný, byla opravdu radost jej sledovat a dokonale jsem mu jeho roli věřil. Několik posledních minut je neskutečně sugestivních a tvoří vynikající tečku za takto povedeným takřka antimilitaristickým dramatem. Syrovost války musí zákonitě otřást i těmi nejsilnějšími jedinci a tvůrci snímku Oči války onu drsnost a její důsledky na psychiku člověka mistrně převedli do filmu. (08.02.2011)

Představte si titulek nějakého bulváru, dejme tomu Blesk. Co myslíte, za které fotky víc nabídnou? Za porno fotky nějaký slavný ženský nebo za fotky, kde i samotný fotograf si musel projít peklem, aby vůbec něco vyfotil? No jasně, porno vyhraje. Přitom si představte válečnýho fotografa, který toho vidí daleko víc než všichni ostatní, protože musí. Je součástí války, a snaží se uživit na živobytí. Přitom dostane peněz jak támhle nějakej popelář. Pak ale nechápu, proč to ty lidi vůbec dělají? No protože prostě musejí. Jenže to porovnání s pornem, kde fotograf asi hnusem neomdlí. A o jednom takovém válečném fotografovi je právě tenhle film. Ukazuje krutou realitu povolání, který není schopný dělat snad nikdo, protože nikdy neví do čeho jde a co si domů přiveze. Většinou je to ale psychický narušení a z toho už se vyléčit bohužel jen tak nedá. (24.04.2010)