Občiansky preukaz

Sedmdesátá léta očima máničky. Estébáci jsou do jednoho hloupí (někteří dokonce negramotní) a agresivní. Smysl má poezie, holky, chlast a revolta. Kdo nerevoltuje, nežije. Není-li vydáván za autentický obraz doby, nevadí mi, když film nahlíží na určité období jednostranně. U Občanského průkazu mi zároveň nevadí nahrazení solidní dramatické linie vrstvením lehce propojených epizod, jež pokrývají značnou část pojmů spojovaných s normalizací (tuzex, bony, Plastici, tesil…). Přítomno je zkrátka téměř vše, co naleznete i v tom nejpovrchnějším článku o daném období. Tvůrci si dávají hodně záležet, aby bylo vidět, jakou péči věnovali výpravě. Ano, takto budou mít normalizaci zafixovanou generace, které ji nezažily. Občanský průkaz zkrátka nic nemění na představě, jakou podporuje drtivá většina médií. Nic kriticky nepřehodnocuje, nabízí žádané. Ovšem bez křečovitého humoru, s dobrými herci i snaživými neherci a několika scénami, při nichž – jakkoli si uvědomujete režisérovo přehánění – mrazí. Odvážná délka není na obtíž, s postavami jsem chtěl trávit čas, s některými více, než kolik jim pro „exkurzivní“ charakter vyprávění bylo poskytnuto (Pivoňková), spíše mi bylo jedno, jestli OP skončí za třicet minut nebo za dvě hodiny. Po doběhnutí titulků jsem měl z filmu pocit velmi dobrý a ze sebe, že jsem někdy v průběhu těch stočtyřicetin minut ztratil odstup. Což možná značí, že Trojan natočil po Poutech druhý nejlepší český film roku 2010 a možná jen… že jsem ztratil odstup. Apendix: Proč jen mám pocit, že školství se z těch let zatím nevzpamatovalo? 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Radek99, Niktorius, NinadeL, J.Connor, fuckme, old_school (23.01.2011)

Další z filmů, který mi na HDD ležel už nějaký ten rok a na který jsem se tak trochu bál podívat kvůli pověsti "horších Pelíšků". Naštěstí můžu říct, že jsem se bál zbytečně. Ano, tenhle film je více než podobný legendárním Pelíškům a ano, jejich kvalit nedosahuje, nicméně prohlásit o Občanském průkazu, že to je špatný či průměrný film, je přehnané. Tenhle film má svoji kvalitou, má povedené obsazení (není na škodu v českém filmu vidět nové a neokoukané tváře v hlavních rolích) a hlavně ta povídková struktura se mi líbila. Zkrátka a dobře, tohle je hodně povedený příběh o různých lidech v jedné době, o které čeští filmaři budou točit minimálně takových 50 let. 90 %. (06.08.2014)

Dobrá práce. A trošku se mi při sledování filmu jitřily mé vlastní vzpomínky na tu dobu, kdy coby mladý rocker jsem demonstroval svůj malý naivní osobní vzdor vůči tehdejšímu establishmentu s džískou pokrytou nášivkami METALLICA, ACCEPT, IRON MAIDEN A HELLOWEEN :o) O STB-áckém špiclování naší rodiny bych mohl vyprávět hodiny. Nebyla to hezká doba, ale jedno pozitivum měla. A tím byla ta pevná, příjemná pospolitost lidí „na druhém břehu“, rockerů, metaláků a všech podobných živlů, kteří nejeli na státem povolené oficiální vlně a tajně se setkávali na nepovolených burzách, kde si vyměňovali desky s Floydy, Zeppelíny apod. a protirežimně si zanadávali v hospodách či na čundrech. Muzika tehdy byla symbol vzdoru, která lidi spojovala, to už se dneska nezažije. (10.04.2011)

PAMATUJEŠ BOBANE?....(Mirda Hájek)...../// Úsměvný, ale i lehce tragický příběh z časů mániček, čůča, hezkých soudružek učitelek a zklamané i nasrané starší generace. Milovníci ,,retro časů“ prožijí několik orgasmů a budou přemejšlet, jestli je OP lepší než Pelíšky. Těžko říct. Pelíšky se motaj kolem r.68, tady je větší rozsah – nejen myšlenkovej. Každopádně tenhle výlet do země, kterou ovládali práskači a k sabotáži byl dobrej i krtek se mi líbil! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nikdy jsem nebyl ,,tesilovej sráč“. 2.) Mám veselé básnické střevo. 3.) Měl jsem nemoc s diagnózou 307. 4.) Ještě teď si v občance natrhávám stránku č.15. 5.) Pamatuju Mirdo Hájku.... (Boban) /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (02.04.2011)

Svěží a vtipná záležitost, která je hezky věrná svému názvu a hyzdí ji snad jen zbytečně dlouhá stopáž. Příběh? Mánička nám vypráví, jak bylo kdysi těžké poslouchat Plastiky a koupit si džíny. Neposoudím, jak moc je její vyprávění zaujaté, nicméně ten revoltující tón je bezchybný a pauzy na básničky jakbysmet. Linka s Martinem Myšičkou je za jasných pět hvězdiček. (21.04.2011)