The Stoning of Soraya M.

Uměleckými kvalitami filmu se zabývat nebudu, jsou zanedbatelné. Dílo ostatně zaujalo z jiného důvodu, a to jako obraz středověkých poměrů v současném Íránu. Jenže, co vlastně o Íránu víme? --- Román i film jsou dílem íránských politických emigrantů, a je tedy logické předpokládat, že režim ve své vlasti nemají rádi. Autenticitu popisované události popírají nejen íránské úřady, ale i mnozí obránci lidských práv. V každém případě, i pokud se nějaké ukamenování odehrálo, veškerá dramatizace události je románovou a scénáristickou fikcí. --- Íránská revoluce z r. 1979 nebyla žádná selanka, navíc krátce poté zahájil Saddám proti Íránu osmiletou vyčerpávající válku. Revoluce zrušila šáhovy soudy a několik let panovalo cosi jako "revoluční zákonnost". Tehdy se skutečně udály mnohé "soudy", většinou politické, podle civilizovaných norem nepřijatelné. Možná i nějaké to ukamenování. V polovině osmdesátých let republika obnovila systém řádných soudů a věci se vrátily do normálu. Vesnický soud s následnou exekucí je od té doby vyloučený. --- Následující statistiky jsem čerpal především z CIA World Factbook. Gramotnost Íránců, kteří byli ve školním věku po revoluci, dosahuje 97 procent. Stejné číslo pro muže i ženy. Podíl žen mezi studenty íránských vysokých škol je 55 procent. Osm procent poslanců íránského parlamentu tvoří ženy. Ženy volí a mohou být zvoleny stejně jako muži, a volby jsou demokratické, žádná fraška. 77 procent íránských žen užívá antikoncepci. Počet dětí na ženu v plodném věku poklesl ze 6.24 v r. 1978 na 1.83 v r. 2014. --- Co tato čísla říkají? Za šáha ženy rodily děti a stály u plotny. Dnes studují, chodí do zaměstnání, a mají tolik dětí jako Evropanky. Představa že islámská republika zachází se ženami středověkým patriarchálním způsobem je ve světle těchto čísel směšná. Íránská společnost se za vlády ajatolláhů zásadně a nevratně zmodernizovala. Ó ano, íránský režim je přísný a tak nějak nedůtklivý. Ale kdyby si svět o nás dělal představu podle filmu o upalování čarodějnic ve Velkých Losinách, byli bychom nedůtkliví taky. (24.09.2015)

Scénář: Betsy Giffen Nowrasteh, Cyrus Nowrasteh .. Nechovej se jako pokrytec, který si myslí, že utají svoje lži, zatímco z plného hrdla cituje Korán (nebo Bibli, že?). ___ Absurdita mravních zákonů v Islámské kultuře si nese velmi tvrdé tresty. Pro ženy především. Ukamenování jsem již viděl, ale tady bylo provedeno zvláště mučivě. Nicméně je celý film zajímavý a obrovskou výpovědní hodnotou. ___ O filmu jsem se dozvěděl přes doporučení, jelikož mne tématika zajímá, bez dalších informací si ho pustil a pořád jsem si tak nějak myslel, že to není Americký film. Prostě jsem myslel, že to vytvořil někdo jiný - avšak v průběhu jsem si několikrát říkal, proč je to místy podáno tak, že to odpovídá (často vytýkanému) Americkému filmařskému pohledu. Navíc, představitelka Zahry, Shohreh Aghdashloo, mi byla hodně povědomá. Bác, je to Američany natočené, jak jsem se po filmu dozvěděl. Ale to jen tak na okraj, rozhodně nic zásadního, co by filmu ubíralo (resp. asi jak pro koho). ___ Viděno 8 března, na Mezinárodní den žen. (08.03.2010)

Silný ale opravdu silný příběh o zcela jiné kultuře a jejich hovadských zvycích. Film ukazuje, jak se krutě a nemilosrdně zachází s ženami v Íránu, čeho všeho jsou tam muži schopní a jak vymývají mozky svým dětem už od mala. Neskutečný příběh, u kterého se mi zvedal tlak a měl jsem chuť něco rozbít, nechápu, jak se všichni mohou divit, že tyhle zvířata my tady prostě nechceme. Opravdu nemám ani pomyšlení na to, že bych si přečetl knižní předlohu. Nejděsivější na tom všem je, že tohle se skutečně děje, je to podle skutečné události a nikdo s tim nic nedělá. Skutečně smutný příběh, který si opravdu nepustíte někde na pohodové odpoledne, nebo jako zpestření romantického večera. (23.06.2015)

Tak tohle je moc. Pokud se toto opravdu stává v moderním světě, pak se nedivím, že tito barbaři naráží letadly do mrakodrapů, odpalují se v restauracích a zabíjejí nevinné lidi, přičemž všechno je ,,vůle boží".....Film natočený bez jakéhokoli přikrášlení, naturalisticky pojatý, neuvěřitelně vypovídající a šokující. (13.04.2010)

Ukamenování Sorayi M. je skutečně silný zážitek. Ač se to možná na první pohled nezdá, není to ale film protiislámský, i když jsou zde zločiny páchány ve jménu Alláha, ale toto íránské Kladivo na čarodějnice vypovídá především o zhoubné síle institucionalismu a civilizační zaostalosti íránské společnosti. Život na vesnici je tu zakonzervován o nějakých 300 let pozadu oproti evropskému vývoji, dění tu ovládá klika duchovních a světských vládců města, 21. století se dostává do vesnice jen jako ozvěna v podobě kabrioletu a televizního přístroje v bytě mulláha (islámského duchovního), dav je připraven na krvavé divadlo na náměstí, stejně jako v každém evropském městě před několika stovkami let. Problémem je vyhraněně patriarchální svět, v němž ženy nemají žádná, nebo jen velmi okleštěná práva, manipulace s davem, veřejným míněním a následná davová psychóza. Islám sám stojí trochu v pozadí, stejně jako v případě dříve zmíněné analogie s velkolosinským čarodějnickým procesem. Křesťanství za něj nemůže, to jen institut inkvizice, osobní zájmy a touha po majetku a z toho pramenící prospěchářství. Úplně stejné je to v případě Ukamenování Sorayi M. Inkvizice tu má analogii v Šaríe, islámském náboženském právu, potkává se tu světský a náboženský soud, jehož pohnutky jsou motivované materiálně, ne duchovně. Těžko říci, kdo všechno je tu viník (patrně všichni muži), každopádně je jasné, kdo je obětí - ten slabý, tedy ženy. Ukamenování je tak absurdně krutým trestem, že se vymyká našemu evropskému pohledu. Těžko se akceptuje už jen ten fakt, že tohle se kdesi ve světě ještě dnes děje. Každopádně odsuzovat kvůli tomu islám coby náboženství je holý nesmysl. Šaría není integrální součástí islámu, stejně jako inkvizice není integrální součástí křesťanství. Skutečným viníkem je íránská totalitní teokracie. K formální stránce filmu samotného snad jen tolik - asi by se dal natočit i lépe, použití unifikovaného hudebního podkresu a některé scény mající za cíl vyvolat jakýsi artový efekt (padající závoj před popravou, ptáci vylétající ze skaliska atd.) mi přišly mírně laciné. Výpovědní hodnota však výše zmíněné jednoznačně přebíjí... Podobné filmy: Lovec draků (05.04.2010)