The Stoning of Soraya M.

Ukamenování Sorayi M. je skutečně silný zážitek. Ač se to možná na první pohled nezdá, není to ale film protiislámský, i když jsou zde zločiny páchány ve jménu Alláha, ale toto íránské Kladivo na čarodějnice vypovídá především o zhoubné síle institucionalismu a civilizační zaostalosti íránské společnosti. Život na vesnici je tu zakonzervován o nějakých 300 let pozadu oproti evropskému vývoji, dění tu ovládá klika duchovních a světských vládců města, 21. století se dostává do vesnice jen jako ozvěna v podobě kabrioletu a televizního přístroje v bytě mulláha (islámského duchovního), dav je připraven na krvavé divadlo na náměstí, stejně jako v každém evropském městě před několika stovkami let. Problémem je vyhraněně patriarchální svět, v němž ženy nemají žádná, nebo jen velmi okleštěná práva, manipulace s davem, veřejným míněním a následná davová psychóza. Islám sám stojí trochu v pozadí, stejně jako v případě dříve zmíněné analogie s velkolosinským čarodějnickým procesem. Křesťanství za něj nemůže, to jen institut inkvizice, osobní zájmy a touha po majetku a z toho pramenící prospěchářství. Úplně stejné je to v případě Ukamenování Sorayi M. Inkvizice tu má analogii v Šaríe, islámském náboženském právu, potkává se tu světský a náboženský soud, jehož pohnutky jsou motivované materiálně, ne duchovně. Těžko říci, kdo všechno je tu viník (patrně všichni muži), každopádně je jasné, kdo je obětí - ten slabý, tedy ženy. Ukamenování je tak absurdně krutým trestem, že se vymyká našemu evropskému pohledu. Těžko se akceptuje už jen ten fakt, že tohle se kdesi ve světě ještě dnes děje. Každopádně odsuzovat kvůli tomu islám coby náboženství je holý nesmysl. Šaría není integrální součástí islámu, stejně jako inkvizice není integrální součástí křesťanství. Skutečným viníkem je íránská totalitní teokracie. K formální stránce filmu samotného snad jen tolik - asi by se dal natočit i lépe, použití unifikovaného hudebního podkresu a některé scény mající za cíl vyvolat jakýsi artový efekt (padající závoj před popravou, ptáci vylétající ze skaliska atd.) mi přišly mírně laciné. Výpovědní hodnota však výše zmíněné jednoznačně přebíjí... Podobné filmy: Lovec draků (05.04.2010)

Zvláštní, nedávno jsem viděl De Palmův film Zredigováno, kde se mimo jiné říká, že během války v Iráku Američané beztrestně postříleli na tzv. kontrolních stanovištích přes 2000 civilistů, já vím, byla to válka, že? Zvláštní, že na Rézu Páhlavího se tu vzpomíná s takovou láskou, zvláštní, že místní duchovní byl vlastně převlečený kabát a kriminálník, zvláštní, že islámské právo bylo všem zúčastněným naprosto u prdele, zvláštní, že emocemi nabitá propaganda obalamutí i kiddo. Zvláštní to film, který hýří těmi jedině správnými odsudky a nabízí pouze jediné východisko, oddělit zrno od plev pomocí selektivně vedené války za mír, lidská práva a ropu a konečně tak přinést do této zmučené země civilizaci, rovnoprávnost a zrcátka na výměnu. Jen si říkám, co by za to děti v Africe daly. Punc skutečného příběhu dodal sílu, byť to všichni už dlouho víme, ale takhle dobře přece ukamenování ještě nikdo nezpracoval, pomalé, krvavé, bolestivé a díky zpomalovačkám až matrixovsky nádherné, zdařilá filmařina. Ono to skutečně asi bude vypadat ještě hůř, ovšem daleko rychleji a bez tolika emocí, výpovědní hodnota by byla sice vyšší, ale nikoho ze západních soudců" by smrt během několika minut s kousky mozku, roztrhanou kůží a zvratky v tak velkolepém filmu nebavila, a o to přece šlo především. Šokovat, ale hlavně korektně a s úctou a veškerým pochopením pro islám. Slunce v duši, Cyrusi Nowrastehu Goebbelsi. Dal bych odpad, ale musím přiznat, že přes veškerý svůj přirozený cynismus jsem měl na konci vlastně slzy v očích, nedokážu si totiž představit svět, v němž je tohle možné, jsem svatá prostota. (23.03.2015)

Přiznám se, že jsem skoro celou scénu s kamenováním přeskočila, protože to bylo na mně moc. Šaría, jak ji známe z médií, je peklo. Islám, jak jej známe z médií, je taky peklo. Muslimové, jak je známe z médií, jsou vtělení ďáblové. Írán, jak jej známe z médií, je peklo samo. Islám, šaríu, muslimy ani Íránce osobně neznám, z médií však vím, že USA mají už hodně dlouho na Írán spadeno ... Film obsahuje emoce, intriky, napětí i brutalitu. Ale hodnocení sráží nechutná ideologie, která z filmu přímo čiší. Nevěřím, že islám je jenom špatný, teroristický a tyranský. A taky rozdíly a podivnosti, např. v tom, že Zahra si jako vdova žila celkem dobře (z čeho?), zatímco Soraya se rozvést nemohla, protože by se neuživila. Škoda. (08.09.2014)

Ja takéto filmy nevyhľadávam, ale keď už prídu, tak si ich s rešpektom pozriem. Škoda, že film nie je intenzívnejší, hlbší a okrem veľmi dramatického finále, veľa toho neponúka. A i posledné konštatovanie, že i po zverejnení tohto príbehu sa aj tak vobec nič neudialo aby sa týmto zverstvám zamedzilo, je smutné. Je to obraz spoločnosti v ktorej žijeme. Filmu by , ale viac prospelo keby bol emotívnejší, cítil som to tam, ale len zriedka a pri takomto silnom príbehu, by to malo mat oveľa väčší rozsah a aj hĺbku. Film mi pripadal ako, že ho niekto chce len rýchlo natočiť, vyrozprávať, aby to mal už z krku. Ale takéto príbehy majú chytiť za srdce od začiatku až po koniec. A tu som to každopádne, celú dobu tak necítil. Slabé 4*. (09.01.2023)

Rektálna sonda do života jednej vysoko sofistikovanej dediny z oblasti piesočných cigáňov. Takto nejak by vyzeral svet, keby vieru nenahradil rozum. Problémom však je, že do kamenitej oblasti utierkárov sa stále ten rozum nedostal a ani tak skoro nedostane. Keďže dejiny sú cyklické, tak počítam, že do končín pologramotných primitívov v uterákoch (ako rád túto oblasť Blízkeho východu nazývam) sa dostanú tak za 500 rokov.Stačí si odmyslieť auto, slnečné okuliare a hodinky a tento snímok by mohol byť o Križiackych výpravách a šírení kresťanstva (pologramotný primitívovia v brnení a s krížmi). Po celý čas sledovania som rozmýšlal nad dvomi vecami. Prvou je fakt, že žiť v takej dedine, kde elektrika, tečúca voda a splachovací hajzel smrdia diablovým dielom, musí byť nuda prekérnejšia ako čítať Bluntmanove komentáre. Takže som sa ani nepozastavovať nad tým prečo sa celá dedina ochotne vytrhla z letargie sledovania okolitých šutrov rôznych veľkostí a s chuťou sa zapojila do hodu na terč. Zábava je totiž korením života. Druhou vecou, ktorá stojí za uváženie je stála a nekončiaca snaha ynteligentov z Európy socializovať a prevychovávať ľudí, ktorí sú schopní aj v dnešnej dobe niečoho takéhoto. Holt nebyť to náboženská otázka, vyrieši sa to napalmom. Ale keďže ide o imaginárnych kamarátov, na ktorých má vraj každý slabomyseľný právo, zostáva to tolerované. No a na záver k filmu, keďže mnohí odborní kritici zastávajú názor, že vyjadrovanie sa k myšlienke filmu nestačí a treba zhodnocovať všetky aspekty snímku. Takže... prostredie je pekné kamenisté, kamera sa netrasie, ochotníci sedia do prostredia a strih, akcia a choreografia chôdze pomedzi domy sa podarila tiež. (13.05.2015)