The Stoning of Soraya M.

Ukamenování Sorayi M. je skutečně silný zážitek. Ač se to možná na první pohled nezdá, není to ale film protiislámský, i když jsou zde zločiny páchány ve jménu Alláha, ale toto íránské Kladivo na čarodějnice vypovídá především o zhoubné síle institucionalismu a civilizační zaostalosti íránské společnosti. Život na vesnici je tu zakonzervován o nějakých 300 let pozadu oproti evropskému vývoji, dění tu ovládá klika duchovních a světských vládců města, 21. století se dostává do vesnice jen jako ozvěna v podobě kabrioletu a televizního přístroje v bytě mulláha (islámského duchovního), dav je připraven na krvavé divadlo na náměstí, stejně jako v každém evropském městě před několika stovkami let. Problémem je vyhraněně patriarchální svět, v němž ženy nemají žádná, nebo jen velmi okleštěná práva, manipulace s davem, veřejným míněním a následná davová psychóza. Islám sám stojí trochu v pozadí, stejně jako v případě dříve zmíněné analogie s velkolosinským čarodějnickým procesem. Křesťanství za něj nemůže, to jen institut inkvizice, osobní zájmy a touha po majetku a z toho pramenící prospěchářství. Úplně stejné je to v případě Ukamenování Sorayi M. Inkvizice tu má analogii v Šaríe, islámském náboženském právu, potkává se tu světský a náboženský soud, jehož pohnutky jsou motivované materiálně, ne duchovně. Těžko říci, kdo všechno je tu viník (patrně všichni muži), každopádně je jasné, kdo je obětí - ten slabý, tedy ženy. Ukamenování je tak absurdně krutým trestem, že se vymyká našemu evropskému pohledu. Těžko se akceptuje už jen ten fakt, že tohle se kdesi ve světě ještě dnes děje. Každopádně odsuzovat kvůli tomu islám coby náboženství je holý nesmysl. Šaría není integrální součástí islámu, stejně jako inkvizice není integrální součástí křesťanství. Skutečným viníkem je íránská totalitní teokracie. K formální stránce filmu samotného snad jen tolik - asi by se dal natočit i lépe, použití unifikovaného hudebního podkresu a některé scény mající za cíl vyvolat jakýsi artový efekt (padající závoj před popravou, ptáci vylétající ze skaliska atd.) mi přišly mírně laciné. Výpovědní hodnota však výše zmíněné jednoznačně přebíjí... Podobné filmy: Lovec draků (05.04.2010)

Tohle mi trochu připomnělo tvorbu Lars von Triera. Silný příběh, neuvěřitelně, trochu mi to hýblo s žaludkem, obecně celé muslimství má dost (haha) nekřesťanské praktiky, nemorální v Kantovském smyslu toho, co je dobré dle lidské maximy. Tak či onak se jedná o film, který by neměli vidět slabší povahy, ale musí vidět ti, co to snesou. 95% (08.11.2010)

Nesprávaj sa ako pokrytec, ktorý si myslí, že utají svoje lži, zatiaľ čo z plného hrdla recituje Korán... Brutál, o to viac, že je to podľa skutočného príbehu a takéto veci sa proste bežne dejú (aj keď našťastie už čím ďalej, tým menej). Samozrejme, každá minca má dve strany a aj každá skutočnosť má toľko verzii, koľkých má aj rozprávačov. Ale v tomto prípade nepochybujem, že to nebolo ďaleko od pravdy. Niečo tak krutého som už dlho nevidel. Nesmierne zákerné klamstvo doslova ukameňovalo pravdu. A kto bol voči nej ľahostajný, stal sa z neho chtiac nechtiac spoluvinník. Stačí keď sa zjavi jeden manipulátor, ktorý sa začne oháňať vyhrážkami o vyzradení tajomstiev z minulosti, a už to ide - dokonalá reťazová reakcia napokon zapríčiní to, o čo celý čas išlo. No predsa ľsťou zmanipulovať aj samotnú spravodlivosť a prispôsobiť si ju vo svoj prospech. Aj keď o niektorých scénach sa dá zaiste pochybovať, no film ako celok pôsobí viacmenej dosť presvedčivým a realistickým dojmom. (03.05.2014)

Francouzký novinář Freidoun Sahebjam (James Caviezel) přijíždí do malé vesničky uprostřed Iránu - kde se díky rozbitému autu na pár hodin zasekne. Vyhledá jej jedna místní ženština Zahra, která mu vypráví příběh o své neteři, Soraye a jejím manželovi Alim. Ali si našel mladou milenku, a aby se mohl své ženy zbavit, nařkne ji z cizoložství. V islámské společnosti tím ale nad Sorayou vyřknul ortel smrti. Zahra chce, aby se celý svět dozvěděl o bezpráví, které se v této zemi děje - ale místní to nehodlají dopustit ... Tento film se mi hrozně těžko hodnotí .. na jedné straně poutavý námět i příběh (s nálepkou Based on a true story, samozřejmě), na straně druhé je nutné uznat všechny Nictoriovy připomínky. Jenže kterýto film je stoprocentně politicky korektní? Ukamenování Sorayi je takovou malou (a kontroverzní) sondou do hlubin islánského života (jestli je nadnesený nebo ne vem čert, stačí si ale občas pustit zprávy a informace zde nejsou moc odlišné)... (24.08.2011)

Ja takéto filmy nevyhľadávam, ale keď už prídu, tak si ich s rešpektom pozriem. Škoda, že film nie je intenzívnejší, hlbší a okrem veľmi dramatického finále, veľa toho neponúka. A i posledné konštatovanie, že i po zverejnení tohto príbehu sa aj tak vobec nič neudialo aby sa týmto zverstvám zamedzilo, je smutné. Je to obraz spoločnosti v ktorej žijeme. Filmu by , ale viac prospelo keby bol emotívnejší, cítil som to tam, ale len zriedka a pri takomto silnom príbehu, by to malo mat oveľa väčší rozsah a aj hĺbku. Film mi pripadal ako, že ho niekto chce len rýchlo natočiť, vyrozprávať, aby to mal už z krku. Ale takéto príbehy majú chytiť za srdce od začiatku až po koniec. A tu som to každopádne, celú dobu tak necítil. Slabé 4*. (09.01.2023)