Ten, koho se bojíš

Prášky neprášky, placebo neplacebo: ty to mohly jen urychlit (nebo zpomalit), ani nešlo o diskutovanou "krizi středního věku", alespoň ne tu běžnou. Klinický obraz je tu veskrze freudovský. Mikael si žije nad poměry (kdo by mohl pracovat nebo vůbec něco dělat, když celou stěnu tvoří pohled na jezero?), Luxusu, postavení (včetně rodinného) dosáhl jen na úvěr, za jistou cenu, kterou teď musí splácet. "Dokonale" vytěsnil svoje perverzní a agresilvní sklony - chápající manželka a upřímná dcera na jedné straně, a veslování a jogging na druhé, nejsou ekvivalentní náhradou. Mikael tedy povoluje uzdu a snaží se dohnat to, co zaměškal (vytěsnil). Ale psychika funguje jinak, než se možná domnívá, další úvěr si už vzít nemůže. Žádné rovnováhy (jakési kompenzace), o níž bláhově usiluje, se takto dosáhnout nedá. "Cesta", o které často mluví, ale až do závěru filmu se jí vyhýbá, komunikace s matkou, může spíš vést k cíli, který si předsevzal - alespoň já v tom vidím určitou nadějí. A nám všem nezbývá než sprásknout ruce a říct si s Petrem Skoumalem: Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde! (23.09.2021)

Aj slušný a obľúbený človek sa môže zmeniť keď sa dá na tabletky a dobrovoľne v rámci testovania nových liekov začne hltať také svinstvo. Pekne postupne tak Mikael prichádza o zdravý rozum, pričom celé jeho trápenie vrcholí v nepríjemnom finále. Naozaj pekný psychologický rozbor straty osobnosti. Aj Paprike Steen to tu svedčilo, dokonca viac ako obyčajne. So svojou psychikou a podvedomím si neradno zahrávať. 75/100 (08.12.2015)

Psychologický profil Mikaela zůstal pro mě po celý film záhadou, a trouchám si říct, že v něm neměli jasno ani Levring s Thomsenem. A podle toho to pak celé vypadá. Jakýs takýs niterný vývoj hlavní postavy si divák spíše domýšlí na základě námětu. Nedá se říci, že by herecké podání, scénář a režie byly v nějaké významné korelaci, spíše jen paralelně odsýpají. Thomsenovy netečné grimasy se za celý děj nezmění, divák je tak spolu s ním odkázán na vnitřní monology a scenérie, které naznačují onen proklamovaný (anebo tušený) vnitřní přerod. Motivy konkrétních činů, stejně jako Mikaelova dřívější povaha, intenzita prožívání a úroveň rodinných vztahů... oč méně zůstaly tyto skutečnosti zřetelné, o to nesrozumitelnější zůstává celý snímek co do psychologie a dramatu. Nízká tvůrčí investice v tomto projektu znamená proto i slabší úrodu. 65% (19.04.2011)

Hodně mrazivý film. Mám ještě husí kůži, celou druhou polovinu filmu už jsem se jenom bála, co kde Mikael ještě vyvede. Výborná atmosféra i hlavní herecký výkon, překvapivý vývoj děje. Nejhorší na tom je, že si člověk čím dál tím více uvědomuje, kolik nebezpečných psychopatů se v naší společnosti úplně volně pohybuje. A nejméně průhlední jsou ti s vysokou inteligencí, u kterých dlouho nikdo nic divného nepozoruje ( nebo nikdy ) a klidně si chodí kolem nás. Svět je bláznivý a na to asi všichni časem dojedeme. (01.03.2015)

Scénárista i režisér se snaží diváka mást a předkládají mu falešné indicie pro pochopení motivace hlavní postavy. V zásadě jde o jednu z forem nemoci zvané krize středního věku. Vědomí, že vám život proklouzává mezi prsty, užírání se ze špatné životní volby, zahořklost a neschopnost vystoupit z naprogramované jízdy může vést postupně až k nenávisti a zkratu. K tomu, co dokázal během pár hodin Michael Douglas ve Volném pádu, se sice Mikael nedopracoval, ale jeho pozvolný sestup do zatracení je možná ještě mrazivější. Kristian Levring si pohrává s měnící se náladou a směřuje do stále tísnivějších poloh a Ulrich Thomsen si vyhrál s jednou ze svých typických rolí - pro podobné temné destruktivní charaktery má nepochybně talent. Celkový dojem: 75 %. (07.10.2015)