Cukr, káva, limonáda

Časem mě to sice přestávalo bavit a i úchylné to bylo na mě až moc (v tom slova smyslu, že jsem žádnou úchylárnu nečekal, nebo aspoň ne tak, že tu nějaká taková scéna bude co chvíli ať už přímo, v náznaku nebo se o ní bude pouze mluvit), ale ty čtyři dát prostě musím, protože Blier má celý ten film vystavěný perfektně a dát míň než čtyři by mi přišlo jako podhodnocování. Kompozice jednotlivých scén je totiž úžasná a pečlivě vymyšlená a to nejen jednotlivě, ale i jako celek. On totiž i ten příběh Viktorie, která má hrozné rodiče, sama neměla kdy a jak dospět a zoufale touží po lásce, i když je zabalený do hodně absurdně-humorného kabátku, měl Blier dobře vymyšlený a slušně mu ladil i do toho vizuálního pojetí, odehrávající se neznámo kdy v hodně multikulturně a anarchistické verzi Francie. Vůbec celý ten svět, ve kterém se to odehrává, je strašně zvláštní - zjevně je to Francie, ale působí dojmem, jako kdyby zároveň byla Arábií a zároveň i Afrikou... Těžko se to popisuje, to se musí spíš vidět. Škoda jen, že si to po celou dobu neudrželo ten geniálně absurdní humor z prvních 20 minut, protože tam jsem přemýšlel nad čistým plným počtem, ale čím déle to trvalo, tím více si mě to ztrácelo a i ty absurdní scény a nápady mi postupně přestávaly připadat zábavné, spíš jen zajímavé. Plus ty úchylné scény, těch tam taky bylo víc než dost a Blier se jimi nemusel tak opájet (což má podle všeho ve zvyku), ale jinak jsem překvapivě spokojený. Po delší době jsem viděl od Bliera konečně něco, o čem můžu říct, že se mi to líbilo. Slabé 4* (14.05.2022)

Bertrand Blier sype ze svého pytle (koule) nápad za nápadem. Stejně tak jako postmoderní filosofové. Pro jejich rozluštění je však stejně obtížný jak oni. Co nám svým filme předkládá? Multi-kulti-peklo nebo spásu v nerozlišeném? Je právě tohle postmoderní situace, o které mluví Jean-François Lyotard? Nahrazuje zde "pluralita malých, mezi sebou soupeřících příběhů totalitu velkého příběhu"?... Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum alias Un, deux, trois, soleil alias One two three freeze je dětská hra, při níž (jako u každé hry) je třeba dodržovat pravidla. Na "bum" se musí zastavit a kdo se pohne musí jít zpět na místo, z něhož vyšel. Nebo se pravidla nerespektují a po "bum" se jde dál nebo se udělá cokoli jiného. Nedodržování pravidel dětských her je ze společenského pohledu nebezpečnější než zabití boha... Otrocké zastrčení tohoto filmu do škatulky "Drama / Komedie" je známkou toho, že se o filmech moc nepřemýšlí. Pro označení "postmoderní" by se hodila celá řada dalších filmů především z konce minulého století (např. výborná "Synekdocha, New York" z poslední doby). (03.11.2015)

Zatím nejhorší film v režii Bertranda Bliera, který jsem viděl. Večně ožralej fotr, jeho vážně divná dcera, její slizká matka a nýmandi se zastydlou pubertou, to vše se odehrávající v celkově divným prostředí = paskvil (a na tom začátku jak hladově srka a mlaská ten rohlík namáčenej v kakau, jak kdyby tejden nedostala najíst – hrozný) (27.02.2009)

4* v poslední době jsem si oblíbil tohoto režiséra, tak si začínám hledat jeho filmy. Tentokrát padl los na tento s hezkým názvem evokující dětskou hru, které se tato absurdní hříčka docela podobá. Bláznivý styl vyprávění je zároveň jeho plus i mínus, ale furt to spíš beru jako pozitivum, protože jsem se víceméně skvěle bavil po celou dobu. O příběhu se nedá vyprávět, ten se musí vidět ... ale opravdu doporučuji jen fajnšmekrům libujících si vyloženě na absurdním humoru. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2A /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (05.02.2017)

Velmi morální film plný lásky a vtipu. Lehká ruka. Grinberg to utáhne. Skvělá Boyer. Možná o chlup méně Marcella běžícího za dveřmi anebo častější konkluze. Možná to dotáhnout dál k smrti Anouk. V horších chvílích to je jak kdyby via Jeunet. Jako sonda do možností města typu Marseille výtečné! Skoro 5* (27.10.2023)