Réžia:
Antonín MoskalykScenár:
Alexandr KlimentKamera:
Jiří ŠámalHudba:
Luboš FišerObsahy(1)
Mlčení, tak jak je rozehráli Jarmila Kurandová a Ladislav Pešek, tu není především prostorem pro fantazii, není náznakem, není zamlčením. Je výpovědí. Výpovědí o cestě dvou lidí a o jejím konci, jak si jej oba uvědomují - a jak o něm mlčí. Mlčí, protože jejich nitru je vlastní to, co odmítá každé slovo bez významu, neboť zná bezvýznamnost žvanění, překřikujícího ticho jako znak pravdy: vnitřní důstojnost. Důstojnost, kterou zachovávají i v situacích, kdy je člověk zcela sám... Televizní film získal v roce 1969 Cenu kritiky na MTF Monte Carlo. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (42)
Člověk pamatuje. A zapomíná. Citlivý komorní příběh osudového setkání v podzimu života je hereckým koncertem Ladislava Peška a Jarmily Kurandové. Zaprášená nostalgie dávno odvanulého mládí, nahrazována pábitelským nalháváním stařecké fantazie, je v závěru konfrontována ne právě radostným východiskem obou protagonistů. Malý film o velkých věcech a také o pomíjivosti štěstí. Vynikající práce Antonína Moskalyka. ()
Příběh dvou starých lidí co jedou do "starobince" umřít. Potkají se ve vlaku a tak si povídají co kdo bude dělat či dělal o dětech a tak. Pak se rozdělí , ale děda se rozhodne navštívit tu paní, ale ta mu řekla špatnou adresu, která v onom městě vůbec není. Stařenka jde do "starobince" , ale před branou si to rozmyslí a vrací se zpět do hotelu, kde je ubytován i děda A tak se zase potkají a spřádají plány jak si užít ten zbytek co jim schází a řeknou si pravdu o sobě. Nakonec plní plánů pochopí, že už je pozdě.... docela dojemný příběh, ale na můj vkus až příliš pesimisticky je vyobrazen ten přechod do "starobince" vždyt na tom , přece není nic špatného. Ty lidi aspoň nejsou sami a je o ně postaráno. Než žít někde sám bez pomoci a opuštěn. ()
Dojemně smutné. 1) Zápletka příběhu je sice jasná už po dvaceti minutách, ale herecké mistrovství 79leté Jarmily Kurandové a 63letého Ladislava Peška úroveň filmu drží._____ 2) Všechno se dá lidsky a prakticky zařídit. Koneckonců nakonec našli alespoň jeden druhého. ()
Příběh je výborný a znovu ukazuje, jak skvělým byl Alexander Kliment spisovatelem (nenechte si ujít jeho romány a sbírku povídek). Scénář už tak výtečný není, protože těch dialogů je vážně moc a šly by zkrátit. Režijně a kamerově nezajímavé, ale herecky parádní (zejména Pešek). Film získal cenu kritiky na MTF v Monte Carlu. ()
Život není pohádka, ale můžeme o něm tak mluvit, nikdo nám nebrání, jen ta realita prostého života, ve kterém je nejdůležitější vše prakticky a lidsky vyřešit...i když je to marný boj, je krásné to žít. A také se na to dívat, v rámci už tak skvělých dialogů také jedna z posledních možností svobodně natočit příběh dvou lidí, kteří pamatují vše od Rakouska až po srpen ´68. Nostalgická zmínka o Masarykovi musela tento TV film nadobro uzamknout do trezoru. ()
Reklama