Réžia:
Antonín MoskalykScenár:
Alexandr KlimentKamera:
Jiří ŠámalHudba:
Luboš FišerObsahy(1)
Mlčení, tak jak je rozehráli Jarmila Kurandová a Ladislav Pešek, tu není především prostorem pro fantazii, není náznakem, není zamlčením. Je výpovědí. Výpovědí o cestě dvou lidí a o jejím konci, jak si jej oba uvědomují - a jak o něm mlčí. Mlčí, protože jejich nitru je vlastní to, co odmítá každé slovo bez významu, neboť zná bezvýznamnost žvanění, překřikujícího ticho jako znak pravdy: vnitřní důstojnost. Důstojnost, kterou zachovávají i v situacích, kdy je člověk zcela sám... Televizní film získal v roce 1969 Cenu kritiky na MTF Monte Carlo. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (43)
Barometr jsem viděl poprvé někdy v devíti či desíti letech, krátce po poslední revoluci. Ten film mě okamžitě zasáhl a odzbrojuje mě i čtyřicetiletého. Jako dítě mě šokoval svou bezprostřední pointou, obrazem krutosti světa, v němž žiji a o němž jsem si myslel, že je jednou velkou rodinou. Střízlivěl jsem dlouho a nyní mě zasahuje už jinak – tím, jak svědčí o nezávislosti lásky, o tom, že lze najít pevný bod, osu světa, axis mundi, ne jen v každém věku, ale i tváří v tvář té nejhlubší beznaději. Dialog Jarmily Kurandové a Ladislava Peška je silný ve své bezprostřednosti, v tom, jak se obě svébytné a k jinému snu zacílené cesty protínají, proplétají a jednotí. Pesimistická pointa snímku, nádražní prázdno, které zvrací veškerou předešlou naději v suť, je dobově podmíněná a není sourodá s celkem, ba snímek příliš vychyluje. Tváří v tvář chladu bližních je přitom dostatečně skličující již ta úzkost v půlnoční hotelové jistotě, a ta by tento snímek také smysluplněji uzavírala. ()
Příběh dvou starých lidí co jedou do "starobince" umřít. Potkají se ve vlaku a tak si povídají co kdo bude dělat či dělal o dětech a tak. Pak se rozdělí , ale děda se rozhodne navštívit tu paní, ale ta mu řekla špatnou adresu, která v onom městě vůbec není. Stařenka jde do "starobince" , ale před branou si to rozmyslí a vrací se zpět do hotelu, kde je ubytován i děda A tak se zase potkají a spřádají plány jak si užít ten zbytek co jim schází a řeknou si pravdu o sobě. Nakonec plní plánů pochopí, že už je pozdě.... docela dojemný příběh, ale na můj vkus až příliš pesimisticky je vyobrazen ten přechod do "starobince" vždyt na tom , přece není nic špatného. Ty lidi aspoň nejsou sami a je o ně postaráno. Než žít někde sám bez pomoci a opuštěn. ()
Děkuji České televizi za uvedení tohoto klenotu československé televizní tvorby, v sobotu 30.1.2010 by byla bývala paní Kurandová oslavila 120. narozeniny... Jednoznačná ukázka, že k dokonalosti nepotřebujete spoustu peněz, nákladnou výpravu, mnoho výbuchů, překombinovaný děj plný zvratů... Stačí schopný režisér a dvě herecké ikony, které rozehrají nebývalé drama o seniorské hrdosti a strastech posledních let života. ()
Příběh je výborný a znovu ukazuje, jak skvělým byl Alexander Kliment spisovatelem (nenechte si ujít jeho romány a sbírku povídek). Scénář už tak výtečný není, protože těch dialogů je vážně moc a šly by zkrátit. Režijně a kamerově nezajímavé, ale herecky parádní (zejména Pešek). Film získal cenu kritiky na MTF v Monte Carlu. ()
Dojemně smutné. 1) Zápletka příběhu je sice jasná už po dvaceti minutách, ale herecké mistrovství 79leté Jarmily Kurandové a 63letého Ladislava Peška úroveň filmu drží._____ 2) Všechno se dá lidsky a prakticky zařídit. Koneckonců nakonec našli alespoň jeden druhého. ()
Galéria (1)
Fotka © Česká televize / Polák
Reklama