L'homme de chevet
Cartagena
Réžia:
Alain MonneKamera:
Antoine RochHudba:
Florencia Di ConcilioHrajú:
Sophie Marceau, Christopher Lambert, Margarita Rosa de Francisco, Rodolfo De Souza, Linnett Hernandez Valdes, Salvatore BasileObsahy(1)
Krásná Muriel (Sophie Marceau) nenašla nikoho, kdo by se o ni postaral. Bývala volná jako pták, po vážné autonehodě ale ochrnula a stala se vězněm svého vlastního těla. Leo (Christopher Lambert) neměl kam jít. Alkohol zničil poslední střípky jeho boxerské kariéry a zvláštní náhoda ho přivedla právě ke dveřím Muriel. Stal se její chůvou, kuchařkou, hospodyní, přítelem a pokusil se v ní probudit touhu znovu naplno žít… (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (59)
„Řekl vám o ní Rodrigez? Vysvětlil vám, v čem práce spočívá?“ - „Ne, prý mi to řeknete vy.“ - „Vlastně vám to vysvětlí ona. Umí to skvěle…“ Jakože po takhle brutálně upřímném proslovu potencionální zaměstnavatelky by leckdo utekl, nikoli však Léo…Muriel je sice ironická, vztahovačná a panovačná, ale to proto, že trpí, neb se z nezávislé ženy stala v mžiku přesným opakem. Najednou jí těch radostí a požitků moc nezbývá, musí vzít za vděk i drobnostmi jako je ranní vánek ovívající její tvář, hluk racků či vůni muře. Péče o ni je tak komplikovaná pro obě strany. Od přistavování knížky, přes vaření jídla, krmení, čištění zubů až po…vyprazdňování (tak nepříjemně intimní, ponižující, ale přitom nutné a samozřejmé. Ale ten zvuk „klepání“ mi vadí ještě teď). Každopádně, to pomalé, postupné navazování důvěry (velmi křehké a snadno zranitelné) mě moc bavilo. A jakkoliv jsou jisté věci trochu zjednodušené, byla to moc hezká romance, niterná, plná bolesti ale i naděje. Otevřený, náhlý konec mě lehce zarazil, ale vlastně proč ne. Solidní 4*. ()
Uvědomění si života. Někdo musí narazit do stromu, někdo ztroskotat na pustém ostrově a živit se pár měsíců kobylkami a medem divokých včel a ti nejnatvrdlejší musí onemocnět. Pokud možno nevyléčitelně. A to říkám bez cynismu. Je to paradox, že si začneme vážit toho, co vytrhneme hlavovému lvu z tlamy, svobodu oceníme, když konečně probouráme plot a život, co se hodně zkomplikuje, má najednou smysl žít. Někdy. A pokud je tu někdo, kdo nás k tomu poznání dovede. A dobrá zpráva jako odměna pro ty, co dočetli až sem: tenhle film není patetický. Ani kýčovitý. Tedy Skoro. ()
Niečo ako Nezmieriteľní, ale s menej vtipu, no viac skutočného života. I preto hodnotím vyššie. Ten emotívny dojem a posolstvo sú tu oveľa vyššie. Aj preto, že tu nechýba láska, taká čistá, ktorá sa dnes vidí len málokedy. Zároveň je to odkaz pre všetkých, ktorí by to z akéhokoľvek dôvodu chceli skončiť. Vždy je pre čo žiť. ()
Smekám před těmi, kteří takovou práci vykonávají a dokáží jí dělat srdcem. Stále si ale myslím, že by tuto práci neměl vykonávat muž. Má totiž svá specifika. Ale zvládnout se to dá. Pár měsíců jsem chodila vypomáhat s paní, která měla Alzheimerovu chorobu. Pořád jsem se k ní chovala jako k člověku, k živé bytosti, která měla všechny potřeby jako kterýkoliv jiný člověk, jen měla tohle vážné omezení. Nehoda je sice trochu jiný případ, ale jinak je to to samé. Škoda, že Christpher Lambert měl permanentně nainstalovaný výraz vycpaného vlka. Chápu, že hrál alkáče, ale ten výraz mohl trochu změnit. Vždyť tu několikrát ukázal, že usmívat se umí. Jedna ztrápená duše našla druhou. Opravdu je tu plno citu, emocí a hlavně skutečné lidskosti. Občas lidi rádi zapomínají, že jsou lidmi a ne dobře namazanými stroji. Hezky jsou tu ukázány i obyčejné maličkosti, které člověku dokážou udělat radost. ()
Tentokrát musím poděkovat za dabing Jiřího Štěpničky, který dal alespoň verbální emoce postavě Lea, když jsem se jiných od Lamberta nedočkala. Díky tomu jsem si vychutnala tento nádherný komorní příběh, postavený na hlavně na dialozích. Pravdou je, že postava boxerky byla nesympatická a místo toho, aby u mě vzbuzovala zájem, byla pro mě celkem zbytečná. Místo ní bych raději vyladila konec, který film nečekaně a celkem zbytečně rychle ucvakl. ()
Reklama