Omyl neplatí

Hlavně v první polovině dosti rozvleklé, ale když přežijete to postupné představování jednotlivých postav a jejich "misadventures", dostanete italskou komedii v tom nejlepším možném slova smyslu, kde se pravidelně střídá konverzační humor s klasickými slapstick prvky. A také bych rozhodně neřekl, že film stojí na Mastroiannim, boží jsou totiž úplně všichni zlodějíčci. (28.06.2015)

A na pozadí hraje jazz. Velmi dobrá i když roztahaná komedie z poválečné italské školy ("tohle je demokratická země"), jejíž spíše nepovedený remake natočili Američani téměř o třicet let později, dává divákovi poprvé možnost pohlédnout do očí mladičké Claudie Cardinale, která je v tomhle filmu opravdu krásná (ve své nevinnosti ve filmu ani nikdy půvabnější nebyla). Sešla se tu celá sestava výborných herců, přičemž Mastroianni a především Totò jsou jen ve vedlejších rolích! (20.05.2012)

Tento svižný, vtipný gangsterský filmeček (s nezbytnou jazzovou melodikou) mi ze všeho nejvíce připomněl poetiku filmů jako je Sbal prachy a vypadni,nebo Podfu(c)k, ale má v sobě i cosi z Tarantinových postupů... nejlepší na něm je, že vedle těchto filmů velmi obstává i sám o sobě a určitě by bavil i puklikum zmíněných filmů... (06.12.2005)

No konecne kvalitna talianska komedia o zlodejoch - zacina to v malom, kradezou auta a potom chcu tito ludkovia ale vacsi kseft. Divak si musi zvyknut na pomalsi rozjazd,a le potom to uz ide, perfektna atmosfera Italie 50. rokov, neustale zvraty, vyborne tempo a najma dialogy. Fakt film u ktoreho sedite na kraji stolicky s dychom zatajenym a zabudol som aj dychat. Hviezdy Cinema Italiano - Marcello Mastroianni /la Notte, velka Zranice, manzelstvi po Italsku/ a Toto su len vo vedlajsich ulohach. Druha polka filmiu je uz kvalitna filmarska jazda se vsim vsudy - nuda nehrozi, dialogy vyborne, exteriery ...... fakt vrele odporucam . 84 % (17.09.2019)

Tahle komedie by mě byla před padesáti lety určitě bavila, ale problém je, že mě komedie už unavují (Jaroslav Dušek: Naše civilizace se snaží ubavit k smrti). A tak mě ze všech zvučných jmen (Monicelli, Mastroianni atd.) přilákal můj oblíbebný Italo Calvino, jehož (dů)vtip obdivuji dosud. Dílčí předlohou nejspíš povídka "Krádež v cukrářství", neboť Italo Calvino říká, že ho jeden známý informoval, že "epizoda v "Soliti ignoti", v níž zlodějí v bytě, který přišli vykrást, pojídají připravenou večeři, byla inspirována mojí povídkou Furto in pasticceria" (1946). Tato povídka je na internetu, stačí přečíst a porovnat.... Další den: Povídka (jak jsem čekal) je výborná, nad 6 tiskovými stránkami jsem se bavil víc než u filmu. Názvy italských zákusků jsem sice neznal, ale nechal jsem si je zobrazit. Následně pak snědl nohavici jablečného štrůdlu. (10.02.2019)