Green Lantern

Ukázka projektu, ve kterém se tak dlouho piplali s vizuálem, až zapomněli na skoro vše ostatní. Obsazení je v pořádku, triky jsou úchvatné, ale kam se proboha vytratil pořádný děj nebo záporák? Hodně to připomíná Hancocka: Nevyrovnaný film o komiksovém hrdinovy, který vypadá spíše jako drahá úvodní epizoda televizního seriálu, nežli jako plnohodnotný celovečerní film. (11.08.2011)

Nepatřím mezi jedince, kteří netrpělivě vyhlížejí na nebi přílet dalšího superhrdiny statečně hájícího nekonečnou svobodu občanů USA, ale v rámci své orientace ve filmovém světě se snažím jejich přílety registrovat. Tenhle zeleňouš nebyl obdařen nijak výjimečnými parametry, vlastně jednoho podobného potkávám takřka denně polehávat před zdejší nálevnou, ale zase s ním občas byla sranda. (23.06.2012)

GREEN LANTERN není komiksová adaptace opojným způsobem prezentující jiný svět, jak se mohlo zdát z upoutávek, ale nakonec se nejedná ani o tak velkou katastrofu, jakou zvěstovaly divácké a kritické ohlasy ze zahraničí. Jde spíš o film, který jakoby vypadl z jiné doby - konkrétně 80. let minulého století. Zmíněná nepatřičnost nevadí, protože se reflektuje a ozvláštňuje hned na několika úrovních. Z formálního hlediska představuje vyprávění ukázkový příklad toho klasického, kdy až směšným dojmem působí potřeba neustále všechno mít motivované a používat k tomu těch nejtradičnějších a konvencionalizovaných postupů. Nevnímal bych to ale jako problém, jelikož se vědomě pracuje s osmdesátkovými syžety, jmenovitě tím topgunovským a supermanovským (míněno je pokračování). Ty jsou sice zbaveny jakýchkoliv podvratných tónů, a tak neumožňují queer čtení apod., ale ironicky se glosuje jejich naivita (scéna se škraboškou) a přiznává se, že tehdejší hrdinové byli šovinističtí idioti a arogantní republikánská macha způsobující víc škody než užitku, čili se s nimi mohli identifikovat nebo být k nim empatičtí jenom mladíci, kterým ještě nesestoupila varlata a nepobrali moc rozumu. Green Lantern svůj příklon k té nejhorší dekádě, jaké se kdy americká kinematografie dočkala, dává najevo odkazováním se na vysmívané tituly a "hrdiny" typu He-Mana, ale i přes vyprávění se film odchyluje svým stylem. Díky superhrdinským schopnostem protagonisty je mizanscéna ozvláštňována přidáváním nových prvků, přičemž je nutné si uvědomit, že jejich přítomnost je ovlivněna představivostí ústředního mentálního nedochůdčete. (Sebevědomé vyprávění si je ale toho vědomo, viz "rampa není dost působivá".) Superhrdina je modelován jako überčurák, a tak dochází k něčemu nevídanému: je možné se identifikovat a/či být empatický k antagonistovi, do jehož zbídačené mysli je nám dovoleno nahlédnout. I přes výše popsanou odchylnost od "osmdesátek" (reflektování nepatřičnosti syžetu, ironické glosování narativních postupů a konceptu, stylistické ozvláštnění v podobě proměn mizanscény a možnosti identifikace se záporákem) je možné si Campbellův počin užít jako ryzí návrat dob, které jsou naštěstí dávno pryč. Kdo někdy hrál na starých automatech arkádové hry, kdy se měla jedna barevná tečka vyhnout velké řadě jiných stejně barevných teček - meteorů, ten bude zvlášť v závěru nemálo spokojen. I s 3D, díky kterému je onen regres do jiných dob umocněn tím, že se volí záběry, kdy se spirálovitě sestupuje dolů. (13.08.2011)

Ne každý comics se hodí na velké plátno. Obzvlášť, když vám chybí vtip, nadhled a pár nápadů. To jsou zrovna věci, které Green Lantern, týpek co noší zelenou škrabošku a lucernu, nutně potřeboval. A také věci, které režie Martina Campbella postrádala. Celé se to bere až příliš vážně, Reynolds nemá skoro žádné hlášky, je to až příliš dlouhé a příliš tupé. A ani výborné triky nezaženou pocit, že je to celé prostě až moc geekovské a že to normálního diváka prostě nemůže oslovit. Ryan Reynolds si navíc taky vybral svoji slabší chvilku a charizma si zapomněl někde doma. Blake Lively je zbytečná, Peter Sarsgaard k smíchu a jediný, kdo si odehraje svoje je Mark Strong. Comicsový podprůměr a asi nejhorší film Martina Campbella (15.10.2011)

Dobře, žádná bomba to není, ale - lepší než nedotažený Thor i místy utahaný Captain America. Jen poslední X-Meni jsou o něco lepší, ovšem pro mne je z comicsového světa větší sympaťák Green Lantern. Vlastně jsem ho poznal i dávno před X-Meny, takže kromě Supermana a Batmana je mojí srdcovkou. Byť snímek klade důraz na odvahu a statečnost ( zejména v Americe ceněné vlastnosti), příliš nemoralizuje a kupodivu ani nepřekypuje tak oblíbeným americkým patriotismem. Chce především bavit, což se mu daří, a oslnit efekty, což se vcelku daří též. Jen počítačem vytvořené postavy jsou poněkud odbyté a vesmírné šutráky hodně umělé. Po dalším zhlédnutí bych asi nějakou hvězdu ubral, ale napoprvé příjemná zábava. Jen občas mně vadily hercovy šilhavé oči (proč mu je v dětství nenapravili...), ale to je jen drobná vada na kráse. (03.01.2012)