Pod vlivem lásky

Nezvyklý a místy totálně ujetý žánrový mix, který pobaví i dojme, ale pro leckoho bude asi nestravitelně dlouhý a nejsem si jist, zda jsou všichni zdejší diváci fanoušci tosatsu. :-)) Ani já nemůžu říct, že bych byl po celou dobu nadšený a baštil všechny scény, ale jsou tam pasáže, které jsou mimořádně skvěle zpracovány. Výsledkem je, že i přes jistou roztříštěnost pocitů a dojmů nakonec shledávám, že čtyři hvězdy by nebyly pro originální a odvážné Love Exposure dostatečným oceněním. (22.06.2014)

UFF-Tak tohle byla hodně intenzivní, dlouhá, náročná a hlavně cenná lekce z japkovské filmařiny. Film vás protáhne opravdu vším možným i nemožným a na konci budete mít hlavu jako balón(ať chcete nebo ne)......Rozhodně to není jednoduchá zábavička jen tak pro někoho(a ani já nebudu předstírat,že jsem to všechno pobral)....Těch 237minut rozhodně nenudí ale jsou zatraceně znát a to jak fyzicky(sedět 4h na prdeli není žádná prdel) tak psychicky(nechat si 4h dělat z mozku bramboračku není žádná prdel).....=Prostě zážitek se vším co k tomu patří=cca 90% (20.03.2011)

Nebudu se rozepisovat, když to jde jednoduše pokrýt historkou ze života. Zhruba po hodině filmu mě začal dráždit sopl v nose, říkám si: "Počkám až tam bude nějaká míň záživná scéna a skočím si do šuplete pro kapesník." No a soplík nakonec chudák ztvrdul, páč já za zbývající tři hodiny žádnou takovou scénu nezpozorovala. Holt zjevně nastaly časy, kdy i nudle v nose může mít z filmu erekci. (18.06.2013)

Sion Sono je režisér takového borefestu jako Večeře u Noriko (jeden z mála filmů, ze kterých jsem kdy ve Varech odešel), a fakt bych nečekal, že od něj někdy uvidím film, který je delší než rozšířená verze (!) Návratu krále (nepočítáme-li titulky), a nebudu se u něj vůbec nudit. Mírné zkrácení by sice neuškodilo, ale i tak to uběhlo mnohem rychleji než minutáž naznačuje. A jaký je to film? Monumentální, provokativní, vtipný, bizarní, hysterický, smutný, úchylný, brutální, zamilovaný, teatrální, vizionářský, úsměvný... prostě japonský. (19.11.2009)

Shion Sono v tomto bezmála čtyřhodinovém filmu stihl zkombinovat velké množství žánrů, aniž by to budilo dojem jakékoliv nesourodosti. Právě neobvykle dlouhá stopáž mu dovolila dostatečně rozvinout množství dějových linií, které se v závěrečné kapitole (film je rozdělen do čtyř kapitol) protínají. Vedle centrální romantické linie film pojednává o křesťanství a fanatismu, o úchylkách, dospívání a o rodinných problémech, přičemž Sono se při psaní tohoto eposu nezdráhal kombinovat jednotlivá témata do originálních a vcelku odvážných vzorců (např. fakt, že hlavní hrdina – syn pedantského kněze – hledá svou „Pannu Marii“ skrze fotografování kalhotek nic netušících dívek, které je zde prezentováno jakožto specifický druh umění). Jedná se o velmi zábavný, nápaditý a myšlenkově podnětný film. (20.06.2011)