Pod vlivem lásky

Tenhle film je tak neskutečnej, že ani nevim, co k tomu napsat, prostě 4 hodiny něčeho, co se ani nedá popsat nebo sdělit z toho pocity, protože se to v člověku každou chvilku střídá, občas to je úžasný, občas to působí, že to nemá co říct, ale ve výsledku to drží diváka neustále v nenudícím stavu, což je na délku 4 hodin téměř neuvěřitelný a navíc to v sobě nese tématiku církve, náboženství, sekt a tak podobně, což určitě taky neni nic pro mě, ale režisér, kterej to celý kočíruje s ohromnou lehkostí, to dokázal namixovat tolika nápady a kontrastními tématy, který by k sobě asi nikde jinde neseděly (náboženství, víra, hledaní panny Marie X focení dívčích kalhotek na ulici, zabíjení, stříkání krve, ustříhnutí penisu) a na konci z toho udělal dokonalý love story. Je to film, kterej se prostě musí vidět (14.11.2009)

Skrátená verzia komentára: Postmoderný epos o láske._____Jednoslovná charakteristika: fotogenický (kto nepozná pravý význam tohoto termínu, nech si ho nájde, teraz je tá správna chvíľa). Práve som oficiálne dopozeral dosiaľ najdlhší film, s akým som mal tú česť. A nutno povedať, že Sonov opus magnum s veľkorysou stopážou 237 minút je asi najkomplexnejším filmovým zážitkom od Pálfiho Dámy a páni, finálna verzia - a aj ten má ešte k hodnotenému kúsku ďaleko. GE-NI-TÁL-NE, chcelo by sa zakričať a dodať, že si Sono tentoraz šňupol viac, než je zdravé. A v tomto štýle by sa dalo pokračovať: Tá mnohovrstevnatosť! Tie témy! Tá nadnesenosť a nadsadenosť! Tá emocionálnosť! Tá krvavosť! Tá objemnosť! Tá parodickosť! Tá satyrickosť! Tá brutálnosť! Tá perverznosť! Ten humor! Tá dramatickosť! Tá symbolickosť! Tie hojne rozsiate odkazy! A tak ďalej a tak ďalej... lenže to o filme samotnom nič nevypovie. Takže zavrhujem všetko doteraz napísané a skúsim to znovu: Sono je momentálne zrejme najvýraznejší a najvýznamnejší japonský režisér autorských filmov (teda s jasne rozpoznateľným rukopisom) vôbec. A možno nie len v rámci Japonska. Triptych Ai no mukidashi využíva opäť konceptu troch hlavných postáv (metaforicky vzaté môžu byť parafrázou na trojjedinosť Boha, keď ich činy a myšlienky sú vo filme opakovane označované za božské) a často na diváka vyťahuje trojité heslá ako opatrnosť-neviditeľnosť-smelosť (vzťahujúce sa na umenie voyeurstva Tosatsu) alebo viera-nádej-láska (vzťahujúce sa na náboženský symbolizmus, duchovný presah a vo filme citovaný 13. list Korinťanom). Tri postavy evokujú Noriko a Hazard, rozdelenie na kapitoly opäť Noriko a... to druhé som teraz zabudol. Každopádne je to celistvý hardcore prierez Sonovou kinematografiou a učinený doslovný orgazmus. Nosná téma je láska a všetko, čo s ňou súvisí, a tak sem jednoducho nahádzal, čo ho napadlo - neštandardnú rodinu, jedincov s úchylkami a podivnými chúťkami, popkultúrne odkazy na anime (Hellsing scene rulez), hentai, ostrý výsmech náboženstva, náboženského fanatizmu a sektárstva, týranie detí, vzostupné šialenstvo, moderné Japonsko a Japonci, násilie, pornopriemysel, voyeurizmus, bomby, nohavičky... Nazdávam sa, že popísať tento film tak, aby som spomenul aspoň 50% toho, čomu sa venuje by zabralo viac než 20 normostrán a stále by to nebolo dostatočné. Sono ultimátne vyspovedal všetky svoje ja a výsledok má jednoducho šmrnc a punc provokatérskej dokonalosti poetiky oplzlosti. Ergo je to rozhodne niečo, čo už druhý raz za život nezažijete. Poznámka: v komentári som nepoužil žiadnu hlášku ani citáciu z filmu, vybrať jednu v konkurencii takých ako Ztopoř své srdce., Jdi a konej hříchy! alebo Všichni zvrhlíci byly stvořeni jako sobě rovni. je nemožné... a diabolské, čo je v rozpore z božskosťou filmu. Nič takéto už nikto nikdy nenatočí, tým som si istý. Takže si to budem musieť pozrieť znova. 100%_____POZNÁMKA: Komentár potrebné od základov prepracovať. (17.06.2014)

Rozložili jsme si Love Exposure na tři části a hlásíme, že by to šlo. V podstatě i jednotlivé třetiny jsou dostatečně odlišné a hlavně nadupané. Hodně nadupané. Originalitou by jste naplnili osm lavorů a ještě by trochu přetejkalo. 4 hodiny nabídnou epos se vším všudy. Přijde mi, jako by někdo chtěl dát obrovskou facku těm, kteří tvrdili, že na lásku už se nic originálního natočit nedá a vůbec, že dneska film zabředá do bahna. Jenže, když se agresor připravoval k facce, rozmyslel se a nakopl všechny ty kritiky přímo do rozkroku. Uznávám, že během poslední třetiny už jsem si říkal, že zřejmě nápady došly a teď už to jen tak nějak dotlučeme (abych byl přesný, tak jsem nebyl zrovna nadšen z "kapitulací" "záporáka") , ale finální scéna mi naznačila, že nemám zlobit, jinak ten kopanec taktéž schytám. (04.03.2012)

Není úplně košér hodnotit film, který jsem neviděl celý... šel jsem na něj s vědomím, že budu muset odejít dřív, ale myslel jsem si, že mi to nebude vadit a možná odejdu ještě dříve, než po třech hodinách. Když delegátka z TokyoFilmX mluvila o kladných reakcích, že publiku tenhle 4hodinový kus připadal jen jako hodinu a půl dlouhý, sálem se ozvalo chichotání; nikdo nevěřil. Když jsem se pak podíval na hodinky, jestli už uběhla aspoň ta hodina, uběhly už dvě... Zpočátku velmi svěží, vtipné, absurdní, nadsazené... později film sice zvážní, ale stejně si uchovává své lehké kouzlo. Odešel jsem opravdu na poslední chvíli, po třech a půl hodinách, velmi nerad, s vědomím, že jsem viděl jeden z nejlepších filmů festivalu. (12.07.2009)

Čtyřhodinový emocionální masakr, který jsem zkoukla na dvě poloviny. Najdete zde snad úplně všechny lidské vlastnosti, od fanatismu církve, sexuální úchylnosti i čistou lásku. Celou třetinu filmu byla jediná doprovodná hudba Bolero od Ravela. Miluju tuhle skladbu. Předpokládám že drtivá většina zná citované pasáže z Kazatele, občas se používají i pro ateisty, kteří žasnou nad jejich čistotou. Bohužel se trefily do té doby, kdy další osoba mě drahá odešla tam někam k Duhovému mostu. Každopádně doporučuji shlédnout. (02.10.2014)