Ztracena v pustině

Poctivě natočené béčko. Všichni zúčastnění se chovají zcela idiotsky a nezodpovědně, což vede k sérii velmi nepravděpodobných událostí. Mlčící městečko plné lidí bez života, tupá klaka svědkem obchodu s lidmi. Micinky na cyklovýletě po jižní Americe, v batůžku si vezou večerní šaty. Večer v báru provedou tanec alias lehčí striptýz, čímž navnadí místní čmeláky. Pak se na výletě pro jistotu ještě rozdělí, protože v nebezpečných oblastech to holky zvládají vždycky samy. Takže si vlastně nic jiného než únos ani nezaslouží. Jihoamerický nevěstinec je pro počestnou ženu horší než smrt, ale holek mi zas až tak líto nebylo. 60% (25.03.2018)

Obávám se, že tvůrci vsadili na to, že se většina diváků zaměří pouze na Odettu a Amber a mizerný absolutně nepromyšlený děj zůstane bez povšimnutí. Ani není potřeba se na film nijak soustředit a lehce se objeví řada nesmyslů a nepřesností. Podle toho taky ten film dopadl. Dvě hvězdy, z toho jedna za scénu v plavkách. (05.07.2011)

S hororem tento film mnoho společného nemá. Při sledování jsem nepociťoval výraznější potřebu jej vypnout, což je náhodou ještě docela pozitivní ohodnocení. Dvě moc pěkný holky cestujou kolmo po Argentině, jedna z nich je unesená, ta druhá ji začne hledat, do toho se nachomýtnou další tři postavy, pak tam probíhá taková podivná interakce a je konec. To, jak na sebe těchto pár postav neustále někde náhodně naráží (popřípadě se míjí), je celkem sranda, byť nechtěná (v tomto ohledu je jednozančným vrcholem snímku patnáctiminutové pobíhání po jakémsi opuštěném rozbořeném "velkoměstě"). Zoufalost, ale upřímně řečeno - nenudil jsem se. Každopádně nedoporučuju. (19.12.2010)

Scénář: Jennifer Derwingson, Marcos Efron .. Dobrý (ehm) dojem uchovávají pouze vzpomínky na dvě sličné dívčiny (bez nich prakticky absolutně nezajímavé) a slušné exteriéry Argentinského venkova. Jinak žánrově pouze "dobrodružný cestopis" říznutý podprůměrnou thrillerovou zápletkou. Nic urážlivého, ale ani pamětihodného či jinak obhajitelného. (28.12.2010)

Filmu by se hodil podtitul "Oslava blbosti", tolik hloupých rozhodnutí, náhod a chování postav se hned tak do nějakého filmu "nepoštěstí" vměstnat. ~~~ Dvě mladé hezké dívčiny na cyklistickém výletu se skupinou po Argentině se rozhodnou v neznámých krajích a končinách oddělit a užívat si dobrodružství po svém a samy, jen ony dvě. Jedna by se ráda držela plánu a mapy a panenskou přírodou se dostala z bodu A do bodu B, ta druhá je ale dílem ďáblíka a přírodu si nehodlá vychutnávat jen v sedle kola, ale i v objetí některého z místních krasavců. Tohle ale není země zaslíbená gentlemanským mravům a mladé krásné maso se dá dobře zpeněžit. Jedna z dívek tak mizí, druhá se ocitá sama v neznámém světě a s vidinou hrůz budoucích. Na stejném místě se ale objevuje další Američan, také pátrající po své ztracené přítelkyni. Naivita obou je ale tak nezměrná, že se vsadím, že i celý štáb, včetně scénáristy samotného, vytvářel film s otevřenými hubami a v duchu si říkajíc "to jsou postavy fakticky tak tupé?". ~~~ Ano, jsou. Jen málokdo může být nějak příliš překvapen vývojem událostí a tak se většinou přistihnete, že se z vás stává prorok: Prorokuji, že tenhle řekne tohle a udělá tohle. Staniž se. A proč se vybavuje s tímhle a vylézá z auta, ačkoliv je křišťálově čistě jasné, co bude následovat? Protože je scénárista blb a ten, kdo scénář schválil, taky. ~~~ Chtěly dobrodrůžo, mají ho mít. Kdo chce kam, až se ucho utrhne. (27.04.2011)