Manželstvo po taliansky

Film začína akoby koncom príbehu a nasleduje zoznamovanie s minulosťou. Tá je taliansky ukričaná, spočiatku zaujímavá, neskôr už dosť presladená. Herecký koncert, ale hudba, teda scenár, sa občas zadrháva, keď ma príbeh nudí. –––– Řekl jste mi tu nejkrásnější věc na světě. Že mě chcete vzít sebou a ukázat mě všem. (21.09.2014)

Za ukřičeným zevnějškem této komedie si není možné nevšimnout působivé historické zkratky, která na obligátním skvělém páru Lorenová-Mastroianni postihuje nemravnou mravnost úzkoprsého katolického šosáctví. Vtipná a krásná , avšak nevzdělaná partnerka je používána nejen jako sexuální nástroj, ale i jako výkonná pracovní síla - podle potřeby - pro kuchyň a firmu. Toto latentní fešácké otroctví snáší do zralých let přicházející krasavice až do doby, kdy dospívají její - ale i jeho - synové. V lehké ženě procitá plamenná matka, která hledá stůjcostoj důstojnou existenci pro "společné" syny. V mezní chvíli konečně procitne i doposud slepotou stižený muž a alespoň zčásti vykoná to, čím již dávno byl zavázán nejen své neprovdané ženě, ale i dětem, ktreré s ní má. Roztříštěná rodina se stává sourodým celkem, pouliční ženština se mění v "zavedenou" a respektovanou paní domu. A tím vším je vzkříšen jejich jijiž dohasínající cit. Italská PRETTY WOMAN symbolizuje ve výstižné zkratce bolestnou cestu italského ženství. Lorenová, jeho nepochybný symbol té doby, ho spolu se Sicou a Mastroiannim přivádí k dosažitelnému naplnění. Opravdová komedie plynule přechází od vážného k směšnému nebo alespoň úsměvnému. MANŽELSTVÍ PO ITALSKU zakotvuje tuto skutečnost umělecky nezpochybnitelným a i dnes přístupným způsobem, v němž humor zůstává humorem, smích smíchem a vážné vážným. (23.09.2007)

Podle mě je Sophia Loren silně přeceňovaná. Tady jí bylo čerstvě třicet a vypadala na solidní českou padesátku. To je na jednu stranu kritika, ale i pochvala. Nicméně u Sophie bych očekával trošku jiné přirovnání, ještě když je brána za paní herečku 20. století. Mě osobně teda neoslnila. A ten bláznivej Ital Marcello Mastroianni, kterej hraje postavu, co má strach přijmout realitu, už vůbec ne. Ono pochlebovat a lhát společnosti umí každej, ale postavit se jí čelem, to už je umění. Do toho si připočtěte klasickou italskou domácnost, která se snaží být rádoby vtipná a máte zaděláno na film, který mě osobně vůbec, ale vůbec nebavil. (22.09.2014)

Čekal jsem konverzační komedii, dostal sice výtečný, ovšem značně depresivní a temný příběh o lásce a nenávisti. Hlavní devizou snímku není ani tak precizní režie či skvělý scénář, ale zejména vynikající hlavní herecké duo. Mastroianni vystupuje jako uhlazený, na vzhled si potrpící svůdník, kterému divák uvěří veškeré emoce, od smutku a neštěstí přes obvyklou familiérnost až po závěrečný neklid a nejistotu, zatímco Sophie Loren hraje svojí Filumenu jako navenek zamilovanou a navní slečnu, ze které se postupně vyklube tvrdá a cílevědomá žena, která je mnohem větší osobnost než navenek suveréní Domenico a je to právě ona, jenž si postupně ukradla moje sympatie a po celou dobu filmu ji fandil. Ač se mi dostalo jiné podívané, než jsem čekal, tak nakonec jsem jen rád a po delší době mohu s klidným svědomím udělit zasloužený plný počet hvězdiček. (25.05.2009)

Půvabně italské představení - viděl jsem i divadelní provedení Filumena Marturano s výtečnou Stašovou v hlavní roli, ovšem Sophia je jen jedna. A to, s jakou grácií se ve třiceti letech zhostila role trojnásobné matky, je pouze fakt o tom, že to není pouze půvabná, ale i talentovaná herečka. Rovněž tak i Mastroianni po jejím boku působí sebevědomě, zůstává jen otázka, proč se tyto italské legendární filmy odsunuly z televizních obrazovek a dávájí se pouze americké škváry. Jinak opět jsem se přesvědčil, že Lorenka pod vedením De Sicy podává perfektní výkony. (07.12.2013)