Réžia:
Antonio PietrangeliScenár:
Ennio FlaianoKamera:
Giuseppe RotunnoHrajú:
Marcello Mastroianni, Belinda Lee, Sandra Milo, Vittorio Gassman, Tino Buazzelli, Eduardo De Filippo, Evelyn Stewart, Lilla Brignone, Enzo Maggio (viac)Obsahy(1)
V starém malebně chátrajícím paláci žije starý důstojně chátrající zchudlý kníže. Žije v podstatě sám, nepočítáme-li celou skupinu rodinných duchů, kteří jsou ovšem pro živé neviditelní, ve vzpomínkách na slavnou minulost rodu. Proto také odmítá nabídky mezinárodní korporace, která by ráda palác koupila, zbourala a na jeho místě vystavěla obchodní megacentrum. Po nepříliš úspěšné opravě plynového bojleru však kníže umírá. Jeho dědic, již poameričtělý playboy, se k nabídce korporace nestaví již tak odmítavě. Hrozí, že ze všech duchů se stanou bezdomovci... (fragre)
(viac)Recenzie (3)
Milá protimodernistická (zde je modernismus v rouchu amerikanizace) duchařská komedie. Má mnoho vtipných momentů, ale chybí ji nějaký základní a zásadní vtip či nějaký opravdu dramatický obrat. Ale je zde opravdu nápaditě znázorněn přechod ze světa živých do světa duchů z hlediska umírajícího. ()
Talianska kinematografia sa po WWII zamerikanizovala, tento film ide proti sucasnym /na realitu 60s/ trendom amerikanizacie talianskeho filmu. Ani take mena ako PlynovyMuz a Mastroianni to nedokazali vytiahnut trochu vyssie. Amerikanizacia talianskej kinematografie pokracovala cele 60. a 70. roky. Sergio Corbucci natocil svoj film Il Grande Silenzio v zasnezenej Cortine D´ampezzo tusim a herci mali plne usta kecov o USA. Sranda, ze Paolo Villaggio ostal napriklad verny rodnej zemi, to tu ale nepatri : 30 % ()
Umluvená komedie plná duchů, kteří narozdíl od živých jsou šedě fialoví. Trochu vtipné, ale ne moc. ()