Obsahy(1)
Život a dílo předního českého filosofa.
Ve svém filosofickém díle navazuje na myšlenkovou tradici J. A. Komenského, T. G. Masaryka a E. Husserla, vyznačující se snahou o zakotvení mravního rozměru člověka ve věku, který tento rozměr popírá. Vychází z Husserlovy fenomenologie, kterou však modifikuje podněty Heideggerovy ontologie. Zaměřuje se na analýzu a popis "přirozeného světa" (Přirozený svět jako filosofický problém, 1936, 1970, 1992), hledá jeho metafyzické základy a zkoumá vzájemnou závislost a souhru lidské existence a světa.V posledním období svého vývoje se Patočka ocitá pod výrazným heideggerovským vlivem, v Kacířských esejích o filosofii dějin (Mnichov 1980, Praha 1990) zdůrazňuje význam občanské svobody a zodpovědnosti jako základního předpokladu plně lidské existence, čímž navazuje na Masarykovo propojení filosofie a politiky, které pak naplňuje i vlastními občanskými postoji a aktivitami. Chartu 77 chápe jako společenství otřesených, jehož cílem je překonat bezpráví a vytvořit společnost, která by uznávala lidská práva a poskytovala všem občanům možnost nepokřiveného mravního růstu. Následující policejní perzekuce uspíšila jeho náhlou smrt v březnu 1977 během pobytu na StB. (oficiálny text distribútora)
(viac)