Jasná hvězda

Nádherný úvodní obraz s detailem jehly a látky, podbarvený krásnou hudbou. Na můj vkus celkově dost unylé, přestože krom oné nešťastné lásky a nelítostného souboje kamaráda básníka a jeho vyvolené, se nic nedělo, přesto mi chybělo vysvětlení některých reálií (např. proč najednou bydleli všichni ve stejném domě a zase najednou tam básník bydlet nemohl, pak padl do záhonu a zase tam bydlet mohl).... Básníkův hrob v Římě má zajímavý nápis ZDE LEŽÍ TEN, JEHOŽ JMÉNO BYLO NAPSÁNO NA VODU. (06.02.2010)

Tvorba Jane Campion je v nejlepším smyslu slova niterná. Mám radost, že přilnula k Keatsovu příběhu. Její vnímání světa ho pozvedlo a zase znovu představilo. Nádherné obrazy, realistické emoce, samozřejmě vynikající výprava a kostýmy. Radost, prožít takovou melancholii. A už se těším až ve své knihovně vedle dopisů Mozarta Konstanci přidám dopisy a verše Johna Keatse Fanny Brawneové. Životopis Keatse z pera Andrew Motiona česky nemáme, v originále vyšel v roce 1997. (05.12.2016)

Přestože mám vystudovanou literární historii - poezii opravdu nesnáším. Ale doufám, že u mě v životě někdy nastane ten okamžik a já ji dobrovolně a s úsměvem otevřu ;) Příběh na motivy života Johna Keatse byl pro mě oříšek, jelikož jeho tvorbu znám, ale tento film je spíše z pohledu dívky, která se do něj hluboce zamilovala a on její lásku opětovat, ale je tu jedno veliké ALE. Film je hodně silná romantika, ale stojí to za to. Milostné dopisy a i mluva ve filmu je prostě okouzlující a prostředí, v kterém se to odehrává, už i jen to samotné připomíná dobu Jane Austen, která se ve své tvorbě zaměřuje na hodně podobná témata. Kostýmy a hlavní herci - to jsou tahouni celého filmu a musím říct, že některé momenty jsou ve filmu opravdu silně emotivní a snad každý, kdo někdy v životě miloval a vcítil se do postavy, ať už dívky či chlapce ve filmu, ucítil alespoň mrazení po těle, husí kůži či slzu stékající po tváři. Z celého filmu mě také dost zaujala postava, kterou ztvárnil Paul Schneider, u kterého jsem celou dobu čekala, zdali se nějak projeví, jelikož si o jeho pocitech k hlavní ženské hrdince od počátku filmu myslím své a zajímalo by mě, zdali své city někdy projevil... (13.04.2012)

Láska pronášená veršem múz. Láska květnatě pěstěná, provoněná rajským procesím šepotů, do všech míst, koutů a zátočin. Porozuměj a setrvej ve slokách many poezie. Nebraň se okusit rtů velkého poety. Blahodárný doušek citu. Ryzí číše, z níž křehké štěstí pít, je známosti nakloněn spanilý ryk. Básník – žebrák, srdcem bohat. V prosté kytlici prochladl, churav. Ohlušen andělskou melodií. To zápalem nitra lákán, volán. Už odplul na druhý břeh. Slyšitelný bolesti nával. Milá se souží, pláče. Nelze odejmout, slíbat ten žal z její slzavé tváře. (09.04.2016)

Rozevřená duše cínového vojáčka se rozprostřela po pokoji, neb současné tempo fejsbůků a němé změny slov v symboly, zajistilo neblahý pocit vojáčkův, že tahle doba lásce nepřeje, že ji hubí. Bright Star je otevřenou knihou pocitů. A můj pocit je skrz na skrz pozitivní, leč osud mě naučil, že nemám věřit dokud nedojdu konce. Trnitá cesta fialkovým polem a typickou symetrálou zamilovanosti (kontakt - nebe - pád) mi zavdala myšlenku, že člověk blbne a nemusí být v evidenci Bohnických složek. Zamilovanost je jako leporelo. Snadno se rozloží, ale těžko dává dohromady. Fanny se dostala do stavu "opilosti", ale madam Campion ji zasadila tvrdou ránu. I cínovému vojáčkovi, mě. A básník, který navzdory osudu zpíval (fantasticky uhrančivý B.W) rozžhnul pohasínající plamen víry v reinkarnaci vztahů a já mu za to zřetelně poklepal na rameno, jakože mu za to fakt děkuju a šel žít... (11.04.2010)