Alonzanfán

Sedmdesátá léta minulého století se stala počátkem odlivu klasických levicových paradigmat. Šlo o počátek vývoje, který vyvrcholil na přelomu osmdesátých a devadesátých let zánikem komunismu v Evropě a jeho postupnou vývojovou přeměnou v těch zemích, kde se udržel při moci. Pohled na revoluci zevnitř, na zmarnění kdysi tak působivých ideálů, jejich ztroskotání o skutečnost, byl přenesen do zdánlivě historicky odlehlé doby, v níž své ideály měli také první liberálové. Carbonieri se zde z planoucích bojovníků za pravdu mění v karikatury rutinérů revoluce mimo čas a prostor. A z marseillské písně, revolučního hymnu, se stává ona zpotvořenina několika nicneříkajících poloslabik, náznaku slova, nedokonané vyvřeniny hlásek. Znělých i neznělých. Zněle i nezněle. V zobrazení nevyhnutelného zmaru hodnot i života, který se tomuto nesmyslnému schématu (připomíná Guevarův žalostný, tehdy nedávný konec v Bolívii) pokusil vzepřít svou revoltou proti revoltě, silně a přesvědčivě. Určitě i dnes, téměř čtyřicet let po svém natočení. (20.10.2007)

Rezisersky namakany film o revolucionarovi , ktory opustil revolucne idealy Italie 19> stoleti, a tuzi po rodinnom a kludnom zivote. Ovsem nic nie je take ako sa zda, a za patami ma tlupu chlapov, ktori mu pripomenu idealy revolucie, naviac este ho vo vnutri zozieraju pochybnosti. V Hlavnej roli Marcello Mastroianni /Manzelstvi po Italsku., La Notte/ a riesi sa italske risorgimiento - znovuzjednotenie Italie, prvy pleny a pociatky risorgimenta spadaju do roku 1815 - a o tomto je tento film. Jo a viem aj o roku 1860, kedy sa Dzuzeppe Garibaldi vylodil na Sicilii. Slusny film, rezisersky na urovni, kulisy vyborne, spokojnost, Taviani je pravom maestrom filmu, a to nielen talianskeho, ale i Europskeho. Skoda len ze vacsina mainstreamovych divakov ich nepozna - tym xpokojnosti staci, ze ulietavaju na dementalnych picozach ako je Spajdrdement ci men ci jaxa to vola, Kapitan Banglades ci Amerika - a potom su v kurze e este vsetky tie Tchory, Ant Many, nasrane blikajuce turbokonzervy /teda zase pardon, chcel som napisat Iron meni/ .......atd atd atd . 86 % (09.06.2018)

Pribeh cloveka, ktory uviazol v sieti svojho osudu a vtedajsej doby. FIlm je vlastne takou exkurziou, pocas ktorej celu dobu nazerame do mysle a citenia hlavnej postavy. Jej mysllienky, uvahy, halucinacie a postupne rozpadavanie sa nielen idealov minulych, ale aj tych novych. Neriesi sa tu, ci su tie ci one ciny / rozhodnutia spravne, je to skor zaujimavy portret vtedajsej doby v Taliansku. (8/10) (19.06.2008)

Alonzanfán - příběh muže, který se vzdal svých ideálů a chce jediné - prožít klidný rodinný život. Ideály se však nevzdaly jeho... Risorgimento - období italských dějin vymezené na jedné straně koncem Velké Francouzské buržoazní revoluce a na straně druhé sjednocením Itálie. A také hnutí směřující k sjednocení Itálie. To vše v době, ve které byly v oblibě různé tajné spolky, hlavně pak karbonáři. Fulvio - hlavní hrdina filmu - čím více se snaží vymanit z vlivu ideálů svých revolucí nadšených přátel, čím méně chce bojovat za sjednocení Itálie, tím víc ho tyto ideje zavinují do svých osidel - jako hmyz zmítající se v pavučině. A zvíře zahnané do kouta...Tažení tisíce - Giuseppe Garibaldi, jeden ze sjednotitelů Itálie, se v roce 1860 vylodil na Sicílii. Sicílii dobyl, k jeho vojsku se přidávalo spousta dobrovolníků. Nakonec padlo celé království Obojí Sicílie a bylo připojeno k právě vznikající Itálii. Předobrazem Garibaldiho je tajný spolek kolem Fulvia, který se též chce vylodit kdesi v "jižní Itálii" s tím, že "lidé se přidají". Naivní myšlenka, zdá se... ale v historii fungovala. Revoluční opojení a porevoluční kocovina - Tyto dva fenomény směřují ve filmu k nevyhnutelnému konfliktu. První pro neschopnost naslouchat, druhý pro neschopnost mluvit... Žádná revoluce však není permanentní (ač jistí komunističtí myslitelé v tento koncept věřili) - každá revoluce nakonec vyhasne, vykrvácí, naplní své ideály nebo ji smete revoluce jiná. (01.11.2007)

Bratia Tavianovci nakrútili veľmi precízny film, ktorý však ráta s tým, že niečo viete o jeho referenčnom pozadí. V tomto smere nie je príliš informačne bohatý, takže vám nikdy polopate nepredkladá, o čo presne v historickom kontexte v tej-ktorej scéne ide. Ale napriek dištancii od diváka ponúka skvelé herecké výkony, nielen pri Mastroiannim cítiť, že svojej postave dobre rozumie a vďaka tomu o chvíľu zabudnete, že sledujete megastar, budete sledovať iba osudy Fulcia - vo svojom jadre veľmi tragickej postavy.  A určite z pamäte dlho nevymažete niektoré silné scény, ako plavba na loďke, neskôr aj plavba na lodi, či pohreb. Objektívne niet čo vyčítať, subjektívne ale určite pod Gepardom, čiže 70% (14.11.2023)