Moneyball

Baseballoví fajnšmekři si to určitě užijí víc, než já. Docela mě bavili ty zákulisní diskuze koho koupit a koho ne, ale to prostě nestačí. Film má dvě a čtvrt hoďky a moc se tam toho nestane. Dobře, vsadil na neotřelou myšlenku vybírat hráče podle statistik...a dál? Scény s dcerou vystříhat, ději vůbec neprospívaj a zábavě taky ne. Brad Pitt taky nic moc výkon. Prostě průměr průměrů, který se tak moc snaží být Oscarový, že zapoměl na diváka. Zajímalo by mě, kdo si tohle pustí znova. (08.01.2012)

// Distribútor: Sony, Columbia // Počet premietajúcich kín v USA: 3,018 // Otvárací Víkend USA: $19,501,302 // Po excelentnom Warriorovi ročník 2011 ponúkol ďalšiu výbornú športovú drámu a to Moneyball. Brad Pitt čoraz častejšie potvrdzuje, že patrí k svetovej hereckej špičke a potvrdil to aj v tomto filme. Trochu ma však mrzí, že vo filme niesu takmer žiadne baseballové zápasy, ktoré by určite film posunuli na vyššiu úroveň. (29.01.2013)

Tak tohle je abslutní bomba roku. Neskutečně jsme si užíval spoluexistenci s Billym od první až do poslední vteřinky příběhu jsem se stal jakýmsi Billyho divackým já. Je úplně jedno jestli rozumíte bejsballu nebo ne, protože já mu nerozumím vůbec a přesto jsem na konci filmu měl sto chutí vstát a poklonit se. Ze začátku jsem si myslel, že Billy se snaží jen dělat svou práci, ale na konci mě bylo jasný, že v Billový srdcový komoře má bejsballová pálka s míčkem vyhraznej sarka velkej prostor. A ty detaily, když třeba Billy neodolá a přijde na stadion a kouká se po plných ochozech a davech přešťastných fanoušků a v tom jeho pohledu vidíte všechno, celej smysl tohoto filmu, nádhera . Stejně jako ty dialogy, když chlapci po prohraným zápase rozjedou zábavu ve velkým stylu a přijde tam Billy seřve je a je hrobový ticho a on jen řekne "ano, tohle je zvuk porážky". A ten závěr mě roztrhal, ne písnička, ne rozhodnutí, ale to odůvodnění. Už to tak bývá, že sportovní filmy v sobě mají spousty emocí, ale tenhle k nim přidal duši jednoho z nejsprávnějších chlapů co jsem kdy na plátně viděl. A Brad Pitt ? Líp by Billyho nezáhral ani bůh. (13.12.2011)

The Social Network meets baseball. Aniž bych předem znal jméno (spolu)scénáristy, čul jsem v tom Sorkinův rukopis. Je to opět nesmiřitelné, bezohledné, ukecané (směrem k tématu), místy chladně odtažité, přitom obetkané respektem k "solitérovi", který změní svět (baseballu). Požitek z filmu exponenciálně naroste s povědomím diváka o hře jako takové. Ale i když víte o baseballu stejné kulové jako já, pořád jsou tu hodně živě napsané a zahrané postavy, jejichž vztahy a komunikace zaujmou. Ten film na mě nepůsobil tolik na rovině racionální (nerozuměl jsem mu v detailech), ale po stránce emoční prostě funguje (místy až překvapivě, dospěle infantilní vztah Billyho a jeho dcery mi nevím proč evokoval Coppolové Nowhere). Navíc vyjma několika klišovitých zpomalovaček musím ocenit, jak spartánsky to celé působí. Žádné ultimátní feel-good. Prostě jen "daddy, you´re such a loser"... Pozoruhodná výpověď o tom, jak se dají věci měnit a (opět) snímek, který je o vzpouře proti těm, kteří říkají, že to jinak nejde. Coincidence? You decide. :-) (15.11.2011)

Kolik stojí vítězství? Před pár lety by Pittovi zřejmě připadla role prvojakostního baseballového hráče. Neboť v dobrém slova smyslu zredfordovatěl (vážnější látky, vážnější výraz), hraje nyní chlapíka, který stojí v pozadí. Méně akčního, ale neméně ambiciózního. Dosažení úspěchu pro něj má přednostní význam. Když neuspěl jako sportovec, chce prorazit alespoň z manažerského postu. Zde již nemusí brát ohledy na druhé, neboť on je ten, kdo rozdává peníze. Proč se tedy obtěžovat přetvářkou a schovávat svou tvář arogantního cholerika za milou masku. Ne, že by kolem a kolem (s pár rodinnými zastávkami) vzato nebyl sympaťák, ale určitě nehraje „an American hero“, vždy čestného a neomylného. Lidské bytosti jsou pro něj čísly, která lze, nutno-li, jednoduše vyškrtnout, v čem vidím nejvýraznější podobnost s The Social Network, s tím rozdílem, že tentokrát nejde pouze o jedničky a nuly. Napínavější klání než na baseballových hřištích, kam nás tohle převážně interiérové drama nechá nakouknout jen párkrát, probíhá v zákulisí. Zvítězí přístup humanistický, ekonomický, nebo kompromisní? Odpověď není jednoznačná ani po závěrečných minutách, jichž mohlo být, pravda, méně (a jež zápletku posunují trochu jiným směrem). Film se vyhýbá tomu, aby Billyho Beana, resp. to, co zosobňuje (prosazování osobního štěstí na úkor druhých), adoroval. Byť si vypůjčuje některé příběhové prvky patetických pohádek (flashbacky, zápas, který je třeba vyhrát), ve skutečnosti celkem chladnokrevně ukazuje, na čem tyhle filmy o velkých vítězstvích stojí. (Například jindy klíčová postava trenéra je odsunuta bokem, což se projevuje i jeho situováním na okraj záběru a co je zdůrazněno „odevzdaným“ výkonem excelentního P.S. Hoffmana.) Miller sundává sportovní slupku, aby vyjevil, že se pod ní skrývá cynické manažerské drama. Zároveň nám do cesty nejsou stavěny překážky bránící starému dobrému dojmutí, kterému na druhou stranu není ani přisluhováno (třeba soundtrackem, vytvářejícím přednostně napětí). Ambivalentní pojetí tradičního útoku na emoce krásně shrnuje dceřina písnička, kterou si Billy v závěru pouští. Je to zkrátka takové dojetí s „ale…“, s nadhodnotou k přemýšlení. 80% (30.11.2011)