Moneyball

Statistika nuda je, má však cenné údaje a v podobě baseballového The Social Network vlastně nudná ani není. O baseball tu jde asi tolik jako u Finchera o Facebook; tedy vůbec. Přesto tomuto ranku i nadále vévodí Prokletý klub, který je v zásadě to samé v režijně nápaditějším podání a zároveň je svým zasazením Evropanovi tématicky přeci jen o něco bližší. (01.12.2011)

Na první pohled by se chtělo říct typické americké sportovní drama, které bude v závěru útočit patetičností a touhou dojmout. Jenže Moneyball je nejen skvěle natočen, ale hlavně má revoluční myšlenky (viz kniha samotná, ještě lépe Bill James) o propojení statistik a prognóz pro stavbu baseballového týmu. Tématika je ve filmu pouze jemně naťuknuta, ale reálná síla dat, jejich uchopení a využití je fantastickým odvětvím, které se rozšiřuje napříč sportem a životem vůbec (pro česko by mohlo být zajímavější např. soccernomist, který propojuje podobné téma s fotbalem). Výborná podívaná. (21.03.2015)

Kolik stojí vítězství? Před pár lety by Pittovi zřejmě připadla role prvojakostního baseballového hráče. Neboť v dobrém slova smyslu zredfordovatěl (vážnější látky, vážnější výraz), hraje nyní chlapíka, který stojí v pozadí. Méně akčního, ale neméně ambiciózního. Dosažení úspěchu pro něj má přednostní význam. Když neuspěl jako sportovec, chce prorazit alespoň z manažerského postu. Zde již nemusí brát ohledy na druhé, neboť on je ten, kdo rozdává peníze. Proč se tedy obtěžovat přetvářkou a schovávat svou tvář arogantního cholerika za milou masku. Ne, že by kolem a kolem (s pár rodinnými zastávkami) vzato nebyl sympaťák, ale určitě nehraje „an American hero“, vždy čestného a neomylného. Lidské bytosti jsou pro něj čísly, která lze, nutno-li, jednoduše vyškrtnout, v čem vidím nejvýraznější podobnost s The Social Network, s tím rozdílem, že tentokrát nejde pouze o jedničky a nuly. Napínavější klání než na baseballových hřištích, kam nás tohle převážně interiérové drama nechá nakouknout jen párkrát, probíhá v zákulisí. Zvítězí přístup humanistický, ekonomický, nebo kompromisní? Odpověď není jednoznačná ani po závěrečných minutách, jichž mohlo být, pravda, méně (a jež zápletku posunují trochu jiným směrem). Film se vyhýbá tomu, aby Billyho Beana, resp. to, co zosobňuje (prosazování osobního štěstí na úkor druhých), adoroval. Byť si vypůjčuje některé příběhové prvky patetických pohádek (flashbacky, zápas, který je třeba vyhrát), ve skutečnosti celkem chladnokrevně ukazuje, na čem tyhle filmy o velkých vítězstvích stojí. (Například jindy klíčová postava trenéra je odsunuta bokem, což se projevuje i jeho situováním na okraj záběru a co je zdůrazněno „odevzdaným“ výkonem excelentního P.S. Hoffmana.) Miller sundává sportovní slupku, aby vyjevil, že se pod ní skrývá cynické manažerské drama. Zároveň nám do cesty nejsou stavěny překážky bránící starému dobrému dojmutí, kterému na druhou stranu není ani přisluhováno (třeba soundtrackem, vytvářejícím přednostně napětí). Ambivalentní pojetí tradičního útoku na emoce krásně shrnuje dceřina písnička, kterou si Billy v závěru pouští. Je to zkrátka takové dojetí s „ale…“, s nadhodnotou k přemýšlení. 80% (30.11.2011)

Brada Pitta nepokladám za herca v štandardnom ponímaní. Je to ukážková hollywoodska hviezda, ktorá sa vo filmoch skôr OBJAVUJE, než že by v nich hrala. Takisto mi nie je príliš sympatický; moji ľudia sú skôr Ted Danson, Danny Trejo alebo Tom Skerritt, nie tieto mega-stars. Každopádne, faktom je, že Moneyball sa dá pozerať len vďaka jeho sústredenému výkonu. Ak by v Moneyballe nehral Pitt (alebo by v ňom hral niekto menej "schopný"), skočím z balkóna. Prostredie športu, desaťnásobne baseballu, ma absolútne, absolútne, absolútne nezaujíma. No práve vďaka sympaťákovi Billymu sa do dalo pozerať. Potešil tiež jeho vzťah s dcérou. Inak chladná, mdlá, nezáživná a nezaujímavá nuda. Druhý raz si to už pravdepodobne nikdy v živote nepozriem. (22.12.2016)

Velmi inteligentní a chytře zrežírované. Bez zbytečné velkohubosti a uměle vyšponovaných emocí. Trochu řízlé Any Given Sunday, avšak zdaleka ne tak kontroverzní. Je nutné říci, ze i Moneyball ale stojí na hercích. Především pak na Pittovi (zraje jako víno) a mladém Jonah Hillovi (výtečný potenciál). Chyběla mi tu dravost a tah na bránu, ale není to o tom, že by tam něco takovéhleho tvůrci pozapomněli, jen to prostě nebyla součást plánu. Nestandartní sportovní film. (29.01.2012)