Dokonalé štěstí

Absurdní a zaostalý turecký venkov, kde muži zaujímají svrchované postavení nad ženami, už mluví samo za sebe. Možná je to úvaha nepatřičná, ale přínosem filmu je, že vznikl v turecké koprodukci, i když třeba ani tomu muslimští lidé neuvěří zcela. Na druhé straně, aby bylo hned od počátku jasno, tak příběh plný ponížení a utrpení s trochou romantiky je natočen podle románu, ale není naprosto žádných pochyb o tom, že co do faktů má reálnou pravdivost v tom, že podobné věci se v muslimských zemích ještě stále dějí. Ať tak či jinak, v kostce řečeno, první dojem z filmu je velmi dobrý, to vše do okamžiku, než na scénu vstoupí dobromyslný profesor Irfan, který posílá děj kamsi do říše pohádek a každý si může vybrat, čemu věří. (25.09.2011)

Pokud Turci s tímhle přístupem k ženám chtějí vstoupit do Evropské unie, tak s dovolením já jsem proti a rozhodně s nima nehodlám být za tyhle "zvyky" ve stejným společenství. Podobný způsob jednání se ženama je pro mě totiž naprosto nepřijatelný a zaklínadlo typu, to je naše tradice, tak se nám do toho, ty bílej tlustej středoevropane neser, protože my se ti taky neserem do tvýho života, v tomto případě neplatí a pokud se toto na Tureckém venkově skutečně odehrává, tak by vláda v Ankaře měla okamžitě a tvrdě zasáhnout. Turci nám servírují omáčku s pěkně ostrou příchutí. Velmi mile na mě působí fakt, že film je viděn tureckým okem, a vyprávěným tureckýmy ústy a myšlen tureckou mentalitou. To je totiž nejlepší a nejpádnější odpověď na mou počáteční kritiku. Film je sám o sobě silný jak když kopne bejk, ale sílu mého zážitku ještě umocnil fakt, že většina příběhu se odehrává na lodi, která pluje od jedné krásné zátoky ke druhé s krásně napnutýma plachatma do kterých to mydlí vítr o stošest a v neposlední řadě tu jsou hlavní hrdinové příběhu, kteří mají v sobě víc emocí než naše zem dluhů. Meryem je holčina, kvůli který bych šel do boje třeba proti celýmu Turecku, abych jí ochránil a profesor Irfan ?? Ach, víc takových lidí na tomhle světě !!! (05.09.2009)

Prvá polovica dosť strnulá a nevýrazná, potom sa to konečne rozbehlo, aj keď na moje prekvapenie s viacerými prvkami klišé, na ktoré som veru v tureckej kinematografii neni vôbec zvyknutý. Na tomto filme mi však dosť vadilo to, že počas celého príbehu nedošlo k takmer žiadnemu poriadnemu zlomu a ani dramatizácii - tá skôr dominovala začiatku a koncu, ale ten stred zostal taký akýsi nevýrazný. Čo je podľa mňa celkom škoda, lebo už beztak film pôsobil zaujímavo, a keby sa zápletka nejako rozvíjala aj v strednej časti filmu, mohlo to byť ešte lepšie. Takže trochu sklamanie, ale aj tak uznávam, že celkom zaujímavý film, lenže s neprimerane slabou dramatizáciou. Film získal poriadny nádych až vtedy, keď Meryem konečne zakričala to jej povestné Prečo ma nikto nepočúva? Som snáď mŕtva? (14.06.2014)

Mne sa to páčilo nenormálne ! Príbeh krásnej duševnej čistoty , na ktorú vrhá tieň náboženstvom poškvrnená, špinavá, temná a tupá myseľ . Náboženstvo je strašný prehrešok voči prírode ! Všetkých tých buranov by som nechal pokapať od hladu, polial benzínom a zapálil ! Je to drsný film o dedinských vydlákoch a tupcoch, ktorím vôbec nič nehovorí zákon a zákon prírody už vonkoncom , a preto im nezostáva nič iné, len trčať v slnkom vyprahnutej diere, kde sa i muchy otáčajú a odriekať tie svoje pseudohalucinačné modlitby . No, toto je len komentár k tomu, čo ma neskutočne vytáčalo, ale i napriek tomu sa mi to veľmi páčilo. No a ešte jedna vecička mi vrtala hlavou celým filmom; prečo Turci furt nosia také otrasné svetre a sáčka zo 60ych rokoch... (18.03.2010)

Pokrok nezastavíš!! 16. století už dorazilo i do východotureckých vesnic! Nejvyšší čas na přístupové rozhovory. Kdo bude další?? Írán?? Nemůžu dospat, až s nimi budeme obývat společný prostor! Poučné turecké "Boat Movie" s nadějným startem, ale sračkoidní, klišovitou druhou půlkou, u které by se s chutí prstila snad i Rosamunde Pilchnerová! (27.02.2010)