Dokonalé štěstí

Mne sa to páčilo nenormálne ! Príbeh krásnej duševnej čistoty , na ktorú vrhá tieň náboženstvom poškvrnená, špinavá, temná a tupá myseľ . Náboženstvo je strašný prehrešok voči prírode ! Všetkých tých buranov by som nechal pokapať od hladu, polial benzínom a zapálil ! Je to drsný film o dedinských vydlákoch a tupcoch, ktorím vôbec nič nehovorí zákon a zákon prírody už vonkoncom , a preto im nezostáva nič iné, len trčať v slnkom vyprahnutej diere, kde sa i muchy otáčajú a odriekať tie svoje pseudohalucinačné modlitby . No, toto je len komentár k tomu, čo ma neskutočne vytáčalo, ale i napriek tomu sa mi to veľmi páčilo. No a ešte jedna vecička mi vrtala hlavou celým filmom; prečo Turci furt nosia také otrasné svetre a sáčka zo 60ych rokoch... (18.03.2010)

Silné, realistické a kruté (realitou reality) drama, které ale obsahuje naději na další cestu. Sympatická je upřímnost ukázat Turecko takové, jaké je. I s omezeností a předsudky. Jednoduché, třemi hlavními představiteli výborně zahrané (pokud jsou někde rezervy, tak ve scénáři v druhé polovině filmu). Dívka Meryem jako pasivní protiklad světa mužů, který ale přestává chtít být pasivním a právě on (ten protiklad) představuje největší naději na budoucnost. Dobré komentáře: Enšpígl, Niktorius (03.01.2012)

Kdo ví, jestli se v Turecku nepodivují některým našim tradicím, ale u nás snad zatím nejde o život i když jeden nikdy neví. Pokud tam něco jako rodový zákon cti existuje, tak je to dost smutný fakt dnešní doby, který je víc než šokující a zdrcující. Tohle byl můj první čistokrevný turecký film, který byl v té první nervydrásající polovině velmi citlivě zpracovaný a já soucítila s Meryem, ryze čistou dušičkou, která netoužila po ničem jiném, než jen žít, protože se cítila nevinná. Je strašná škoda, že v druhé části bylo pár hluchých míst a celé to moc sklouzávalo k patosu a klišé, takže závěr byl opravdu silně nereálný. (09.09.2013)

Hlava odmítá přijmout, co se dnes v končinách nepříliš vzdálených může přihodit. Oběť nejen, že je zcela proti zdravému rozumu vnímána jako zločinec, dokonce dochází k jejímu vyhnání mimo jediný dosud poznaný svět. Zlomová scéna pod dálnicí značí, kde se octla – mezi životem a smrtí. Útočiště ji příznačně nabídne moře, které „patří všem“. Proto na něm mohou koexistovat tradice, moderní a konzervativně-militantní smýšlení. Tři tváře současného Turecka. Citlivé otázky, jež jejich střet vyvolává, byly nejspíš hlavním důvodem, proč Abdullah Oguz sáhnul po románu Zülfü Livaneliho (který se živí také jako režisér a hudební skladatel). Příliš prostý a předvídatelný příběh přenáší úchvatná kamera kamsi mimo veškerý prostor i čas, do posmutněle krásného bodu, který muže být výchozím, ale stejně tak konečným. Hlavní hrdinkou sice je dívka, věrohodně nevinná, třebaže téměř třicetiletá Özgü Namal, ale – vyjma odmítnutí sebevraždy – pouze coby pasivní oběť mužů, kteří, jak tomu u tureckých filmů bývá, ději dominují. Apendix: Murat Han by časem mohl vystřídat Erdogana Atalaye v Kobře 11, což není míněno jako kompliment. 75% (31.08.2009)

Prvá polovica dosť strnulá a nevýrazná, potom sa to konečne rozbehlo, aj keď na moje prekvapenie s viacerými prvkami klišé, na ktoré som veru v tureckej kinematografii neni vôbec zvyknutý. Na tomto filme mi však dosť vadilo to, že počas celého príbehu nedošlo k takmer žiadnemu poriadnemu zlomu a ani dramatizácii - tá skôr dominovala začiatku a koncu, ale ten stred zostal taký akýsi nevýrazný. Čo je podľa mňa celkom škoda, lebo už beztak film pôsobil zaujímavo, a keby sa zápletka nejako rozvíjala aj v strednej časti filmu, mohlo to byť ešte lepšie. Takže trochu sklamanie, ale aj tak uznávam, že celkom zaujímavý film, lenže s neprimerane slabou dramatizáciou. Film získal poriadny nádych až vtedy, keď Meryem konečne zakričala to jej povestné Prečo ma nikto nepočúva? Som snáď mŕtva? (14.06.2014)