Nikdy ma neopusť

Těžko se mi věří ve film, v němž zdraví, mladí lidé umírají proto, aby nemocní a staří mohli žít. A už z toho důvodu se mi film vlekl. Chvála Bohu, že na konci nezvítězila láska, kór když dle mého je podstatnější pro žití užitelnost jednotlivce, než to, že srdce dárce proti jeho vůli škoda vytahovat, páč je zamilované. Nad tím by se i v reálu mocipáni jen stěží pozastavili. Karey Mulligan má u mě každopádně první zářez, Never let me go je její první film, v němž mě vyloženě nelezla na nervy a dokonce jsem si říkala, že v ní nějaké to charisma možná přece jen dřímat bude. Taková Michelle Williams číslo dvě (ta mě ostatně svého, dawsonovského, času taky pekelně pila krev). 50% (03.01.2013)

[IFF, Bratislava 2010] Domnievam sa, že nezámerne rozdielne sformulovanie postupného a neodvratného usmrcovania "účelových stvorení"-darcov, ktoré do bodky nešpecifikuje reťazec fungovania takýchto aktivít nie je načisto k zahodeniu => je tématicky funkčné a nevypočítavo filantropické. Mark Romanek vsádza na istotu, čo sa týka panoramatického pojatia lemuje svoju intímnu romancu príslovečnými postojmi, na základe ktorých reliéfne nakladá jak s elyzejskými notami od Rachel Portman, tak s ohnivou zviazanosťou a žiaľnou predurčenosťou zamilovaného páru. Príjem emocionality je teda zaručený (mal som občas na mále), ale (po menšom zrekapitulovaní) mi schádza väčšie prepracovanie vzťahu Kathy/Tommy a taká ta dlhodobejšia reflexia, ktorá je prechovávaná v mnohých ázijských pokladoch. Takže vytrženie z tohto senzitívnejšieho/komornejšieho "Ostrova" , ktoré vo mne kulminovalo hneď po projekcií už pozvoľne vyprcháva a renomovaný literát Kazuo Ishiguro si ma najskôr asi získa pri jednej z jeho úctyhodných knižných väzieb. (12.11.2010)

Britský neakční Ostrov, který není o vzbouření se systému, ale o smířeném životě v něm, což možná ještě naléhavěji působí odstrašujícím dojmem, že je něco špatně. Do půlky jsem uvažoval o 4*, pak se tempo ještě zpomalilo, poutavost poklesla a měl jsem dojem, že už se nemá co stát a nemohl jsem se doškat konce. Přece jen nad tím odevzdaným postojem zůstává trochu rozum stát. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh 6 | hudba 6 | humor 1 | akce 0 | napětí 1 | pustil bych si znovu 5 (05.01.2013)

Ambiciózní sci-fi natočil americký režisér Mark Romanek podle stejnojmenného románu britského autora japonského původu Kazua Ishiguroa. Jednapadesátiletý Romanek, který na sebe upozornil především natáčením hudebních videoklipů a Never Let Me Go je teprve jeho třetím filmem, měl k dispozici hvězdné obsazení a scénář Alexe Garlanda."Je to skvělý scénář, a když jsem ho přečetl a viděl film, říkal jsem si, že můj román mohl být o sto stránek kratší," řekl na tiskové konferenci v Londýně Ishiguro, který za jinou svou knihu (Soumrak dne) získal prestižní Bookerovu cenu. Knightley ve svých filmech (Láska nebeská, Pýcha a předsudek či Vévodkyně) obvykle hraje atraktivní a sympatické role, ale tentokrát je v trojúhelníku přátel nejkontroverznější postavou. "Neměla jsem tu postavu ráda, je to studie žárlivosti," uvedla dnes Kneightley. Přiznala, že hrát "skoro zápornou úlohu" pro ni bylo nezvyklé, ale znamenalo to "vzrušující výzvu". (15.06.2020)

Těžce stravitelný film a hlavně film, při kterém vám, pokud nemáte empatii na úrovni čtyřicetiwattové žárovky (vyšroubované, samozřejmě), na mysl naskáčou myšlenky o tom lidském bytí a nebytí, o tom, že naším největším darem je sám život a taky o tom, že ne každý tento dar dostane... Film vskutku depresivní a to ani ne tolik samotným příběhem, jako spíš jeho vyzněním a taky tím, s jakou apatií se všichni ti, jejichž jediným životním údělem je starat se o své orgány, aby jim mohly být dříve anebo později vyříznuty, ke své situaci staví... Žádný pokus o útěk, žádné vidění lepšího života, žádná naděje... A snad nebudu moc spoilerovat, ale ne, ani samotný konec na tom nic nezmění, naopak. Zkrátka film, který mě zase jednou přinutil u něho myslet (třeba i nad tím, jestli Andrew Garfield trpí anebo netrpí nějakou psychickou poruchou... :-). (02.11.2013)