Nikdy ma neopusť

Scénář: Alex Garland .. Všední milostný trojúhelník v nevšedních a dosti neetických rovinách. Absurdně komorní verze The Island (a jiných podobných příběhů) bez vzpoury či jakéhokoliv logického odporu anebo rozvedení důvodů, proč jsou všichni tak odevzdaní a jen tiše zamilovaní.. (02.01.2011)

Zručně provedená citová vydíračka, která má zajímavé, ale bohužel nedovysvětlené základy, tak třebas proč jsou jako pečovatelé používáni dárci, jejich výchova a příprava asi bude dost nákladná? Co kdyby měli dárci děti? Mohou mít dárci děti? Co na to veřejnost? A tak dále a tak dále. Narozdíl od mnohých považuju první část s mezihrou za lepší, než je závěrečná třetina, hlavně kvůli až moc čiré průzračnosti děje a vratkým základům, navíc mi přišla vrcholně nedojímavá a jediná postava které jsem v dospělosti mohl fandit byla ta, jež je výtečně zahrána Carey Mulliganonovou, oproti ní je třebas postava Tommyho (snaživý Garfield) nebetyčně pitomá a kdesi na internátu zamrzlá. PS: Jestli mi tahle POMOtaná databáze zase smaže sama od sebe komentář k tutomu filmu jako včera, tak...Tak budu nasranej. (23.05.2013)

Na začátku filmu jsem byla na čtyřech hvězdách. Na konci jsem se rozhodovala mezi dvěma a třema. Zvítězilo vyšší číslo, protože vizuální forma filmu byla krásná, strhnující, vkradla se mi pod kůži a krásně rozehřála mou mysl. Jenže pak se nad tu nádhernou formu beroucí dech vkradla jiná věc. Příběh. A tu! nastoupila jiná moje emoce. Vztek! Sakra! Jak můžu soucítit s lidmi, kteří sou tak hrozně blbý? Proč vzdychaj nad tím, že musí opustit svou lásku a umřít, když si můžou zabalit báglík a jít na letadlo? Taková nelogičnost! A chci informace! Jak můžou třikrát darovat svý orgány? Čí jsou to děti? Jaká předloha? Jsou vyrobený nebo kde je vzali? Hm hm, hudba Rachel Portman je jako vždy skvostná a Carey Mulligan mě svou jemností, rozvážností a krásnou tváří hodně zaujala. Tatam je ta praštěná Kitty z Pride and Prejudice, ale na víc to prostě nestačí. (08.11.2011)

Je to dobře zahrané a hezky depresivní, ale po zhlédnutí jsem měl více otázek než je zdrávo… Už v útlém věku, je hlavním hrdinům nalinkován život, který je čeká... čeká je život krátký, protože ho musí obětovat pro dárcovství svých orgánů- a zde to začíná mít první trhlinky, které mě nedají spát. Dárci orgánů vlastní auto, nejsou hlídáni a přes velkou vůli žít je nenapadne od tak hrozivě nalinkované života uprchnout. Bylo sice ukázáno, že v reálném světě neumějí žít a pohybovat se, ale to neberu jako důvod, protože vrozeně lidská touha objevovat neprozkoumané a učit se novým věcem (a hlavně mít pro co žít)… tak během celého filmu nikdo z hlavních postav nepronese větu, že mohou svůj osud změnit… Jak vůbec takový systém funguje? apod… bohužel je zde mnoho hluchých míst a příliš zdlouhavě vyprávěné (což u většiny filmů nevadí) na to, aby člověk stihl u filmu přemýšlet… vypadá to spíš, jako bych viděl nedodělanou beta verzi filmu, kde klíčové pasáže stále chybí, aby divák nebyl zmatený a neměl tolik otázek… chápu vysoká hodnocení, ale po prvním zhlédnutí dávám 2 hvězdičky… v budoucnu tomuto filmu dám ještě šanci... (20.01.2011)

Silně fotogenické v každém druhém záběru. U pocitových filmů ale dost záleží na schopnosti tvůrců pocity stimulovat - tady se výsledek potuluje mezi nezáživným melodramatem (umocněným otravně sentimentální hudbou) a úmyslně vyprázdněnou dystopií (umocněnou stejně vyprázdněnými interiéry i exteriéry). Zasáhnout dovede jen málokdy, nicméně díky kameře a melancholické bezvýchodnosti pořád stojí za vidění. (04.02.2015)