Eich Hifsakti L'fahed V'lamadeti L'ehov et Arik Sharon

S blížící se volební kampaní roku 1996 se režisér Avi Mograbi rozhodne natočit film o nechvalně proslulé, leč obdivuhodné politické osobnosti – o bývalém předsedovi vlády a legendárním armádním generálovi Arielu Šaronovi. Vzhledem k tomu, že Mograbi v roce 1982 z morálních a politických důvodů odmítl narukovat do války s Libanonem, kterou vyhlásil právě tehdejší ministr obrany Ariel Šaron, je jasné, že k němu má jistý „osobní“ vztah. Během natáčení filmu však začne Šarona vidět v jiném světle. Ke svému překvapení zjistí, že je Šaron nesmírně sympatický. Mograbi během volební kampaně odloží své levicové politické přesvědčení, se Šaronem se nevídaným způsobem sblíží a na konci filmu již tančí s ortodoxními židy na pravicovém mítinku a zpívá na podporu Netanjahua. Mograbiho žena Tammi je stále při něm, na začátku ho podporuje, v průběhu filmu ho varuje, když se vydává nežádoucím směrem, a nakonec ho opustí, poněvadž usoudí, že se politicky i morálně zbláznil. V tomto ironickém fiktivním dokumentu Mograbi popisuje natáčení filmu o Arielu Šaronovi, jež vyústilo v domácí melodrama, a své líčení protkává sny o Šaronovi a rozhovory se svou manželkou. Ve skutečnosti však vypráví o neuvěřitelně těsném sepětí levice a pravice v dnešním Izraeli.