The Crazies

Nenápadité mainstreamové překopání Romerova geniálního díla nikdy nemůže být znepokojující, neboť namísto drásavé vyšinutosti originálu dosazuje pouze tuctová schémata. Lze se bát či cítit napětí, když je od začátku jsané, že kdykoli jsou postavy v nesnázích, přispěchá v poslední chvíli hrdina na pomoc či když každá napínavá sekvence skončí lekačkou? Řemeslně sice bezchybný film, ale to z něho mimořádné dílo v žánru nedělá, a to ani v oblasti remaků. 5/10 (08.12.2010)

Asi už jsem přejezená zombie tématiky - dobře, tady jsou to nakažení, ale pořád vypadají a chovají se jako zombíci. Nedokázala jsem v sobě při sledování vydolovat patřičný zájem; ultrakladný šerif s pronikavými dedukčními schopnostmi mi trochu lezl na nervy, jeho manželka o něco víc a zástupce šerifa mě svým závěrem zklamal (za tu patetičnost se scénáristi měli pořádně kousnout do řiti). Štvala mě neschopnost armády a zrovna tak konec filmu - postrádala jsem nějakou pointu a ne laciné BUM: chytit se za ručičky a hurá vstříc oranžovému nebíčku a šťastným zítřkům, jako by se vůbec nic nestalo. Když už se "Crazies" berou tak moc vážně, měli jít více do hloubky, takhle výsledek zůstal někde na půl cesty: ucházející atmosféra, několik dobrých scén a hodně ošolíchané sdělení, že vývoj biologických zbraní je svinstvo a vlády jsou svinské, když pak musí likvidovat následky nehod. Nic nového, nic výjimečného, nic natolik precizně vymakaného, aby se nad neoriginalitou daly přimhouřit oči. Na druhou stranu ani nic vyloženě pomrveného - být to první zombiefilm, co jsem kdy viděla, byl by z toho dost možná orgasmus. Ale není a třeba "Zombieland" mě bavil o hodně dlouhý chlup více. Lehký nadprůměr v horrorovém žánru - 65% (26.07.2010)

Na první pohled vypadají Podivní jako jeden z dlouhé řady titulů hororového žánru, který se nese na vlně zájmu o zombie tématiku. Námět a scénář ale pojednávají o zcela reálné hrozbě zbraní hromadného ničení a světové pandemii s nedozírnými následky. Na scénu přichází tajný vládní plán izolace a "úklidu" zasažené oblasti bez ohledu na lidské životy. Začíná napínavý souboj s časem, zda se podaří uniknout ze smrtonosné pasti. Podivní se mohli stát nadprůměrnou žánrovou lahůdkou, nebýt režisérova pocitu, že samotná paranoia a riziko nákazy pro naplnění pokladen kin nestačí a svoje peníze si musí zasloužit i pořádnou dávkou akce a těch nejprofláknutějších žánrových klišé. Tahle "sázka na jistotu" nakonec snímek stála dvě hvězdičky. Celkový dojem: 60 %. (30.10.2013)

Jo, líbilo se mi to. Po dlouhý době jsem v podobnym filmu nezaznamenal přítomnost osoby, která by mě rozčilovala, lidi jsou sympatický, jednaj v rámci možností celkem logicky, i ta "zlá" armáda je tu docela zlidštěná díky scéně ve stodole, brutalita v přiměřený míře, aby působila reálně a ne samoúčelně, žádný současný genderový klišé, Radha Mitchell je takřka ozdobou. Je znát, že to tvůrce i herce bavilo. Troufám si film označit v rámci žánru v současný době za nejlepší/nejsympatičtější - pro mě lepší než Úsvit mrtvých, 28 dní poté i Rec 2. Zážitek byl podobnej jako u Sirotčince, prostě jsem si pořád říkal "pěkný, ale teď by se mi líbilo, kdyby se stalo tohle" - a bác bylo to tam. (25.04.2010)

Dvojkomentář k Romerově originálu a Eisnerově remaku: The Crazies (1973) Překvapivě slabý a povrchní Romero, v kterém se vinou lajdáckého scénáře, ochotnických výkonů a především vinou laciného řemesla se zásadními nedostatky v základních znalostech (režie, režie akčních scén, kamera, výprava, střih – vše dosahující až amatérských sfér) a kvanta technických i obsahových kiksů ztratí i těch pár typicky romerovsky hloubavých, zde jen velmi volně načrtnutých myšlenek. Kritika armádních složek i člověka samotného nabízí jen několik málo jímavých, avšak dále nerozváděných (!) otázek, které by Romero v lepší formě a s lepším zázemím dozajista jaksepatří vytěžil (Jak v tomto zmatku poznat, kdo je skutečně šílený? Obyvatelé městečka, kteří se jen snaží přežít či vojáci, na jejichž bedrech dost možná leží osud celého lidstva a kterým se nebezpečně začíná situace vymykat z rukou, pročež se uchylují k extrémním řešením? A kdo z obyvatel je skutečně nakažený a kdo jen ztrácí poslední zbytky racionálních zábran z čirého zoufalství, kterému v karanténě a s vidinou jisté smrti nutně musí propadat?). The Crazies (2010) V dodatečné zjednání nápravy v podobě remaku jsem snad ani nedoufal - nová verze Brecka Eisnera kašle na satiru úplně, alespoň však solidně kope za tým, za který kopat umí (na rozdíl od mnoha současníků) a platí za velmi zručně odvedené a řízné hororové řemeslo, zaujímající post o 1 a půl stupně pod Davidem Sladem a Zackem Snyderem. (25.04.2010)