Večierok

Překvapivě lehce zvládnuté zpracování něčeho tak trapně důvěrně známého jako je večírek s dobrou společností, zde v duchu pohrávání s britskou koloniální minulostí. Řada drobných inspirací pro Svěráka se Smoljakem, filmařská sebranka, vystavěné gagy, swingující Ej uchněm, lakonické "Zachraňte její šperky, zachraňte obrazy". (07.03.2017)

"Každá párty má svého cvoka." A každý snobský večírek potřebuje pořádně rušivý element. Někomu by stačila ruská kapela, jinému pomalovaný slon, ale tou správnou atomovou bombou je jedinečný Hrundi V. Bakshi. Jeho taneční, střelecké, technické, ekvilibristické, instalatérské i kazišukové schopnosti jsou vysoké kvality, ale má mezi svými groteskními výstupy příliš dlouhé a nezábavné pauzy. Patrně proto mi připadal daleko humornější výkon nameteného číšníka a vrcholem byla scéna, kdy začal Michele francouzsky zpívat. To mě rozněžnilo tak, že jsem jí přál potkat někoho rozumnějšího než toho indického šaška, ale scénář byl k mým přáním hluchý. (06.10.2016)

Nervózní nuda střídaná výbuchy smíchu. I přes všechny ty karamboly - které jsou ale zvládnuté na jedničku - vskutku chytrá komedie, která ale ve výplňových pasážích docela drhne. Pinkpanterovský Sellers, Claudine Longet - klasická šedesátková kráska typu "jedna role a šlus" - a samozřejmě nalitý číšník. A slon! (13.06.2014)

Večierok je mojím obľúbeným filmom. Nie je príliš známy, ani príliš dobre hodnotený a podľa mňa nezaslúžene ostáva v tieni filmov s inšpektorom Clouseauom. Peter Sellers je v ňom nasledovníkom Jacquesa Tatiho a predchodcom Mr. Beana. Film mi pripomína explóziu nasnímanú rýchlobežnou kamerou. Po epizódach z nakrúcania sa prehupneme do okázalého večierka, ktorý sa zásluhou Hrundi Bakshiho premení na katastrofu. A nielen jeho zásluhou. Aj pri scénach s opitým čašníkom mávam nezvládnuteľné záchvaty smiechu. (10.04.2013)

Blake Edwards musel večírky hollywoodské smetánky milovat. A musel během nich zažít věci zcela nevídané i neslýchané, nevěřím, že by se při psaní Večírku alespoň zčásti neinspiroval reálnými zážitky. Jako kdysi Federico Fellini a jeho Sladký život. Ten byl však v prvé řadě filmem trpce kritickým, to Večírek je v prvé, druhé i třetí řadě filmem převážně nevážně odvázaným. Čili neškodným a zesměšňujícím vše, co se jednomu smolařskému Indovi zrovna namane pod ruky. Na večírek se dostane omylem a podobným omylem málem přizabije své hostitele i jejich hosty. Není to způsobeno jeho úplným trotlovstvím, prostě trpí komunikačními problémy typickými pro každého cizího člověka v cizí zemi. Takže je to vlastně takový předchůdce Borata. :) Když si Blake Edwards v roce 1961 vybral pro roli japonského souseda do Snídaně u Tiffanyho Mickeyho Rooneyho, byl to neodpustitelný přehmat. Je tedy překvapující, že také pro Večírek zvolil do role asiata (do hlavní role asiata!) anglicky mluvícího herce. Kvalitativní rozdíl mezi Rooneyem a Sellersem je však markantní. Sellers zde dokonale napodobil indický dialekt, svůj slovník zredukoval na několik nezbytných frází a zahrál snad ještě lepšího pošuka než v Růžovém panterovi, i když je pochopitelně nesmysl stavět Clouseaua vedle Bakshiho. Komické situace mají sice podobný charakter, ale pramení ze zcela odlišných povahových rysů svých původců. Večírek si nenárokuje být něčím víc než mírně střelenou situační komedií, která nabízí luxusní prostor mimořádnému komediálnímu talentu Petera Sellerse, ten budí – i přes všechnu svou nešikovnost – dojem ryby ve vodě. Podobnou roli nemohl dostat nikdo vhodnější. 80% (04.11.2007)