Réžia:
Sophie LaloyScenár:
Sophie LaloyKamera:
Marc TevanianHrajú:
Judith Davis, Isild Le Besco, Johan Libéreau, Edith Scob, Cécile Laloy, Ondine Desfosses, Lucie Bourdeu, Denis Ménochet, Morgan Perez, Fabienne Babe (viac)Obsahy(1)
Marie opouští teplo rodinného krbu a přijíždí do Lyonu studovat na konzervatoři hru na klavír. Rozhodne se pro společné bydlení se svojí kamarádkou z dětství. Mezi oběma ženami propukne spalující vášeň a Marie se vrhá do bouřlivého milostného vztahu plného dominance, fascinace a senzuality. (claudel)
Recenzie (12)
Je to síla, když vás někdo nechce a vy ho zároveň chcete tak moc, že už se ani nebráníte překračovat mez slušnosti a vlastní hrdosti. Milovanému ubližujete a ještě víc se vzdalujete tomu, co jste vlastně chtěli. Samozřejmě, záleží na povaze. Ale Emma je tak šílená, tak zaslepená a zároveň postižená láskou, že jí na tom nesejde. Přitom, kdo ví, kdyby nepotkala Marie, docela by se zbavila té své masky frigidnosti a mohla si žít celkem klidně. Jenže milovaná Marie vlastně neví, co chce (nebo možná ví a brání se?), pořád něco hledá a nenachází. Všechno tohle vypětí a napětí mezi vášní - šílenstvím - racionalitou a bojem s vlastním svědomím je dokresleno krásnou hudbou klasiků a tóny klavíru, které z průměrného, nějakým způsobem nedotaženého filmu, dělají lehký nadprůměr. Vyvolá sice spoustu otázek, ale v jeho průběhu se nebudete moci zbavit pocitu, že tady něco nehraje. ()
Tak prvně musím zvolat nadšeně - bravurní výběr hudby! Ta dokonale prosycovala to neštěstí i vášeň dohromady. Maria se bála zkazit si život svůj a nakonec ho zkazila raději někomu jinému. Svědectví o tom, jaké to je být milován někým, koho chcete tak moc, ale brání vám v tom vaše racionalita. Šílenství a vášeň - dvě ústřední slova spojující se v jeden film a dokonale k sobě pasující - ovšem s racionalitou nemají nic společného. ()
Budeš mi chybět... Film o vztahu dvou žen, které vlastně jedna druhou využívají. Snad kdyby byl film o heterosexuálním páru, nevynikl by jejich patologický vztah tolik, jako tomu je v případe Je te mangerais. Hudebni stranka je sice fajn, ale neni zdaleka tak chytlava, a hlavní hrdinka mi připomínala jednu neoblíbenou "kamarádku" z mého okolí. Brrr. No a pokud jde o "pianové filmy", tak kromě Piana a Pianisty bych raději doporučovala hlouběji orientovanou Pianistku a nebo La tournesse de la page. Zajimavé je, že právě ony dva naposled zmíněné filmy a Je te mangerais pocházejí z Francie. Maj snad Francouzi uchýlku k pianistkám? :) ()
Velmi zvláštní film, který ve mně zanechal spoustu otázníků, především, co se týká jednání hlavní hrdinky. Mám mírné podezření, že nejde čistě o tajemství ženského světa, nýbrž scénaristovy hrátky s dějem a jednotlivými postavami. I když mám vůči scénaři výhrady, vše pozitivně přebíjí nádherná hudba, spousta známých děl slavných hudebních skladatelů. Kdybych měl hodnotit jen hudbu, pětihvězdičková stupnice by mi nestačila. ()
Určitě zajímavý film, hudba úžasná, postava Emma až moc šílená. Ale když se tak pozastavím nad tím jejím šílenstvím, tak se nemůžu ubránit myšlence, že kdyby si Marie rozmyslela, co vlastně chce, tak to tak nemuselo skončit. Pro mě je Marie záporná postava a když to přeženu, tak chudák násilnická Emma. ()
Galéria (11)
Fotka © Little Stone Distribution
Reklama