Divoch

"Trubte na poplach..." Darebný jinoch k pomilování Marlon Brando na svém pekelném oři rozpálí vás i asfalt na silnici dřív než luskne prsty. Válí jako kápo "mladých pušek" motorkářského klanu, brázdí americké provincie bez cíle. Jen tak volnomyšlenkářsky si štípnul lístek do ospalého maloměsta. Rozvíří místní prach pouliční, naruší chod "kuchyně domova" i veget místních zapadlých vlastenců. V mundúru z kůže se jménem na prsou a ikonicky vypálenými iniciály příslušníků "černých rebelů" na zádech, frajersky a vztekle podupává nohou ledabylé zahálky proti společenské mašinerii. Dým v báru zatuchlý rozčeří svěží vítr nesvázanosti a nestrnulosti zvenčí. Do oka padne mu dívka skromná, jeho slovy "smutná žába," avšak propašování do jejího srdce, není věc snadná. Povyky a výtržnosti se kupí. Poprask na rynku hláškující ranař Lee Marvin vyprovokuje. Zaprodanost tragiky se blíží. Zbyly jen střepy, které posbíral. Válečnou sekeru zakopal, dárek na usmíření a úsměv na tváři s pomyslným sbohem, lásko, zanechal. Je čas jet zas o dům dál... Marlon Brando odpálil vysoký nadhoz kultu "profese" rebelů. Stal se rytcem písma buřičského, poetou filozofie vzorců budoucí garnitury kompliců filmových "výtržníků." (15.10.2014)

S ohledem na rok výborný film s mladým, ale rozhodně ne skvělým Marlonem Brandem. On to sice je frajer, ale kdyby nemluvil jako negr a přestal tak nešikovně balit servírku, tak by mi byl možná i sympatický, ale už se v tom nebudu vrtat, kdo ví jak to tenkrát chodilo. Jinak jsem spokojený, i přes svou značnou naivitu jsem se ani na vteřinu nenudil, Lee Marvin je neodaletný a třešničkou na dortu je výborný konec. (21.07.2011)

To že si dal scénář na většinu filmu pauzu bych mu odpustil. I ten zub času by mi až tak nevadil (vždyť je mu už přes padesát). Ale to, že jsem skoro celý film prozíval, že jsem kromě Johnnyho (který se navíc většinou chová jako idiot) ve filmu nespatřil jedinou sympatickou postavu a že mi celá ta revolta přišla na levačku - to už přehlídnout nedokážu. Když filmy o revoltě, pak radši Bezstarostnou jízdu nebo Buzíky. Za charisma Marlona Branda a závěrečný úsměv 40%. (31.07.2014)

Se starymi filmy mam trochu problem... nedokazu se vzit do doby, kdy vznikly, neumim si predstavit, co v divacich tenkrat vyvolavaly, co jim mely sdelit. A dneska mi samozrejme tehdejsi poselstvi pripada ponekud smesne. Marlon, ktery si hraje na drsnaka a vubec mu to nejde, hloupoucke dialogy... ale na druhou stranu to ma sve kouzlo a jsem rada, ze jsem to dokoukala az k uzasnemu zaverecnemu usmevu. (22.11.2010)

Na rok 1953 velice odvážný, rozporuplný a kontroverzní film o revoltě mládí proti autoritám, zažité morálce i obecným představám o správně prožitém životě, který však poměrně vyrovnaně dává prostor oboum stranám. Očekávaný happyend, jenž se nedostavil, spolu s vnitřními rozpory všech postav udržují vysokou úroveň i z obecného hledisla. Z toho formálního pak film nejspíše charakterizuje mírná afektovanost a herecký galakoncert Marlona Branda, který je tu plný elánu, energie, dynamiky a nesmírné síly, již ventiluje takřka na všechny strany. Ó, to byly doby, kdy božský Marlon plnil kinosály o ovládal srdce všech dívek a mozky všech chlapců! (19.12.2004)