Fish Tank

PROJEKT 100 2010 FISH TANK sice může být vnímán jako ryze autorské dílo, protože pod režií a scénářem je podepsána Andrea Arnoldová, která navíc vyrůstala v Essexu, tj. místě dění, ale tím se opomene formální výlučnost daného snímku. Styl, spočívající v dlouhých záběrech s výbornou prací s hloubkou ostrosti, se zdá nahodilý, odpovídající moderním trendům snímání kamerou jakoby z ruky; přitom je při dalších zhlédnutích patrná promyšlenost a především funkčnost zvoleného přístupu, díky kterému můžeme jít spolu s hlavní, neustále naštvanou hrdinkou, která v nevelikém essexském akváriu umí dobře plavat. Je totiž jako žralok, který, když se zastaví, tak zemře. Vyprávění je přitom videoherně koncipováno, s jasně vymezenými konečnými body, jichž je nutné dosáhnout (osvobození koně), jinak není možné postoupit dál, a leitmotivem v podobě taneční soutěže, které má být finálovým kolem. Podstatná je hudba, která je zprvu jediným únikem z dané mizérie nižší střední třídy a které postavy skutečně osvobozuje, ale nakonec se ukáže býti stejně falešnou, módnímu diktátu se podřizující a lživě neskutečnou jako vše, co (re)prezentují média - hlavně televize. Film tak prostředky, kterým dobře rozumí mládež (videoherně koncipované vyprávění, stylistická modernost) dobře oslovuje svou cílovou, televizí a popkulturou vychovanou skupinu, jež probouzí z iluze a dovolí ji konečně dospět (viz závěrečný lamorisseovský obraz s balónkem ve tvaru srdce). Přitom nejde o další kitchen-sink sociální drama, které by se utápělo v depresi a obávalo se měšťácky překročit meze stanovené v rámci klubových filmů (jinak: dojde k něčemu, čeho byste se u Sama Mendese nedočkali). Naopak je vyhrocená atmosféra přístupná humorem postav, které se se svou situací naučily žít, ale nejsou schopni se s ní sžít, a téměř modelové scény (setkání v kuchyni apod.) a vývoj příběhu jde proti očekávání. Je dobré vidět snímek, po právem sbírající festivalové ceny, který není crowd-pleaserem či hustou depkou a který dovoluje porozumět hlavní hrdince, která je dobrou následovnicí rozzlobených mladých mužů British Free Cinema, přitom ale nezapomněla užívat si každého okamžiku jen pro něj samotný, jako je to patrné u postav Kena Loache. (12.10.2009)

Sociálna rozprávka o drzej pubertiačke jej rodine, narušených vzťahoch a hip-hopových tančekoch. Do toho metafory s uviazaným koníkom a rybkou. Prostredie pripomína soc sídliská, herecké výkony výborné, kamera uchvacujúca. Ale... v porovnaní s typom sociálnych drám Kena Loacha, Mikea Leigha či bratov Dardennovcov ide len o príbehovo banálnu story (a v kontexte tvorby uvedených režisérov už akoby recyklovanú), ktorej chýba niečo, čo by presahovalo prostý náhľad do života a vzťahov neúplných rodín nižšej strednej vrstvy. 65%. (07.10.2011)

Jsou rána, kdy si prostě řeknete, že se něco stane. Mé ráno přišlo v pátek. Měl jsem před Fish Tankem, netušíc, že za 24 hodin budu vylézt s pocitem, že se zastavil čas. Po půlhodině filmu jsem prozřel, viděl jsem sám sebe. Mia byla uzavřená v sobě, své tělo neovládala a své pocity vytancovávala v zatuchlý místnosti, zákazu navzdory. Pak potkala chlapa, kterého z počátku nenáviděla, pak milovala a nakonec přišla do života zamilovaná kocovina. Vystřízlivění, smutek, pád na znak. Kouzlo zhaslo, Mia tančila v životě jako by to bylo poslední, co předvede. Vzala mě do nebe a tam roztrhla v půl. Režisérka nepřibržďuje, do filmu vkládá život. Pak přišla California Dreaming a já se vyškrabal zpátky na svět. Ubrečenej a úplně novej. S plamenem v očích a lačnícím po životě. Nádherný film! (31.01.2010)

Ze začátku jsem vlastně vůbec netušila na co to koukám - holka, žijící vcelku v patetických poměrech, nevychovaná, drzá. Moc jsem nechápala tu mentalitu, ale o to víc jsem čuměla s držtičkou i očima dokořán. Velmi silný zážitek. // S odstupem jednoho dne zvyšuju počet hvězd na maximum, protože tohle byla fakt emoční bouře. (13.03.2011)

Andrea Arnold vymenila policajné kamery za oči 15ročnej Mie a nemohla urobiť lepšie. S až voyeristickou precíznosťou nás vtiahla do jednoho nie veselého pubertálneho života. A ona by to bola úplne bežná puberta, nebyť jednej nebezpečne bezprízornej matky, jedných nebezpečne nízko spustených jeanov, jednej (rovnako) nebezpečne zanedbávanej sestry. A nebyť okamihov, tých vzácne málo videných, keď som si v šere Světozoru prial, nech sa deje, čo chcem a nie to, čo by sa malo diať..(ako inak to napísať ???)..a i keď to občas Andrea A.vymyslela inak (no ženskáááá), rozumel som jej a stretli sme sa. Zakaždým. A v tom je Fish Tank pre mňa výnimočný. P.S. Katie Jarvis je objavom a herečkou roka. (19.01.2010)