Série(4) / Epizódy(18)
Obsahy(1)
Detektiv Chandler dostává svůj první případ vraždy. Roku 2008, přesně sto let po sérii vražd, které spáchal Jack Rozparovač, je v londýnském okrsku Whitechapel nalezena mrtvá žena. Způsob vraždy přesně odpovídá sto let starým zločinům - přesto nikdo nechce věřit tomu, že vrah kopíruje zločiny Jacka Rozparovače. Zanedlouho je ale nalezena další oběť. (mahler)
(viac)Videá (1)
Recenzie (80)
Původně jsem si díval na první řadu jen kvůli jinému pohledu na Jacka Rozparovače. Nicméně atmosféra pro dnešní dobu tak neobvyklé detektivky mne zcela pohltila, a díky ní byla více než koukatelná i řada druhá. V aktuální třetí řadě pak nadšení graduje - tahle detektivka nestojí na vymakaných technikalitách, ne zcela na postavách, a dokonce ani ne příběhu, ale čistě na nepříjemně mrazivých pocitech, které v divácích styl vyprávění vzbuzuje. Brutalita zločinů kontrastuje s jistou naivní neschopností detektivů, kteří se k nějakému výsledku nakonec dopracují spíše důkazům navzdory, nejsou tu žádní nadlidsky inteligentní supermani. Fandové Psychoville rovněž ocení roli Steva Pembertona, a množství referencí na reálné sériové vrahy. ()
"Congratulations, you were right. So all you've got to do now is solve the insolvable and catch the most famous killer that ever lived. Good luck." --- Musim říct, že po první sérii jsem měl docela chuť to zabalit. Co pro mě Whitechapel jakž takž udrželo nad vodou byly jízlivé prupovídky vynikajícího Philipa Davise směrem k Penry-Jonesovi (viz úvodní citace) a instinktivní tušení, že tohle všechno přece musí připravovat půdu pro něco většího. Inu... dá se to tak říct. Zatímco v první sérii si DI Chandler akorát mne spánky, v té druhé už nastupuje na scénu vyšetřování vysloveně "ve jménu OCD", a Whitechapel pro mě tímto konečně nabralo na mrazivosti i jakémsi třetím rozměru. Poněkud přeexponovaný vizuál mě sice dál rušil, ale tentokrát už jsem tam už i tu pravou atmosféru cítil. Zvláště výborně zvládnutý finiš (s02e03) a Davisovo I told you this investigation will take you to some dark places, didn't I? But you don't have to stay there! mě nakonec perfektně naladily na třetí řadu... ()
1.série Stíny minulosti v přítomnosti aneb Jack the ripper je zpět. Pořád nechápu, proč někdo nenatočí seriál přímo z doby, kdy řádil skutečný Jack (Ripper street k tomu mělo nakročeno), ale přejděme k seriálu; Nejlepší je na něm především ta ponurá atmosféra, temný Londýn, kdy se diváku až zdá, že to nemůže být to samé turisty milované město. Líbil se mi nápad s ripperologem nebo detektiv outsider, naopak policisté zabedněnci by se mi spíš hodili do nějakého českého seriálu (no potěš koště, jestli skutečně někde takoví strážníci pracují). ()
První série je super. Hvězdičku ubírám pouze za první díl. Jinak dobře vybraní herci mě fakt potěšili. Tady jsou policajti prostě normální chlapi, což bych řekla, že se více blíží skutečnosti a ne svalnatci, krasavci a kdo ví co, jako v jiných detektivních seriálech. Mladý šéf je psychologicky velmi zajímavá postava, bude ještě fajn sledovat, jak se z něj stává lepší a lepší detektiv, který mění hodnoty. Stejně tak seržant Miles má skvělou roli. Uvidím, co další série. /// Tak to mám zhlédnuto všechno. Byla to fakt pecka, jednotlivé případy mě někdy totálně dostaly. Ve třetí sérii se však nečekaně seriál začínal ubírat do mysteriózna a hororu. Jako opravdu jsem se občas dost bála. Přesto jsem předpokládala, že to bude mít vše racionální vysvětlení. Bohužel poslední díl mě v tomto ohledu zklamal, možná i trošku pobavil. Vím, že seriál asi pak zrušili pro nižší sledovanost, tak přemýšleli, jak to ukončit, ale je škoda, že to udělali takhle, protože tím snížili kvalitu toho celku, který byl tak perfektně pochmurně natočen. ()
1. série - 55% - Britská odměřenost, výborná hodnocení a v první řadě tematická podobnost až sesterskost s mojí milovanou Ripper Street mi velely zavzpomínat na smutná výročí. Jenže tenhle přestup do současnosti se nevydařil, protože v něm onu anglickou suchost ani eleganci nevidím. Průměrně a televizně vypadající případ nezachraňují ani hlavní hrdinové (kteří jsou popravdě většinu času nesympatičtí až běda), ani zvraty, ke kterým by přitom nervy drásající případ vybízel. Napětí se šponuje až v poslední chvíli a na konci zbyde jen pachuť nad množstvím promarněného potenciálu. 2. série - 60% - Chápu tvůrčí snahu zopakovat formuli, která na diváky fungovala, ale tohle je stejné až moc. Opět stíny minulosti, opět příhodné znalosti vševědoucího pomocníka a opět obyčejně podaná historka, která by přitom mohla fungovat tak dobře. Seriál navíc v době nepřeberného množství nejen severských detektivek rychle stárne, protože podobnou sbírku klišé (OCD i alkoholismus najednou?) nebylo možné brát vážně snad ani tehdy. Jazýčkem vah, který pouhou kopii paradoxně posouvá nad první případ, je Ray v podání jako vždy nepříjemného a zmuchlaného Phila Davise. Jeho linka největšího protivy, který může nejvíce ztratit, je alespoň odleskem toho, co si od mysteriózního seriálu ze země Jejího Veličenstva očekávám. 3. série - The Murder in Darkness - 40% - Zrychlující jízda z kopce. Rutinní případ, nevěrohodné roubování na minulost, zbytečné epileptické prostřihy s úkolem navodit pocit strachu a v protikladu k tomu i absence napětí. Nebýt příjemných chvil, kdy si dva hlavní hrdinové vylévají srdce a dají tak vyniknout slušné vzájemné chemii, šel by tento výjezd už do úplné tmy. The Hunger for Mercy - 40% - Čím dál směšnější pokusy polidštit hlavní postavy mají za následek příchody a melodramatické odchody zdánlivě důležitých charakterů v řádu vteřin. Je velká škoda, že seriál vykrádá sám sebe a při už nyní ohraném vzorci porovnávání historie se současností jen kroutím očima. The Sins of Betrayal - 75% - I přes přehnanou dramatičnost až melodramatičnost ten jednoznačně nejlepší případ celého seriálu. Slušná porce napětí místo obvyklého laciného bafání, prokreslené vedlejší postavy, psychologicky hutný podklad pro všechny tři hlavní protagonisty a hádání, která ze dvou očividných (ale rovnocenných) point bude ta správná. 4. série - The Real Enemy - 50% - Návrat k rutinnímu vyšetřování, neobjasněným otazníkům a přepáleným pokusům o nadpřirozený nádech, kdy jen odpočítávám laciné lekačky vedoucí k nevyhnutelnému odhalení průzračné reality. Tohle duchařské oťukávání má připomínat klasiky Sherlocka Holmese, ale podobnější je mu i Scooby-Doo. Škoda, Rupert Penry-Jones je v hlavní roli čím dál pevnější. The Force of Injustice - 50% - Snaha o vztahové dějové zpestření vedlejších vyšetřovatelů se míjí účinkem, protože byli do děje dosud zapojení jen aby se neřeklo. Proto se teď nedokážu rozohnit pro nic, co se v jejich životech nyní děje. Tísnivá a nepříjemná vyšetřovací linie si podtrhne nohy ve chvíli, kdy přijde s největším klišé. Pokus o dlouhodobou linku, kdy Ed ve sklepě jen listuje plesnivými knihami v plesnivých skříních a diví se, že se plíseň šíří dál, je k smíchu a za ten metaforický nádech zla v samotných útrobách policie je mi i trochu stydno. To This End - 50% - Nikdy bych nečekal, že seriál o pouhých osmnácti epizodách budu sledovat téměř dva roky, ale stalo se. V samém závěru už jsem nečekal žádné zázraky, tvůrci se ale vytasili s jedním finálním zvratem, který spoustě diváků přišel překvapivý, mrazivý, ale mně jen dokázal, že scénář delší dobu nevěděl kudy kam. Překročit hranici mezi tajemnem a opravdovým mysteriózním zážitkem byla chyba a pointy jsou tentokrát bohužel k smíchu (viz jméno tajemné stařeny). A upřímně, nehledám u britské krimi extra realistickou podívanou, ale nechápu, že většina zúčastněných ještě vůbec u policie pracuje. Těch neprofesionalit, prohřešků nebo rovnou nezpůsobilostí k práci bylo na jeden soubor až příliš. Loučím se milerád, ze seriálu, který měl být novodobou klasikou, zůstala jen hromada nenaplněného potenciálu. () (menej) (viac)
Galéria (26)
Fotka © Independent Television (ITV)
Zaujímavosti (3)
- Mnoho jmen postav je založeno na skutečných podezřelých a obětech v případu Jacka Rozparovače. (Kulmon)
- Většinou se točilo na místech, kde Jack Rozparovač vraždil a většinou se točilo v noci. (Kulmon)
- V seriálovém obsazení figuroval i britský herec Dave Atkins nám známý díky filmu Nemocnice Britannia (1982). Ten naneštěstí zemřel krátce před první klapkou ve věku 67 let na selhání srdce. (Conspi)
Reklama