Bez mena

Trailer: https://youtu.be/xy28rYE8NIw Zajímavá ukázka mexické kinematografie. Realisticky zobrazená cesta utečenců z Hondurasu a Mexika do vysněné Ameriky. Realisticky vylíčený svět pouličních gangů. Krutý film, který ale není krutý samoúčelně a současně dokáže být i velmi pěkný a zajímavý. Autentické. ■ P.S. Hodně lidí v komentáří porovnává s brazilským Městem bohů. Sin Nombre mě připadne být komornější, kompaktnější, ne horší (ale ani lepší) a méně drsné. Město bohů bych spíš porovnal s Milionářem z chatrče, ale bez toho Milionáře. (02.07.2011)

Zajímavě propojenej útěk uprchlíků z Mexika do Ameriky s tématikou mexických gangů. Jak část s gangy, která je celkem syrově drsná a připomíná podobný filmy z Jižní Ameriky, tak útěk jsou dobře natočený a vlastně na sobě nezávislý, ale díky dvoum postavám, se tyhle dva příběhy propojí, jenomže mi přišlo, že film až moc okatě míří k nevyhnutelnýmu a předvýdatelnýmu konci, kterej nikterak nepřekvapí a spíš trochu zklame. (27.09.2009)

Ak si chcete zaškatuľkovať pojem festivalový nezávislý film, pozrite si Sin Nombre. Je tak hyperrealisticky natočený, že si o uvedenie na festivale hovorí aj bez toho, aby o ňom vedeli aj veľké distribučné ryby. V kontraste s touto realistickosťou je slabšia dejová línia, nie úplne najlogickejšie chovanie postáv v jednotlivých situáciách a ona osudová deus ex machina náhoda na začiatku filmu, ktorá spustí reťaz nadchádzajúcich udalostí. Tri hviezdy namiesto štyroch dávam iba preto, že som si istý, že Fukunaga nám v budúcnosti ponúkne určite ešte viac scenáristicky vyladené realistické pecky. (27.06.2012)

Určitě je to na jednu stranu hodně hezký. Krajina, okolí, atmosféra. Ale na tu druhou stranu je příběh jedna krutá depresíva, takže je těžký si udržet hlavu v oblacích jako samotná herečka, která se proplétá celým příběhem. Smutný, že i v týhle době vznikají takové příběhy. Když si uvědomím na co si lidé stěžují u nás... (17.05.2010)

Spočiatku som sa preľakol, že ma stvoritelia Sin Nombre chcú nakŕmiť nejakým mexickým Slum(hot)dogom, teda príbehom pritiahnutým za vlasy a srsť, vycucaným z palca na nohe a za každú cenu snažiacim sa vytlačiť z divákovho oka nejakú tú slzu (alebo aspoň z ksichtu pupák). Našťastie sa nič také nekonalo. Príbeh teenagerov z Mexika a Hondurasu je ľahko uveriteľný, priamočiary a vzhľadom na predvedené civilné herectvo účinkujúcej mládeže, jednoduchú kameru šetriacu oko normálnym strihom, skoro skutočný. Skúsenému divákovi síce v polčase bude koniec viac než jasný, no menej ako štyri spokojné hviezdy si film nezaslúži. (01.06.2009)