Bez mena

Latinská Amerika se svou exotickou přírodou, etnickou a kulturní pestrostí, obrovskými sociálními kontrasty a složitou konfliktní politickou situací mě vždycky fascinovala - i se všemi kontroverzními jevy a extrémy. Sin nombre je sociální drama a zároveň kriminální příběh z prostředí nechvalně proslulých gangů, které se svou početností, krutostí a vlivem vymykají středoevropským představám o organizovaném zločinu. Nejvlivnější gangy, jako je Mara Salvatrucha nebo 18, čítají hodně přes sto tisíc členů a kontrolují čtvrtě v řadě amerických velkoměst. Sin nombre je vhodné spojit se sledováním vynikajícího dokumentu La Vida Loca. Za ideální považuji zhlédnout oba snímky v jeden čas. Režisér Fukunaga má schopnost zachytit sociální realitu všedního dne i atmosféru periferie latinoamerických měst, kamera je brilantní a herci jsou obsazení typově přesně. Nemám důvod si na cokoliv ztěžovat. Celkový dojem: 90 %. (31.08.2018)

Gang je víc než rodina, gang se víc než láska... Gang je víc než zákon a nemá slitování. Ve světě, v němž má život cenu jako děravá igelitka z Tesca, extistuje jenom jedna cesta. Cesta TAM. Zpátky už to nejde, protože před zákonem gangu neutečeš ani se neschováš. V tom spočívá základní a neodvratilená jistota jeho existence. (28.12.2013)

Natešený z True Detective som sa rozhodol dohnať ešte aj tento Fukunagov film. Svojho času ma navyše milo prekvapil už s novodobou Janou Eyrovou, kde dokázal pútavo podať aj takto klasický príbeh. So Sin Nombre mám však presne rovnaký problém ako užívateľ J*A*S*M. Už len námetom o chudej mexickej štvrti ma film odrádzal a v podstate na tom nič nezmenil ani Fukunaga. Mám s tým rovnaký problém ako s vychvaľovaným City of God. Po technickej stránke tomu nie je čo vytknúť a uznávam, že je to dobre natočený film, ale ja sa na tieto príbehy okolo mexických gangov, chudobných utečencov vôbec neviem napojiť. Sin Nombre ma napriek všetkým kladom, ktorý ten film má/môže mať absolútne nebavil od prvej do poslednej minúty a osud všetkých postáv mi bol úplne ukradnutý. Preto jednoducho vyššie hodnotenie nemôžem udeliť. (25.07.2014)

Gang je navždy a když zabijete vůdce, tak se před rozzuřenýma Mexikáncema neschováte ani na Sibiři. Drsný až brutální film a především pravdivý, což podtrhují herci, u nichž jsem si chtě nechtě položil otázku, zda z podobného prostředí skutečně nepocházejí. Fukunaga si postavil laťku vysoko a já jen doufám, že mu to nebude na škodu. 90% (05.07.2010)

Upřímná kritika života, ke kterému jsme všichni (v duchu Sartrova pojetí) odsouzeni. A svobodných (?) rozhodnutí. Je mi jasné, že v tomhle kontextu mluvit o "svobodě" je na pováženou, nicméně je to na místě. Sin Nombre je vyloženě existenciálním snímkem, který bez jakékoliv omáčky servíruje podívanou na odhalené jedince, kteří musí nést následky svých rozhodnutí, a to dost syrovým způsobem. Casper se přidal ke gangu Mara Salvatrucha. V komunitě, v níž žije, mu členství zajistí ochranu, zázemí, respekt. Vlivem okolností se náhle rozhodne, že všechno změní... Mladá Sayra se vydá se svým otcem na cestu do země snů. Stejně jako Casper se ale rozhodne seskočit z vlaku... a stejně jako on i ona je vyplivnuta do nelítostného boje o přežití a nucena hledat směr. Cary Fukunaga svou výpovědí ze života "za hranicí" (nebo na hranici?) zabodoval na celé čáře. Jeho výplod mi svým motivem připomněl Cidade de Deus, který je sice zpracovaný ze zcela jiných přísad a jiným způsobem, nicméně jeho chuť je stejně hořká. A nezapomenutelná... Víc než na efekty a ozvláštnění narace klade režisér důraz na autenticitu příběhu, prosté zachycení událostí v dokumentárním stylu. A je to právě ta zdánlivá odtažitost a nezaujatost, která dráždí - to "smíření" s tím, že "takhle to prostě je" a tak se na to podívej. Na mě pan Fukunaga rozhodně zapůsobil. (17.10.2009)