Glee

Glee je v podstatě High School Musical roztažený do seriálu, přičemž to, že Glee je na 142. místě v TOP 200 seriálů a má 83%, zatímco hodnocení High School Musicalu se pohybuje okolo 30% považuju za perfektní ukázku pokrytectví většiny těch, co hodnotili obojí. Jistě, že jsou tam značné rozdíly, ale pořád je to jen příběh o hudebním kroužku s využitím všech klišé, které si dokážu představit. HSM je určený mladším divákům a nastoluje jen ty nejjednodušší problémy (rozhodnout se mezi sportem a zpěvem), Glee míří na starší diváky a k tomu samému motivu přidává závažnější témata, jako je hledání rodiče nebo hledání sexuální orientace, nečekané těhotenství, do čehož se ještě zamíchá mentálně postižená postava a tělesně postižená postava. (To už radši Timmyho a Jimmyho:)) Osazenstvo seriálu je dokonale politicky korektně poskládané, zaplněné černobílými charaktery, které sice zjevně umí zpívat, ale co to zpívají?! Děj... jak z telenovely. Někdo to může nazvat naivitou, ale na mě to působí tak, že to tvůrci myslí vážně. Glee symbolizuje vše, co je na americké muzikálové produkci špatně. A nemůže to zachránit ani Joss Whedon za kamerou nebo Neil Patrick Harris před ní. Tohle dílo mi je prostě odporné. PS: CheGuevara to napsal přesně, až na to, že hodnotí z neznámého důvodu stále dost vysoko. Glee je hlavně o hudbě a ta je mizerná (na každé KISS připadne dvakrát Lady Gaga) a ta vážně se tvářící vata okolo je neskutečná nuda. Next please. (27.05.2010)

Glee je pěvecký klub, utsider mezi ostatními školními aktivitami, ale Glee byl i outsider mezi ostatními seriály. O to více mě potěšilo, jak se postupem času vyprofiloval v jedno z největších překvapení sezóny. Není větší potěšení než vidět seriál z nejprovařenějšího prostředí, střední školy, který nejedná se svými postavami jako s imbecilními loutkami vedenými žánrovými klišé, který je nechá vyvíjet a pohrávat si s jednotlivými stereotypy( zamilovaní učitelé, skrytý gay, quarterback) vtipně a svižně během neustále se vyvíjejícího fikčního světa, kde jediné styčné body s tím naším je Madonna, Justin a spol. Fikčního světa, do kterého chceme patřit a vůbec nám nevadí, jestli je předvídatelný, protože je hlavně o prožitku, který nám v tom našem chybí. Let's kick it! (09.01.2010)

Po prvních dílech jsem byla ze seriálu naprosto nadšená! Konečně seriál o něčem jiném, líbily se mi tam hlavně písničky, jelikož příběhy postav rozehrávané na pozadí nestojí za nic. Chybí propracovanost charakteritik postav, místy nedotažené zápletky do konce...Postupem času mě seriál začíná nudit, nepřináší nic moc nového, snad jen ty songy, jinak i hlavní postavy mi nejsou již tak sympatické jako na začátku první sezóny. Musím jít s hodnocením na 3*, možná půjdu ještě níž, pokud se seriál nezlepší... (20.01.2012)

Nebudu chodit kolem horké kaše a řeknu to narovinu. Scénáristická stránka Glee stojí za hovno. Téměř každá epizoda obsahuje několik romanticky nesmyslných úletů mezi hlavními protagonisty, které ale postrádají jakoukoliv logičnost a na ústřední dějovou linku nemají absolutně žádný vliv. Po pár hodinách už může dokonce začít pořádně srát (hlavně, když kvůli tomu ztroskotá i vládce televizního vypravěčství, Joss Whedon). A to nemluvě o té hromadě klišé jak v telenovele. Seriál má ale dvě věci, díky nímž je stonásobně lepší jak uvřeštěný High School Musical: dobře zahrané postavy a chytlavou hudbu. Mezi ústředními charaktery jen těžko najdete nesympatickou osobu. Je to chytře namíchaný kotejl ruznorodých „cool & loser”, mající v sobě více energie jak reaktory Černobylu těsně před výbuchem. Nějak zásadní vývoj psychologie zde sice vyjma těhulky Quinn neexistuje, ale ono je to díky výše zmíněným aspektům úplně jedno. Zpívají skvěle, tančí fantasticky... co víc může člověk chtít? To mne přívádí k hudební a zároveň i nejpodstatnější stránce Glee. Zatím Efronovic banda patlala noty a nezapamatováníhodné texty dohromady bez sebemenší špetky úcty k divákovým uším, tak Murphyho tým si dává pečlivě záležet na výběru těch nejchytlavějších hitu reflektující momentálně emoční rozpoležení postav, ale podobně jako v Moulin Rouge, tak i zde jsou hranice poslouchatelnosti prodlouženy o míle, takže se může i stát, že dobrá polovina z nich zní lépe jak originál. Glee je zkrátka obrazem současné popkultury a žánrů, které jí vládnou. Zkrátka něčím, co metalista jako Hellboy nemůže pochopit. P.S. Druhá a třetí řada jsou sračky a proto srážím hodnocení. (28.06.2010)

Muzikály miluju, ale v kombinaci s dobrým příběhem, či vizuálem (Rent, Chicago, All that Jazz, Rock of Ages, Moulin Rouge apod.). Glee jsou jen puberťácká soap opera alá Beverly Hills apod., oživená o písničky, které snad každý zná, přičemž si ještě podkopává nohy jejich výrazným krácením. Postavy jsou vesměs žánrové stereotypy a šedé myši, kterých byste si pomalu nevšimli, ani kdyby vedle vás seděly v lavici. Tenhle seriál bych doporučila spíš hltačům Superstar a všelijakých Talentů (což jsou pořady, které pro jejich ubohost nemůžu ani cítit). Vzdávám v půlce první série. 50% (03.05.2014)