Spoznáš muža svojich snov

Píšu to do většiny komentářů k filmům mého oblíbence, ale znovu: Woody Allen mě asi vážně nemůže nikdy zklamat. Opět se totiž jedná o krásně napsanou fresku lidských životů, která nezávazně pobaví a nejen svou lidskostí si opět své diváky určitě získá. Líbí se mi, jak Woody se svým odchodem z prostoru před kamerou opustil od kulometu hlášek a maniodepresivních jedinců, které stejně dokázal "zahrát" jedině on a vytváří vážnější, i když pravda stále lehce pitoreskní, postavy. Filmy tak získávají lehce vážnější nádech. Chvíli mi trvalo než jsem si na to zvykl, ale dnes už novou polohu Woodyho filmů můžu všemi deseti. Super, čisté a krásné čtyři hvězdy. You've been watching me for a while, haven't you? (11.06.2011)

Allenovu filmografii osobně dělím na čtyři období: rozjuchané komediální začátky, kdy Woody úročil své zkušenosti ze stand-up comedy, vážnější éru, kdy shodil klaunský ohoz a zkusil diváky deptat psychologickými dramaty a komplikovanými postavami a publikum se mu následně odměnilo nezájmem. Poté přišlo Allenovo zlaté tvůrčí období rámované Purpurovou růží z Káhiry a symbolicky ukončené snímkem Hollywood Ending. V téhle době jsem mohl házet 4* od boku a Woody mi dělal radost každým novým kouskem. Od roku 2002 přišlo období, kdy se jen těžko hledá jednotící prvek a nelze užít paušalizující hodnocení. S Allenem to mám od té doby jak na houpačce. Někdy dokáže překvapovat a kupříkladu Match Point - Hru osudu nebo Kasandřin sen řadím v rámci jeho tvorby hodně vysoko. Střídají je ale tituly, kdy krčím rameny a říkám, "Tak sis, starý brachu, zase udělal svůj pravidelný roční zářez, jenže totéž v bledě modrém jsem od tebe viděl už několikrát a nezlob se na mě, v lepším provedení. Zkrátka přes všechny zásluhy mě už trochu unavuješ." Výše zmíněné dokonale pasuje i na titul Poznáš muže svých snů. Podobné Woodyho snímky se mi vytrácí z paměti hrozně rychle a nic po nich nezůstává. Tentokrát u mě Woody překvapivě narazil i v oblasti, která bývá tradičně jeho silnou stránkou - tedy v castingu. Sir Anthony Hopkins jako Allenovo alter ego nefunguje a za šlápnutí vedle považuju i obsazení Brolina, který se hodí do jných žánrů a postav. Tohle je případ filmu, kde se to jen hemží slavnými jmény a tvářemi, konečný výsledek je ale mdlý. Tuhle komedii považuji za důkaz trendu, že Woody ke stáru čím dál tím víc používá šablony, zplošťuje a předkládá banality. Celkový dojem: 45 %. (15.04.2015)

Woody Allen opět řeší vztahy a opět natočil na toto téma slušný film. Film asi nemohl dopadnou moc špatně když Woody obsadil do rolí skvělé herce jako Banderas, Hopkins, Brolin nebo Naomi Watts. Nejvíce se mi líbil výkon Anthonyho Hopkinse. Trošku více prostoru mohl dostat sympatický Antonio Banderas. Už teď se těším na další Allenovku. (29.11.2010)

Woody ztrácí komediální síly - hlavně asi proto, že už přes svůj věk sebe sama neobsazuje do filmů. Ostatně, projevilo se to poměrně dost na jeho předchozím filmu - Whatever Works - který chápu jako pokus o navázání na starší komediální tvorbu. Na druhou stranu jsou jeho filmy v jistém smyslu zralejší a stále více odráží jeho bohatou životní zkušenost. To se projevuje i v díle You Will Meet a Tall Dark Stranger (na ten nešťastný český název raději nemyslím), které lze interpretovat jako méně humornou, ale zato mnohem tragičtější kombinaci dvou starších snímků: Husbands and Wives a Love and Death. I když lze negativně hodnotit nedostatečnou ucelenost a ukončenost děje, nemám si příliš na co stěžovat.... (06.01.2011)

Woody Allen prostě umí a na jeho pozdních filmech si pochutnám stejně jako na těch starších. You Will Meet a Tall Dark Stranger je komorní tragikomedie, která by se snad více vyjímala na divadelním pódiu, ale působí nakonec stejně dobře i na plátně. Herci opět skvělí, sice mi neurotický charakter Woodyho Allena trochu chybí, stejně jako ostřejší satirický humor, ale celkově příjemné pokoukání... (01.01.2011)